Jiří Gebert: Mapa a statistika jsou pomůcky s omezenou výpovědní hodnotou

Jiří Gebert: Mapa a statistika jsou pomůcky s omezenou výpovědní hodnotou


Příspěvek četlo

 574 total views

Přetiskujeme poznámky Jiřího Geberta k mapám „Urban Atlas“, projektu v rámci Metropolitního plánu Hl. m. Prahy. Jiří Gebert poznámky připravil na žádost editora o názor před vysíláním Českého rozhlasu.

Urban atlas“ mapuje využití území podle urbanistických kriterií, která rozlišují 21 typů využití území. Výpovědní hodnota takového zjednodušení je omezená a nemůže být sama podklad pro zásadní úvahy o rozvoji města. Doplnit je může náhled leteckých snímkú nebo Google stret view a samozřejmě není nad autentickou dlouhodobou zkušenost občanského života v území.

Pro informaci, nový Metropolitní Plán Prahy  Institutu plánování a rozvoje rozlišuje jen čtyři základní druhy využití území.

Každý rozvoj města, který by se opíral o zjednodušená data jako Metropolitní plán, iniciovaný geografem, bývalým primátorem Hudečkem, je špatně. Autentická znalost prostředí, občanská znalost plus odborný přehled a kvalifikace jsou soubor předpokladů pro kvalifikovaný proces tvorby města.

O obytné kvalitě města nevypovídá samotná plocha zeleně. Kvalita města je suma, kam patří kulturní příležitosti, druh a kvalita zástavby a provozu města a využití a kvalita oddechových ploch.

Důležitá je rychlá dosažitelnost veřejných prostor k odpočinku, k aktivitám pro děti a mládež, i pro ostaní věkové kategorie. Parky by měly být v dosahu několika minut.

Srovnání Vídeň –Praha ukazuje, jak město formovala historie a krajina.

Vídeň má velkou koncentraci zástavby v Centru s množstvím menších parků a rozsáhlým přilehlým přírodním územím Wienerwaldu v délce cca 40 km na severu a Donauwiesen-Dunajské pobřeží na jihu. Předměstí mají však významný podíl, až 40% zelených ploch. Hodnotou je kultura prostředí a soubory architektonických a zahradních areálů jako Schoenbrunn, Prater, Belveder nebo Stadtpark.

Na rozdíl od Vídně nemá Praha jeden veliký rekreační lesopark. Když mluvíme o rekreaci obyvatel, nesmíme zapomenout specificky českou individuální kulturu chataření a potřebu úniku z města. I Praha má ale několik přírodních parků, enkláv, kde město nevnímáme, nebo skoro nevnímáme, jako je divoká Šárka, Kunratický les, Prokopské udolí nebo obora Hvězda, veledůležitých alternativ obestavěného městského parku.

Praha musí za svoji kvalitu poděkovat především vltavskému udolí, jehož svahy byly v době růstu centra nezastavitelné.Tak má Praha z geografického hlediska zástavbu s cézurami dříve přírodního, dnes většinou parkového nebo volného území. Volné plochy, které nemají parkový charakter jako Dívčí hrady,Vidoule nebo Letenská pláň, mají pro obytnou kvalitu stejně zásadní význam jako volná plocha Vltavy. Proto Praha umožňuje vidět a vnímat „celé“ město tam, kde i Londýn, Vídeň, Paříž , Mnichov, Frankfurt nabízejí streetview ulic, náměstí a nábřeží.

Jedinečnost Prahy je v malebném harmonickém ansámblu zelených krajinných a stavebních dominant. Tento návod na krásné město by měl platit i v rámci celé Prahy, nejen vltavského ale i ostatních pražských údolí přítoků Vltavy.

Tady ale už zasáhla vize architektonické sídlištní doktríny a dnes je pro změnu zase aktuální iluze bulváru a blokové zástavby jako prozření z návodů avantgardy, bohužel s měřítkem a technologií a chamtivostí, která se v realizaci rozchází s chimérami urbanistických představ. (Viz soutěž na zástavbu Smíchova). Tzv. zahušťování je snad dogmatické pochopení špatného překladu slova density, které však znamená komplexitu a mnohotvárnost, tedy to, co moderní výstavbě většinou chybí. Spíše ale jde o to, že „stavět se musí“ i potom, co všechny volné plochy v Metropoli jsou rozdány. Ze strachu z urbánní kaše se Metropole zavírá v hranicích města. Jako by “urbální kaše“ nebyla právě následek toho, že se Metropole o své okolí přestala zajímat.

Bez pochopení kvalit a potenciálu Prahy, touha po tzv. světovosti architektury pracuje na tom, město trvale poškodit. (Příklady: zástavba Evropské, Letné, Patočkovy ulice, Prokopského udolí a mnoho dalších). Tzv hluchá místa není třeba hledat v zeleni, ale ve fialových plochách – pro industry, commercial, privat, military. Průmysl, obchodní areály, atd.

Metropolitní plán, vychází ze statistického údaje o tom, že Praha má více zelených ploch než Vídeň a vyvozuje , že tady je prostor, kde budeme ustupovat vytěžovací zástavbě. Na brownfieldu Smíchova nebo Holešovic – Zátor proto podle doktriny „zahušťování zástavby“ nové parkové areály již netřeba. Jestliže má dnes Praha skutečně více zelených a volných ploch než jiné metropole, ať na této kvalitě dále plán území pracuje , kultivuje a zlepšuje obytnou a kulturní kvalitu města.

Tento směr a cíl buduje trvalou světovou jedinečnost Prahy.

Bohužel to je skutečnost, která tvůrci pražského Metropolitního plánu uniká.

Jiří Gebert

V kategorii Praha

Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 24.3.2015

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky