Novela z. o azylu a o pobytu cizinců na území ČR – EU

Novela z. o azylu a o pobytu cizinců na území ČR – EU


Příspěvek četlo 253 lidí.

Poslanecka snemovna

Do poslanecké sněmovny dorazil vládní návrh novely azylového zákona. Dokument si můžete přečíst zde. Důvodovou zprávu zde.  Cituji části důvodové zprávy, které mne zaujaly.

Cílem změn v zákoně o pobytu cizinců na území České republiky je zejména přizpůsobení úpravy změnám provedeným v zákoně o azylu, dále doplnění transpozice tzv. návratové směrnice (směrnice 2008/115/ES) a zpřesněná transpozice směrnice o volném pohybu (směrnice 2004/38/ES), a dále reakce na potřeby praxe.

 

Za provedení (transpozici ve stanovené lhůtě, soulad a správné uplatňování) práva Unie do svého vnitrostátního právního řádu nese odpovědnost každý členský stát. Evropská komise v souladu se smlouvami dohlíží na správné uplatňování práva Unie. Proto pokud některý z členských států právo Unie nedodržuje (ve sledovaném případě netransponuje řádně a včas), Evropská komise má pravomoci (řízení pro nesplnění povinností) stanovené v článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 106a Smlouvy o ESAE, jimiž se může pokusit toto porušení práva ukončit. V případě potřeby se obrací na Soudní dvůr1). Česká republika by tak mohla být v konečném důsledku odsouzena, a to i k finanční pokutě. Je proto třeba splnit povinnost řádně a včas transponovat unijní acquis a dosáhnout tak souladu našeho právního řádu s normami společného evropského azylového systému. Návrh nepřináší žádná rizika – jedná se především o transpozici unijního acquis s cílem dobudovat společný evropský azylový systém na národní úrovni.

Omezení přístupu na trh práce po určitou dobu je jedním z vhodných nástrojů boje proti zneužívání správního řízení o udělení mezinárodní ochrany k možnosti pobytu na území České republiky, a to i za účelem výdělečné činnosti; k tomu jsou určeny nástroje legální migrace a cesta zákona o pobytu cizinců. Zejména po roce 2000 čelila Česká republika náporu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kteří vstoupili do azylového řízení jen za účelem možnosti na území České republiky pobývat a pracovat zde.

 

Dalším relevantním sledovaným článkem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je čl. 5 odst. 1 písm. f), který umožňuje omezit osobní svobodu jednotlivce za účelem zabránění nepovolenému vstupu na území. Státy mají nepopiratelné suverénní právo kontrolovat vstup cizinců a jejich pobyt na svém území a nezbytnou součástí tohoto práva je oprávnění států zadržet migranty, včetně žadatelů o azyl; takové zadržení však musí splňovat podmínky dané (nejen) úmluvou (ve vztahu k České republice např. § 68-69 rozsudku Rashed proti České republice, č. 298/07). Oblast zajištění žadatelů o udělení mezinárodní ochrany byla dotčena zejména změnami v důvodech zajištění a došlo rovněž k vyjasnění vztahu k zajištění podle zákona o pobytu cizinců. Co se týče rozhodování o zajištění či jeho přezkumu, zde dochází k několika změnám, která souvisejí s čl. 5 odst. 1 písm. f) úmluvy. Tou nejzásadnější je zavedení alternativ k zajištění, tedy možnosti uložit mírnější opatření než je samotné zajištění; zvažování uložení mírnějšího opatření vychází např. z rozsudku Mikolenko proti Estonsku č. 10664/05).

Z úpravy v zákoně o pobytu cizinců se přejímá postupné prodlužování zajištění, není již tedy možné rozhodnout o zajištění přímo na 120 dní jediným rozhodnutím; tento postup vychází například z rozsudku Auad proti Bulharsku (č. 46390/10). Zajištění zranitelných kategorií osob je obecně vyloučeno, výjimkou jsou situace, kdy tyto osoby poruší opakovaně závažným způsobem alternativní opatření, zajištění by probíhalo primárně v přijímacím středisku, uvedený postup zcela reflektuje výjimečnost tohoto opatření, přijímací středisko je plně vybaveno i na pobyt těchto kategorií (netýká se nezletilých bez doprovodu – těm nelze uložit zvláštní opatření a na území jsou ubytovány v jiném režimu); uvedený postup překladatel vyhodnotil jako souladný s rozsudky Mubilanzila Mayeka a Kaniki Mitunga
proti Belgii (č. 13178/03) Muskhadzhiyeva a ostatní proti Belgii, (č. 41442/07),
Omwenyeke proti Německu, č. 44294/04), Dougoz proti Řecku¨(č. 40907/98), Peers proti
Řecku (č. 28524/95), S.D.proti Řecku ( č. 53541/07), M.S.S. proti Belgii a Řecku (č. 30696/09). Z procesního hlediska nedochází k zásadním změnám, současný proces rychlého přístupu k soudnímu přezkumu zajištění (Abdolkhani a Karimnia proti Turecku, č.
30471/08) je přejat z dosavadní úpravy. Ke změně dochází u momentu, kdy soud zruší rozhodnutí o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince, v takovém případě je nastaven rychlý proces propuštění osoby na svobodu, tak jak to mezinárodní judikatura vyžaduje. Vztah mezi zajištěním podle zákona o azylu a o pobytu cizinců vychází z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-357/09, Kadzoev, který předpokládá, že zajištění za účelem vyhoštění a zajištění „azylové“, jsou-li podloženy každé individuálním rozhodnutím, jsou zajištěními podle jiných právních režimů.

 

Judikatura byla konzultována i při navržení úpravy omezeného přístupu ke stanoviskům bezpečnostních složek; zákonná úprava tak, jak je navržena odpovídá rozhodnutím A. a ostatní
proti Spojenému království, č. 3455/05, kde soud rovněž odkázal na rozsudek Chahal proti
Spojenému království č. 22414/93. V podobném duchu se vyslovil např. i rozsudek C.G. a
ostatní proti Bulharsku, č. 1365/07.

 

Dotek s článkem 8 úmluvy (právo na rodinný a soukromý život) přichází do úvahy pouze v jednom případě změny, kterou předkladatel provedl, a to v § 50a odst. 6 zákona o pobytu cizinců, kdy, je-li v řízení o správním vyhoštění zjištěn nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince a pobývá-li cizinec na území neoprávněně, považuje se zahájené řízení o správním vyhoštění za řízení o povinnosti opustit území. Ani nadále tedy nebude uvedeným cizincům vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, které by znemožnilo legalizaci dalšího pobytu v České republice, ale bude jim vydáno toliko rozhodnutí konstatující povinnost opustit území České republiky. Uvedený cizinec by tedy měl vycestovat a zajistit si vydání pobytového povolení na příslušném zastupitelském úřadě. Mohou však nastat situace, ke kterým se již vyjádřila i mezinárodní judikatura, kdy již samotné vycestování cizince by znamenalo neodůvodnitelný zásah do jeho rodinného a soukromého života. Uvedené situace česká právní úprava řeší přes možnost požádat si o udělení víza za účelem strpění pobytu na území podle zákona o pobytu cizinců; v praxi bylo toto vízum v řadě takových případů uděleno.

 

Odstavec 1 písm. i) zavádí definici pojmu zranitelná osoba. Dosud bylo na několika místech zákona taxativně vymezeno, kdo je považován za zranitelného. Tato nová definice je nyní demonstrativní a může být tedy adekvátněji reagováno na možné praktické situace. Demonstrativní výčet zranitelných osob do značné míry kopíruje přijímací směrnici, některé formy zranitelnosti lze podřadit pod obecnější definici. Například určité vážnější duševní poruchy lze podřadit pod vážná onemocnění. Definování zranitelné osoby je významným prvkem pro další fáze řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, kdy zákon dále předpokládá určení specifických potřeb materiálního i procesního charakteru a zohlednění specifické situace zranitelných osob, zejména pokud jde o uložení alternativy k zajištění, případně samotnému zajištění.

 

Je navrhováno doplnění definice pronásledování v odstavci 4 o situaci, kdy jednání, kterým je cizinec vystaven, ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, i když jednotlivá jednání za pronásledování považovat nelze.

 

Jelikož Česká republika jako stát schengenského prostoru má vnější hranice pouze na letištích s lety do zemí mimo schengenský prostor, toto ustanovení se uplatní v zásadě jen na mezinárodním letišti v Praze. Pokud je tedy zjištěno, že cizinec chce podat žádost o udělení mezinárodní ochrany, policie, případně pracovníci zejména nevládního neziskového sektoru, takovému cizinci poskytnou k tomu nezbytné informace. Jedná se o obecné informace o tom, zda například cizinec je či není oprávněn takovou žádost podat, nebo o tom, jakým orgánům se žádost podává a jakému orgánu je žádost dále postoupena. Informace musí být samozřejmě poskytnuty v jazyce, kterému cizinec rozumí, jinak by nebyla zajištěna povinnost umožnit účinný přístup k řízení o mezinárodní ochraně.

 

Technicky je možné užití služeb tlumočníka do příslušného jazyka, případně využít informačních letáků v příslušných jazycích. Ustanovení dále předpokládá přístup právnických nebo fyzických osob zabývajících se poskytováním právní pomoci uprchlíkům. Přístup takovýchto osob k žadatelům o udělení mezinárodní ochrany není vyloučen ani za stávající právní úpravy. Přístup do přijímacího střediska pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany umístěného v tranzitním prostoru plyne z práva žadatele o udělení mezinárodní ochrany na kontakt s právnickými a fyzickými osobami zabývajícími se pomocí uprchlíkům. Vyloučen není ani přístup do tranzitního prostoru mimo přijímací středisko, je však nutné splnit bezpečnostní požadavky, které jsou vyžadovány ke vstupu do těchto prostor podle jiných právních předpisů.

 

definice vážné újmy v ustanovení odstavce 2 písmeno a) se rozšiřuje o nebezpečí popravy, jak předpokládá anglické znění kvalifikační směrnice. Je napravována nepřesnost v českém znění kvalifikační směrnice. Za hrozbu popravy nicméně obecně není možné považovat nezřídka tvrzené obavy z tzv. krevní msty. Definice vážné újmy v písmenu c) je rozšířena o podstatný definiční znak, a to vážné ohrožení života či lidské důstojnosti civilisty v situacích vnitřních či mezinárodních ozbrojených konfliktů.

 

Automatický odkladný účinek je tedy zachován zejména v situacích, kdy nelze mluvit o tom, že by negativní rozhodnutí správního orgánu bylo zapříčiněno určitým porušením povinnosti konkrétního cizince. Například se jedná o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné z důvodu odmítnutí splnění povinnosti podle ustanovení § 45 odst. 6 – tedy odmítnutí strpět sejmutí daktyloskopických otisků prstů nebo zastavení řízení z důvodu konkludentního zpětvzetí žádosti o mezinárodní ochranu. Platí samozřejmě i obecná úprava možnosti o odkladný účinek požádat.

 

Novela v několika ustanoveních reaguje na explicitní povinnosti dané unijním právem, tedy zajistit adekvátní přijímací podmínky žadatelům o udělení mezinárodní ochrany, zejména osobám zranitelným. V odstavci 4 se nově reaguje na situace, že někteří žadatelé mají lékařem potvrzené speciální dietní omezení vzhledem ke svému zdravotnímu stavu – tato omezení jsou reflektována při jejich pobytu v přijímacím středisku, kde se vaří zvláštní strava. Vzhledem k tomu, že v pobytových střediscích se již nevaří, jsou tyto osoby odkázány na přípravu vlastních pokrmů, kdy však speciální ingredience jsou finančně nákladnější. Z tohoto důvodu se využívá úprava zákona o hmotné nouzi a finanční příspěvek se těmto osobám navýší podle vyhlášky č. 389/2011.

V kategorii Bezpečnost, Legislativa

Příspěvek četlo 253 lidí.
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 6.11.2015

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky