Příspěvek četlo
574 total views
…o tomto ekonomickém nesmyslu nás přesvědčuje redaktor České pozice pan Petr Havel ve svém článku na České pozici Kdo rozhoduje o ceně vodného a stočného? Konečné slovo má stát.
Citujeme dotyčný odstavec: “Zdražování vody je každoročně předmětem mnoha emotivních diskusí, přičemž drtivá většina populace je přesvědčena (a ve svém přesvědčení ubezpečována vodohospodářskými populisty), že rostoucí poplatky za vodu končí v kapsách nadnárodních vodohospodářských společností, jejichž symbolem je (nejen) světová vodohospodářská jednička – francouzská Veolia. Ne každý ale ví, že právě tato společnost za dobu působnosti v Česku v naší zemi víc investovala, než získala – rozdíl jsou nemalé dvě miliardy korun. I když tato společnost, stejně jako jiné vodohospodářské společnosti, samozřejmě zisk vytváří (a je jistě na diskusi, jestli je její zisk přiměřený nebo velký), pohybuje se tento zisk, podle místních podmínek, obvykle v řádech jednotek procent. Právě spojení „místní podmínky“ je přitom důkazem skutečnosti, že ceny vodného a stočného neurčují zdaleka jen vodohospodářské společnosti.”
Kromě zmíněného ekonomického nesmyslu a úplných lží je zajímavý také motiv diskreditace odpůrců každoročního zvyšování ceny vodného a stočného, kteří jsou v citaci vztekle vydáváni za vodohospodářské populisty. Za to by se opravdu nemuselo stydět ani Rudé právo…
Jak je to s Veolií doopravdy?
Tady je tabulka zisků Veolie za Prahu, která nám může posloužit pro představu, jak si vede Veolia v ČR. To jen abychom mohli s Petrem Havlem diskutovat o těch “jednotkách procent” a zda-li je zisk velký nebo přiměřený. LOL.
A zde bychom si mohli teoreticky i smlouvu s Veolií vyhledat, kdyby portál pro zveřejňování smluv Hlavního města Prahy fungoval, jak má. (Upozornil jsem již Prahu, že po zadání IČ Veolia (49241214) mi portál nevyhledá žádné smlouvy. – Tak uvidíme, zda dojde k nápravě či jen k emotivní diskusi.
A zde si můžete přečíst výroční zprávu firmy Veolia za rok 2011. V roce 2011 činily čisté zisky společnosti Veolia 290.000.000 Eur, tzn. dle současného kurzu to činí 7.830.000.000 Kč. Čistý zisk. Za rok 2012 není ještě výroční zpráva na webu Veolie k dispozici.
Abych byl zcela srozumitelný: Nevadí mi příjmy firmy – naopak. Zaplaťpánbůh za to, že firmy jako je Veolia prosperují. Je to komerční subjekt – tak nechť prosperuje a zaměstnává lidi.
Vadí mi ty účelové lži a ta odporně slizká PR propaganda článku, jehož jediným cílem je vysvětlit občanům, proč dojde v příštím roce k dalšímu zdražení vody a vylepšit PR firmám jako je Veolia.
Krásná věta: “O co pomaleji totiž bude zdražovat voda v nejbližší budoucnosti, o to rychleji se budou muset ceny vody zvýšit v budoucnosti vzdálenější.”
Jaj!
Doslova nádherná je věta: “Jásat nad mírným zdražením ale není na místě.” – Čtenáři je takto podsouváno, neurolingvisticky programováno, že by měl být ještě vděčen za to, že zdražení je pouze mírné, ale redaktor jej střízlivě chrání před jásáním. Vskutku krutá a přísná rétorická figura.
Srovnejme přitom s jiným článkem z českého tisku: Za posledních 23 let zdražila voda stonásobně.
Jásáme tedy už skoro čtvrt století pane Petře Havle. 🙂
Dále mi vadí ta chabě zastíraná agrese proti oponentům, kteří by si dovolili s PR pana Havla polemizovat, vybírám namátkově nadávky:
“vodohospodářští populisté”
“emotivní diskuse”
“populistická a krátkozraká strategie”
Jako bych slyšel doktora Goebbelse: Na ja. Gut. Gut. Gut. Wunderschön.
Nepodceňoval bych tyhle signály. Jsou v různých podobných článcích systematické, objevují se i v prohlášení politiků. Je to příprava na “utažení šroubů” a – kritiku ano, ale konstruktivní. Frázi samozvanci a zaprodanci, ani nemusím připomínat, připomíná ji ve svých projevech často Václav Klaus.
Článek Petra Havla přímo vybízí ke vstřícnějšímu přístupu k vodárenským korporacím ze strany obcí: “Pokud by obce a města poplatky za zábory nevybíraly (přece jen jde o opravy a rekonstrukce ve veřejném zájmu, zejména pak v zájmu právě jejich obyvatel), nebo byly poplatky nižší, snížily by se i ceny vodného a stočného.” – Co na tom, že to odporuje základní ideji autora, že cenu vody fakticky určuje stát.
Článek končí sdělením úžasné banality, že voda není zadarmo a ujištěním, že můžeme být rádi, že není válka.
No super!
Cituji: “Dostupnost a čistota vody není zadarmo – ve světě se o tyto, pro nás zcela běžné spotřebitelské pojmy dokonce vedou, a patrně ještě povedou, i války.” Chyby v interprunkci citace jsou původní – pana redaktora Petra Havla.
Celý článek pana Petra Havla si můžete přečíst zde: Kdo rozhoduje o ceně vodného a stočného? Konečné slovo má stát.
Z výše popsaných důvodů, doporučuji četbu článku naplánovat na Silvestra.
Hlavnímu sponzorovi České pozice, šéfovi ANO2011 nemusím přát nic. Vše mu už mí drazí spoluobčané předali.
Nic nemusím přát ani redaktorovi Petru Havlovi. V našem oligarchy vlastněném zpravodajství jej čeká zářivá budoucnost. A nás tolik podobných článků, až nám budou zářit oči.
No a tak vše dobré do nového roku. Voda bude všude po republice dražší, tedy si ji alespoň lépe užijme a vychutnejme.
PF 2014 Vám přeje Občanský monitoring.
V kategorii Zábava
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 30.12.2013
Nelze než s Mgr. Vítězslavem Praksem souhlasit. Pozor na monopoly všeho druhu, hospodářské, komerční i mocenské!
J.P.
Situace je ještě horší. Nejenom že vodárenské koncerny nekřesťansky vydělávají na vodě, ale dokonce jsme kvůli nevýhodným smlouvám, které s nimi uzavřeli zkorumpovaní komunální politici, přišli o desítky miliard korun z fondů EU. A třešnička na dortu bude následovat – po paušálech (platíte, i když nespotřebováváte) tlačí na zavedení “pršného” – platí se stočné i z vody, která vám spadla na zahradu. Zatím ho (nesmyslně, bez dešťové vody by čističky nefungovaly) platí pouze podnikatelé, má ho platit stát (daňoví poplatníci) za komunikace a veřejné budovy, občané budou následovat. A pak už zbývá jen zavedení “kyslíkovného” za vzduch, který dýcháme.
Článek KDO ROZHODUJE O CENĚ VODNÉHO A STOČNÉHO?
Pro informované špatný pokus o korporátní PR. Pro neinformované kvalitní PR koncernům.
Velmi dobrá otázka. Pokud na ni chcete znát odpověď, musíte položit související otázky a znát odpověď i na ně.
Souhlasím s názorem autora, že výše poplatků, které do ceny zahrnuje stát, ovlivňuje cenu vody. Výše DPH a dalších poplatků za vodu je pro všechny vodárny v ČR stejná a platí ji všichni prodejci vody. Toto je důvod růstu cen vody, ale není to důvod, proč žebříček s nejdražší cenou vody vedou vesměs koncerny.
Co udělá stát s penězi které za vodu vybere? Kde tyto peníze skončí? Zpět ve vodárenském odvětví. Stát různými formami spolufinancováním dotačních projektů a přerozdělením zdrojů ze státní kasy mezi města, kraje a okresní vodárny je zase přímo nebo nepřímo vrátí zpět do odvětví. Přerozdělování peněz přes stát určitě není ideální, ale ročenka Mze a informace ze SFŽP a Mžp jasně dokládají, kolik peněz ze státní kasy do vodárenského odvětví teče.
Co dál ovlivňuje cenu vody?
Co stanoví legislativa, která „reguluje“, jaké náklady mohou být do vodného a stočného kalkulovány? Kdo je oprávněn inkasovat zisky, které jsou kalkulovány do vodného a stočného a u koho a kde tyto zisky z vodného a stočného končí?
Výše kalkulovaných nákladů. Zde je regulováno, jaký náklad se může do kalkulace zahrnout, ale oprávněnou výši tohoto nákladu stanoví co? Kontroluje to kdo? Ministerstvo financí a jeho krajské pobočky. Kolik máte v ČR provozovatelů a kolik lidí tyto provozovatele kontroluje? Minimum a s minim informací. Jde o fiktivní projekci existující kontroly. Její efektivita nemůže být vzhledem k počtu provozovatelů účinná.
Výše do ceny kalkulovaných zisků. KONCERNY přišly a často zastupitelé „přesvědčily“ k privatizaci prodeje vody sliby, že po privatizaci koncern zajistí v budoucnu inflační růst ceny vody (Veolia toto tvrdila skoro všude). ZAPOMEŇTE – dnes mají privatizované vodárny ve většině regionů nejdražší cenu vody a ve srovnání se smíšenými vodárnami působícími v okolí jde často o 10-20 Kč/m3. (příklady: Zlínský, Královéhradecký, Pardubický kraj).
Chcete důkaz? Stáhněte si ZDARMA ebook „Kde končí vaše peníze za vodu?“ http://www.vodalidem.cz/otazky/ . Jde o srovnávající 4 velkých vodáren, působících ve Zlínském kraji. Veolia ve Zlíně vede léta žebříček ceny vody, přitom Vak Zlín na rozdíl od Kroměříže, Uh.Hradiště a Vsetínu investoval do infrastruktury nejméně.
Smlouva mezi koncernem a okresní vodárnou je ve Zlíně nastavena takto “vyváženě”. V roce 2012 měla Veolia ve vodném a stočném kalkulován zisk ve výši 90 mil.Kč. Vak Zlín v provozním modelu s Veolií vytvořil zisky pouhých 6 mil. Kč. Nájemné, které dostal od Veolie vrazil Vak Zlín do obnovy infrastruktury, na které vydělává evidentně Veolia.
Hádejte za kolik koupila Veolia provozní část Vaku Zlín? Za 83 mil.Kč a smlouvu na základě které vydělal jen v roce 2012 90 mil. Kč má uzavřenu na 30 let. GENIÁLNÍ. Koncern, který infrastrukturu nefinancuje má v kalkulacích vodného a stočného zakalkulovány daleko vyšší ziskové marže než smíšené okresní vodárny, které si kalkulují buď minimální ziskovou marži, případně veškeré kalkulované zisky následně používají k financování obnovy infrastruktury.
Kolik firem (jejich priority a zisky) stojí mezi infrastrukturou a spotřebitelem. Autor článku nezaregistroval, že v českém vodárenství došlo za posledních 15 let k zásadním změnám. Byly účelově odděleny práva a povinnosti tím, že byl zaveden tzv. Provozní model, což znamená:
Povinnost financovat obnovu a rozvoj infrastrukturního majetek zůstal veřejnému sektoru a právo inkasovat zisky z prodeje vody přešlo na nadnárodní korporace.
Koncerny a okresní vodárny (vlastní je města a obce), uzavřely (často na základě falešných slibů) smlouvy o provozování, kdy města a jejich vodárny musí dál financovat obnovu a rozvoj infrastruktury a zisky kalkulované ve vodném a stočném inkasují výhradně koncernoví provozovatelé. Přitom jediným vlastním zdrojem financí pro rozvoj a obnovu vodárenského odvětví je vodné a stočné a dalším, tentokrát vnějším zdrojem financí jsou dotace z veřejných rozpočtů – kraje, stát, Evropská komise.
PRIVATIZACE ZISKŮ A ZESTÁTNĚNÍ NÁKLADŮ.
Voda se dá prodávat lidem pouze tehdy, pokud existuje infrastruktura, kterou právě z plateb za vodné a stočné od lidí a z dotací z veřejných rozpočtů, financují vodárenské společnosti nebo města a obce vlastnící infrastrukturu. Proč má nemalá část těchto peněz téct na účty do zahraničí subjektům, kteří investice nefinancují zatím nikdo nevysvětlit. Kromě francouzského dokumentu “JAK KORPORACE BOHATNOU NA VODĚ ANEB VODA VYDĚLÁVÁ?” http://www.vodalidem.cz/film/ Na to, že tento model je pro stát a lidi nevýhodný přišli ve Francii, v Německu a v dalších zemích.
Privatizací prodeje vody byl mezi spotřebitele a infrastrukturu instalován umělý penězovod v podobě nadnárodního koncernu, který zcela ovládl peněžní toky a má právo inkasovat zisky, které jsou kalkulovány do vodného a stočného. Model je z pohledu koncernů geniální, protože investice mu financují lidé a veřejný sektor Koncerny nejsou vesměs vlastníky infrastruktury a nemusí do ní investovat.
Informace o tom, jak to skutečně ve vodárenství v ČR funguje najdete na: http://www.vodalidem.cz/our-blog/ nebo na http://www.facebook.com/Vodalidem