Občanský monitoring Rés publica očima občanů. DIY zpravodajství a spousta dalších projektů. Zapojte se. Těšíme se na diskusi či spolupráci.

Příspěvek četlo

 676 total views

přetiskujeme článek Zdeňka Šumavského, přezdívaného Děda šumavský. Zdeněk Hudeček žil skoro celý život na Šumavě, pracoval celý život v papírenském průmyslu. V Ringu pravidelně přetiskujeme jeho články o Šumavě.

 

 

Historie vylidňování Šumavy je sice jen o málo mladší než je věk můj, ale pokusím se o tom něco napsat.

Jsem toho názoru, že důvodem tohoto děje byly a jsou dvě roviny. Prvou bych nazval historickou a druhou technicko – technologickou. Pokusím se věkovým vrstevníkům z pošumavské lokality, pro ně je především následující určeno, obě roviny připomenout a ty mladší s nimi seznámit.

 

Prvá etapa historické roviny podle mě začala 1.7 1937. V ten den jsem opustil, jako pětiletý chlapec byt v Haidmühle a přestěhovat se do Č. Budějovic.

V Haidmühle otec pracoval jako adjunkt od roku 1934 na historickém, bývalém rakouskouherském, v té době československo-bavorském celním úřadě, který byl prakticky součástí železniční stanice se stejnou vizitkou, kde společně pracovali, se střídavou odpovědností, i čeští a bavorští železničáři. O několik měsíců později tam ukončili službu i naši železničáři.

Z vyprávění tatínkova bratra, byl jen o šest let starší a často u nás pobýval, vím, že se rodiče celá léta pobytu stýkali nejen s dost početnou českou komunitou, ale i s bavoráky. Tatík chodil na mariáš a šachy se starostou a lékařem a já prý uměl lépe po bavorsku než táta s mámou dohromady. Takže moji učitelé byli zřejmě bavorští kamarádi. Přesto jsme se museli odstěhovat.

Iniciátorem tohoto prvého exodu byl Hitler a zadělal na další.

Druhá etapa historické roviny byl exodus německých obyvatel. Někteří z různých důvodu sami utekli, jiní nevinní, tu možnost odmítli, někteří byli vyhnáni, a další byli odsunuti již podle pravidel.

Někteří dřevaři z Nového Údolí byli přesunuti i s rodinami do vnitrozemí. Otcové pracovali v lese, manželky s dětmi u  sedláků na krumlovsku a třeba ve Velešíně. Někteří později, když to bylo umožněno, odešli do Německa.

Dost ze všech kategorií postižení znám, přátelím se s nimi a znám jejich příběhy. Poznal jsem skvělé neodsunuté odborníky v papírenském průmyslu a mnoho jsem se od nich v mém oboru naučil.

Tento druhý exodus byl mnohem početnější než prvý.

 

Ten třetí exodus postihl dosídlence, kteří se dokázali poprat se zdejšími podmínkami a vydrželi do padesátých let. Příčinou byla likvidace obcí, samot, kostelů, hřbitovů, kapliček a křížů. Důvodem bylo budování Železné opony. Archivy jsou již otevřeny, internet funguje, takže nebudu zdržovat. Iniciátorem  a organisátorem exodů druhé etapy historické roviny jsme byli my, český stát, součást Stalinova bolševického bloku.

Dám se do té druhé roviny technicko – technologické.

 

Dovolím si začít vzpomínkou. Stýskalo se nám a tak jsme si se sestrou vybrečeli na rodičích, kteří se bránili oblevou, v roce našeho „odsunu“ vánoční lyžovačku v Novém Údolí. Podařilo se.

Ubytovali jsme se v hostinci pana Smitky, tatínkova přítele, kde jsme často trávili přestávku nedělní procházky z Haidühle. Také jsme od něho získali krásného vlčáka jménem ARNO.

Z té doby si pamatuji příjezd parního vlaku do Černého Kříže. Dodnes při každé cestě tam vidím a vzpomínám na tehdy zasněžené a dvěma lokomotivami zakouřené nádraží.

 

Dnes je situace jiná. Vše zastane dieselová lokomotiva, strojvedoucí, vlakvedoucí a průvodčí. Prakticky všechna nádraží jsou prázdná, nikde človíčka a kolik jich tam pracovalo a bydlelo a kolik měli dětí.

V Novém Údolí se živilo prací v lese 80% obyvatel a každá rodina měla též hodně dětí. S těmi, kteří se dožili podobného věku jako já a není jich málo, se dnes setkávám u obnoveného kříže rodiny Stadelbauerů.

S jejich prací v lese s břichatkou, sekyrou škrabkou na kůru jsem se seznámil po maturitě na měsíční brigádě na Přimdě pod dohledem PS. Naše smrky měli průměr 30 cm, ne metr jako jejich. Měsíční výdělek po odečtení nákladů na ubytování a stravu byl 46 Kč.

Dnes je situace jiná. Minimálně motorová pila, nelítostný traktor, ale i harvestor a žádné saně na přiblížení, náklaďák s ramenem. Tři čtyři lidé, zpravidla nešumaváci, nahradí dřevaře z celého starého Nového Údolí.

Všude hodně dětí, musela být škola, učitel, lékař, koloniální obchod, řezník, švec, krejčí, švadlena, četník s rodinou a hospoda, v Údolí byli dvě.

Dnes je situace jiná. Služby, nejen uvedené není potřeba, není komu sloužit.

Nebyl Schengen, netřeba celníky, finanční stráž ani péesáků, zneužitá léta mladých chlapců.

 

Druhá úroveň přinesla nenávratnou ztrátu pracovních příležitostí a to je dnes hlavní příčinou  vylidňování. Kdo se zajímá a netají to, přiznává, že nejen na naší straně hranic, ale i na druhé tento trend probíhá.

Nejde o lokální úkaz, všude  se lidé snaží dostat blíže k pracovní příležitosti, které nabízejí jen vnitrozemské destinace a centra.

 

Co s tím ? Čekat na třetí úroveň vylidnění nebo zalidnění?

Vidím řešení jen v přijetí reality, jejího poznání a hledání možností, jak se s tím napasovat.

 

Doporučoval bych, aby oba kraje, plzeňský a budějovický našli seriozní odbornou agenturu, která by našla a odůvodnila limity možného počtu pracovních příležitostí s definicí oborů a profesí.

Ta agentura by měla respektovat skutečnost, že důsledkem toho, co jsem popsal, došlo k obrovské změně podmínek pro podnikání a k zásadním změnám pro profesní uplatnění obyvatel.

Dovolím si tvrdit, že těch 40 let temna mělo příznivý vliv na zvětšení ploch se samovolným přírodním vývojem, který má, jak já zjednodušeně říkám, velkou přidanou hodnotu, která přináší na scénu nesmírně cenné přírodní bohatství pro život obrovské oblasti a pro pracovní příležitosti novou prioritu, prostor pro šetrnou turistiku.

Nelze než souhlasit s názorem, že ochrana přírody a péče o její dlouhodobý vývoj musí být nepřekročitelným limitem pro všechny oblasti dalších aktivit a podnikání.

Gestorem a ručitelem toho, že budou respektovány jen odborné argumenty týkající se přírody i celé škály problematiky života obyvatel, podnikání v perspektivních oborech, výstavby, infrastruktury a šetrné turistiky musí být Ministerstvo životního prostředí, zaštítěné zákony.

Vidím v tom jedinou cestu jak ukončit vliv a úsilí různých zájmových skupin dosáhnout jejich cílů, které nemají s realitou nic společného a vedou k destrukci uvedené priority a jejích přínosů.

Populistické sliby zářného vývoje už máme dávno za sebou a přesto se ještě stále potýkáme s jejich nápravou.

Zdeněk Hudeček, děda šumavský.

V kategorii Program, Reakce, Šumava