Arch. Švábová: Maršmeloun trochu jinak

svabova

 

Přetiskujeme článek paní architektky Švábové: Maršmeloun trochu jinak. Vzhledem k obrazovým přílohám jsme pro Vás připravili článek v PDF formátu, který si můžete přečíst zde.

 

Další články na téma kauzy Maršmeloun si můžete přečíst zde.

Další články paní architektky Švábové si můžete přečíst zde.

Další články kategorie Památky si můžete přečíst zde.

Z kategorie Památky, Praha, Reakce

Zaslal/a Vitezslav Praks on Leden 4, 2017

Vánoční poselství

milos-zeman

 

Nestihli jste poselství? Nevadí. Zde je rekapitulace: Oligarcha si vede na financích dobře. Ale máme i problémy: Například, jsou mezi námi tací, (nebude jmenovat), co se vyhýbaj´ práci a berou soc. dávky. Žijí si na úkor nás všech. Je na ně třeba větší přísnost. Sklenka byla nejdřív napůl plná, pak napůl prázdná a včil už je jen prázdná. : ) Happy new year! : )

Z kategorie Reakce, Stručně, Zábava

Zaslal/a Vitezslav Praks on Prosinec 27, 2016

Fotografie ze Staroměstského náměstí 28.10.2016

staromestske-namesti

 

Přetiskuji fotografii ze včerejšího setkání občanů na Staroměstském náměstí… Když už tyto záběry ignorují „standardní média“, tak už i jen proto je stojí za to publikovat. : ) A komentář? …Politika je „o symbolech“… A níže přetiskuji komentář Jiřího Dolinského:

jiri-dolinsky

 

Když vidím ten Staromák, tak jsem zase jednou pyšný na to, že jsem Čech. Jo a není tam živý přenos hokejového mistrovství světa, jenom se tam dneska sešli obyčejní Češi.

Při této příležitosti přidám jeden příběh, třeba některé z vás zaujme:

Letošní léto jsem strávil v Kanadě a když jsem stopoval z Kelowny do Vancouveru, z kterého jsem odlétal na pár dnů domů, tak mě nabral jeden takový zvláštní týpek. Když jsem ho viděl, jak sebou lomcuje do rytmu hudby, co mu hraje v autě, v jedné ruce cigáro v druhé redbull a první otázka, po tom co jsem nasedl byla, jestli nemám nějaké hulení, tak jsem si říkal: „Tohle se mi zase jednou povedlo, jestli já do toho Vancouveru přijedu živý, tak to bude zázrak.“ Nicméně, dopadlo to tak, že jsem z týpka postupně vytáhl, že 2 roky žil na Hastings street, byl závislý na cracku, ale teď už je 3 roky čistý a zrovna se stěhuje na Vancouver Island. Povyprávěl mi spoustu neuvěřitelných příběhu, zaplatil mi kafé, i když jsem vehementně protestoval a ještě mě provezl Hastings street, abych se podíval na to, proč se mám držet od drog dál. Sice na sedačce tancoval celou cestu, ale rozhodně jsem se s ním necítil v nebezpečí, spíš naopak. Jeho ujetost mě strašně bavila. Když jsem mu pak říkal, že je hodný, tak mi se smíchem odpověď, že není, že je akorát Kanaďan a že oni se tak chovají všichni. Popravdě na tom něco bylo. Moje zkušenost říká, že Kanaďané mají opravdu některé povahové rysy společné. Jedním z nich je nesoudit lidi podle vzhledu, rasy nebo náboženství. Je to hrdý národ plný nápomocných lidí, od kterých se máme co učit. A nejenom my, nýbrž velká část Evropy. No ale proč to vlastně píšu. Píšu to proto, že bych si přál, abych v tomto kontextu mohl taky jednou říct: Ne, já nejsem hodný, já jsem jenom Čech. Přál bych si, abychom se, s nástupem nové generace, která může cestovat a vidět věci na vlastní oči, změnili. Osobně si totiž myslím, že nemůžete lidi nenávidět, kvůli náboženství, které vyznává váš kamarád a zároveň se přece nemůžete na svých cestách spřátelit s někým, kdo není dobrý člověk, protože na cestách mnohdy přátelství vznikne tak, že vám ta osoba pomůže.

Dneska jsme ukázali, že umíme být hrdý národ, ještě ukažme, že umíme být i národ velkorysý.

Z kategorie Reakce, Společnost, Stručně

Zaslal/a Vitezslav Praks on Říjen 29, 2016