Jiří Gebert: Klimatická změna ve městě se týká jeho obyvatel

Jiří Gebert: Klimatická změna ve městě se týká jeho obyvatel


Příspěvek četlo 514 lidí.

Jiri_GEBERT

Přetiskujeme text architekta Jiřího Geberta.

Klimatická změna ve městě se týká obyvatel

 

Projekt Urban Adapt se týká „Institutu Plánování a Rozvoje“. Horká pravda leží na ulici.

  

Oficiální zpráva:

„Magistrát hl. m. Prahy spolu s IPR Praha dnes začal přípravu  Strategie adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu. Zaměří se  především na udržitelné hospodaření s vodou, „zazeleňování“ ulic nebo  vytváření ekologicky šetrných staveb. Klimatická změna vyvolává v posledních období častější extrémy počasí. Přívalové deště způsobují bleskové záplavy ve městech, častější sucha a vlny veder zase ohrožují zdraví lidí, poškozují vodní zdroje a infrastrukturu. „Musíme vytvořit  účinnou městskou strategii, která nám umožní včas reagovat na změny klimatu a umožní předejít škodám, které mohou být těmito změnami způsobené,“ uvádí radní hl. m. Prahy Jana Plamínková. Hlavní město proto nyní ve spolupráci s IPR Praha a projektem Urban Adapt připraví Strategii adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu.“

 

V diskuzi, která se rozběhla na toto téma, brzy došlo na nosný koncept Metropolitního plánu -zahuštění zástavby. Zde je názor kolegy z občanského sdružení Auto-Mat, Cituji z mailu: „Vnitřní Praha má problém v tom, že její uliční síť je rozsekaná tolika bariérami, včetně terénních, že je naprosto nezbytné  vnitřní město maximálně scelovat. A je lepší zastavět brownfield u metra, než postavit jeho ekvivalent 20 km od centra a pak řešit, že 80% těch lidí „musí“ jezdit do Prahy autem.“

 

Vezměme to jedno po druhém.

Pro myšlení IPR platí verš: „myslíme centrum, říkáme Praha“, stejně jednoznačně jako v Majakovského básni „Říkáme komunismus, myslíme Lenin.

Naproti tomu v multicentrálním městě s radiální veřejnou dopravou  nemusíte už jezdit do „Prahy“, ale třeba na Žižkov, do Vysočan, do Krče nebo na Smíchov a to veřejnou dopravou a ne autem.

Moloch likvidující jedinečnou kvalitu Prahy je právě koncept monocentrálního města, se všemi důsledky plánování městské dopravy. Za vše mluví křížení dnešních i budoucích tras Metra na jednom čtverečním kilometru historické Prahy.

A nyní k těm barierám zástavby.

To, co vy vidíte jako problém, já vidím jako jedinečnou příležitost pro město staronové kvality.

Postulát technického přístupu je poukaz na „technické nedostatky“, které je třeba novou výstavbou odstranit. „Praha… rozsekaná barierami, včetně terénních“, je technická diagnóza a k jejímu uzdravení stačí naordinovat – zfušovanou profesní doktrínu zahuštěné zástavby.

 

Postupující klimatická změna nás nyní nutí posoudit, jaké město si vede lépe a jaké hůře v klimatických podmínkách, pro nás extrémních, jako je loňských sedm týdnů tropických veder, období sucha nebo extrémních srážek.

 

To je pro plánování města zcela nové zadání

Vedra a voda? Už od dob mého mládí vyjížděly do ulic kropicí vozy. Zavlažování asfaltu je zoufalá a drahá pomoc, která slouží ani ne tak k pohodě životního prostředí pro lidi, jako spíše k záchraně tajícího asfaltu ulic Prahy, města s dnes již nevhodně sdruženou kanalizací odpadních a dešťových vod.

 

Alternativa pro dnešní stav ohrožení klimatickou změnou je pouze kvalitní obytná městská struktura. Kvalitní ne ve smyslu asfaltu a realitního profitu, kvalitní ve smlyslu pohody člověka.

Krajina a příroda, blízkost vody a stínu, to je tradiční útočiště obyvatel měst v době extrémních teplot. Je snad řešení na léto a na zimu rychle vylidnit zahuštěnou, technicky optimalizovanou strukturu města a odletět k moři či odjet na chalupu?

Nebo je lépe postupně opravovat město tak, aby se minimalizovalo období klimatické nouze? Lze tao realizovat jednoduchým návodem: Učinit potřeby lidí měřítkem jednání o městě.

 

Znamená to také domluvit se na smyslu slov a pojmů:

  • Řeka je pro dopraváře překážka řešená mostem.
  • Volná plocha je pro developera bariera výstavby, odstranitelná stavbou business centra s názvem třeba „Bořinda Park“.
  • Pro obyvatele je však volná plocha čerstvý vzduch, výhled ze soutězek ulic a možný budoucí park,

Tak to může být v Bubnech, na Smíchově nebo na Bořislavce… Řeka je v Praze primární městotvorný prvek a klimatická oáza. Terénní bariéry výstavby, jako jsou vrchy a hrany vltavského údolí, jsou poslední bašty zeleného rámce Prahy.

Skutečnou překážkou pro člověka – chodce, kterým se stane každý, kdo vystoupí z auta, jsou právě magistrály, dopravní tepny dinosauří dopravní stavby jako je rondel Malovanka tunelu Blanka, nesmyslné a cenami vyznamenané trojské mosty.

Trvám na tom, že český význam slova „zahuštění“ je vulgarizace pojmu „density“, který přinesla do diskuze o městě Jane Jacobs již v roce 1964 v knize „Smrt a život amerických velkoměst

(Death and life of great american Cities)

Jako vzor „dense city“ uvedla autorka Greenwich Village v New Yorku.

Možná, že by ještě lépe sedělo přirovnání k Malé Straně pražské než k Hanspaulce.

Ale právě Hanspaulka má historii i současnost pestrého a aktivního občanského spolkového a společenského života, tradici známých hanspaulských hudebních skupin a kulturních osobností.

Dnes je to ovšem i „prime lokalita“ pro oligarchy, miliardáře i kmotry. To je trend, demonstrovaný i rezidenturou bývalého prezidenta.

 

Pro profese a politiky jednající o budoucnosti města nechť platí premisa: „Think different“.

Smyslem města není kompaktní městská struktura, ani nevyšším veřejným zájmem není architektura, jak je psáno závěrem na straně 838 publikace Metropolitní plán – Koncept odůvodnění od architekta Kouckého…

Znamená to prostě pochopit a právně zakotvit, že město není prodejní tržní produkt.

Z pohledu českého kmotra je Praha zlatý důl, který se nabízí vytěžit – a odejít.

Podívejte se ale na město třeba globalizovanýma očima návštěvníka Prahy.

Je-li podnikatelem, vidí potenciál v podnikání ve výjimečně krásném městě.

Turista zase přijel, aby v Praze, harmonicky zasazené do údolí řeky Vltavy, zažil alternativu k anonymitě pravoúhlé klece utilitárního stavebního boomu doma.

Když už tu máme ty návštěvníky obdivované části města, je opravdu tak těžké pro nás Pražany, se zblízka podívat, proč je tomu tak, a jak tuto Praze vlastní kvalitu chránit a rozvíjet?

V čem je opravdová hodnota („asset“) Prahy?

Praha je vyjímečná a světová právě svou nesouvislou zástavbou. Kvalita celku je přímo úměrná podílu volné plochy. Na Malé straně je podíl parků násobkem zastavěné plochy.

Historická Praha by proto měla být kánonem pro prostorové uvažování o brownfieldech a volných plochách.

Brownfieldy ať nejsou, vzhledem k doktríně zahuštěné blokové zástavby, jen potenciálem developerského profitu, ale ať jsou místem naděje na opravdu klasické město s tradičním, nejméně 30-ti procentním podílem parků a se zástavbou, která nebude kvalitu a vnímání města nenávratně ničit. To by měla být opatření pro město na klimatickou změnu…

Výše uvedené doktríny technicko-architektonických řešení jsou profesní deformací vnímání reality a nemají na tyto otázky odpověď.

Známe učebnicové postuláty zdravého a živého města jako generátoru energie humanitního civilizačního potenciálu… Nová výstavba musí hledat nepředpojatě model ekologického města pro plný a zdravý život jednotlivce.

Každý plán musí být „road mapa“, tedy musí se jednat o řadu kroků, jak zlepšovat město pro jeho obyvatele.

 

První a nezbytný krok je zastavit zahušťování a spojování struktury ulic zástavbou takzvaných „překážek a bariér“.

 

Jiří Gebert

 

V kategorii Praha

Příspěvek četlo 514 lidí.
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 9.6.2016

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky