Martin Krise, Jiří Gebert: Bulvár z ulice Milady Horákové

Martin Krise, Jiří Gebert: Bulvár z ulice Milady Horákové


Příspěvek četlo 1117 lidí.

Přetiskujeme příspěvek Ing. arch. Martina Krise a Ing. arch. Jiřího Geberta

IPR zadal atelieru CMC vypracovat koncepční studii řešení prostoru Letná – Prašný most. Z alternativ je hlouběji propracována a v 3D modelu prezentována objemově nejkapacitnější

B-velká, která má být podkladem pro územní plán. IPR ukazuje, že doba nekoordinovaného politického podnikání a službě investorům skončila a nahradila ji koncepce, která spekulativní urbanizmus prezentuje jako moderní urbanistickou vizi města. Plánovaná zástavba Letné a Dejvic, využívá dopravní otevření automobilovým tunelem Blanka, která není v prvé řadě jen špatným dopravním řešením, ale především nabídkou k zástavbě území.

Udělat bulvár z ulice Milady Horákové: To je teď poslední stavební vize v Praze 6 a 7. Po letech sporů o jednotlivé stavby: o úřad Druhý Molochov, o Národní knihovnu, o Národní fotbalový stadion s kapacitou pro mužstvo fotbalové velmoci, o Supermarket. Nyní je problém vzat zgruntu a vcelku s nálepkou „bulvár“. Více a více obestavěná ulice je v plánech dokončené urbanistické studie zakreslena v několika variantách. Postup plánování a projednávání půjde teď nepochybně metodou podnikatelského urbanizmu. K maximálnímu zastavění. A co teď s tím?

Bulvár je technický a výtvarný termín a možná i společenský jev. Produkt 18. století, který se uplatňoval po celém světě svou dokonalou formou celé 19.století. Je to nejúčinnější vyjádření důležitého městského a kontinuálně jednotného prostoru s několika dalšími charakteristickými znaky:

– umístění v intenzivně zastavěném městském území s ulicemi a s bloky domů,

– s pevným vymezením uličními čarami a výrazně větším prostorem než postranní ulice,

– s měřítkovou i tvarovou podobností domů. S místními odchylkami, jako jsou náměstí, významný dům, park, křižovatka, přírodní překážka, viadukt a podobně,

– s kontinuitou vybavení (malými vzdálenostmi vstupů) v parteru domů, atraktivními provozovnami v přízemí a dostatkem prostoru před domy,

– se svobodným a málo konfliktním pohybem podél i napříč

– s charakteristickým vybavením – souběžnými prvky jako aleje, obslužné vozovky, promenádní chodníky, s chodníky s dostatečnou rezervou v šířce pro občasné využití, s lavicemi a dalším mobiliářem, jedinečnými sloupy, značením.

Tak známe bulváry z jiných měst. V centru Prahy chybí. Pařížská ulice se nepovedla, Václavské náměstí jím možná jednou bude. V Praze jsou jen ulice nebo části ulic, které jsou plné života a městských aktivit. Žádné neštěstí to není, je to výsledek dosavadního způsobu výstavby města.V hlavních pražských ulicích je málo místa a proto se regulují protichůdné provozy a funkce. Motorová doprava se buď zpomaluje a omezuje, nebo se naopak akceptuje a pěší se odkazují na dané přechody, podchody, lávky a obchůzky. Domy s byty se v kapacitních ulicích snadno mění na nebytové.

Bulvarizační potenciál ulice Milady Horákové je možná jen v její délce. Jsou známy meziválečné návrhy severní osy Emila Hrušky nebo Karla Janů a dalších, které předpokládaly opuštění zastaralého historického jádra a jeho postupnou přestavbu a přenesení městského života do nového liniového prostoru. Tyto návrhy odmítaly jednoduché záměry předchozí generace stavitelů města s blokovou výstavbou, s úzkými ulicemi, regulačními čarami, regulovanou výškou, svobodným využitím parteru a se spekulativním dělením podle parcel.

Ostatní atributy bulváru jsou v ulici Milady Horákové nedosažitelné. Především nelze zajistit kontinuitu zástavby, neboť ani hradební pás, ani Letenskou pláň, ani zahrady s vilami nelze považovat za stavební parcely. Ani Veletržní, ani pokračování Dělnickou, nelze kontinuálně vybavit v přízemích bez zbourání většiny domů. Ani nelze přestavět na západ směřující Patočkovu.

Kromě toho ani soudobá architektura není schopna podřídit svůj osobní výraz a uspořádání požadavkům celku. Ostatně ani státní správa není ochotna formální pravidla stanovit.

V souladu s poznáním, že není vhodné v centru rozšiřovat ulice pro dopravu, se v 50. a 60. letech minulého století začaly stavět náhradní trasy na okraji centra. Postupně tak vznikly úseky utilitárních dopravních staveb s oddělenými jízdními a odbočovacími pruhy, oddělenými tramvajovými pásy a s usměrňovanými chodci. Takto byla po dlouhou dobu až dodnes vybavována ulice Milady Horákové a to i bez ohledu na právě dostavovaný souběžný tunel. Naopak, z tunelu Blanka byly vyvedeny rampy, které ještě povýší dopravní charakter ulice Milady Horákové.

Po zázračném zachování staré Prahy, která přežila bohatý věk před první světovou válkou a uprostřed dění i bídu té druhé, se objevila moderní myšlenka plošné péče o kulturní dědictví. Nyní jsou rozsáhlé části města přilehlé k ulici Milady Horákové v různých stupních památkové ochrany. Při nemožnosti přestavět celé bloky a při dostupnosti jen malých volných ploch na okraji rezervace a zón, je aktuální stanovit k jakému účelu mohou být rezervní plochy využity. Tak, aby se mohl v chráněných územích zajišťovat soudobý komfort života. To je úkol pro občany a pro státní správu.

Měnit magistrálu Patočkova – Milady Horákové – Dělnická v úseku Břevnov – Libeň v bulvár by také bylo do velké míry kontraproduktivní, když souběžné ulice, jako Bělohorská, Dejvická, anebo blízká náměstí, také nádraží Bubny, mají někde jen málo nebo vůbec nevyužívaný městotvorný potenciál.

Budoucnost ulice Milady Horákové má posilovat její naprosto jedinečnou dynamicky proměnnou otevřenost. Ke smyslu bulváru je to úplně opačná hodnota. Otevřenost této ulice je výsledek jejího složitého stavebního vývoje. Prostory, jimiž prochází jsou různorodé, snadno pochopitelné, jednoduše udržitelné a schopné zvýraznění. Navíc se právě v duchu této otevřenosti upravuje okolí rozhodujícího úseku, přímo na hranici Pražské památkové rezervace .

Podél ulice Milady Horákové mezi Břevnovem a Letnou se na obou stranách střídají území s bloky, vilami a samostatnými stavbami s volnými, otevřenými prostory. Tato hodnota je nově vysvětlitelná nikoli jako náhodná sestava, ale jako záměrná kompozice vnímání krajiny města v pohybu. Je to působivé přivedení a proniknutí volných prostorů až do středu města. Tady je výjimečně možné využít a dokončit hlavní ideu avantgardního urbanizmu o spojení města s krajinou. Naprosto funkční formou podle dopravního tahu, v kompozici velkolepého a lidského měřítka

Závěr

Bulvár Milady Horákové není proveditelný vzhledem k již postaveným stavbám, k ochraně hradebního pásu, nezastavitelnosti Letenské pláně, a také kvůli charakteru soudobých novostaveb, které obvykle nedokážou vytvářet plnohodnotné uliční fronty a parter.

Ulice Milady Horákové se již alespoň 50 let staví jako průjezdná automobilová komunikace a znovu se v tomto charakteru přestavuje i bez ohledu na nový tunel pod ní.

Objemné stavby s administrativou a superobchody by v úseku Hradčanská obsadily vzácné rezervní plochy pro obsluhu přilehlých památkově chráněných území.

Prostor mezi územím Dejvic a Hradčan ať je dokončován jako mezery zastavěnými úseky.

Ing. arch. Martin Krise, ing. arch. Jiří Gebert

V kategorii Praha

Příspěvek četlo 1117 lidí.
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 30.10.2014

1 Komentáře

  1. Richard Motyčka 1.11.2014 09:43

    Vážení, tak takhle má vypadat kvalifikovaný, inteligentní a propracovaný článek na dané téma.

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky