Ing. Vinzenz Wenhart (vyšlo ve Wäldlerkalender 1924, s. 83–87)
Zdá se zbytečným, ba dokonce prostoduchým, vyprávět Šumavanovi něco o jeho lese, ve kterém se narodil, který zná od dětství až k těm nejvyšším vrcholům. Ano, zná svůj domovský les v jeho úchvatné velikosti, zná jeho výšinné výhledy, jeho tichá zákoutí, jeho zelené pastviny, zná jeho temná jezera a šumící potoky, těší se z jeho nebetyčných smrků a jedlí a vědoucně naslouchá šumění jeho buků, bytí toho lesa samo, jeho vnitřní výstavba je mu však poměrně cizí. Nedokáže posoudit ani vztah částí, ze kterých les sestává, jednotlivých jeho porostů k celku, tj. k lesu jako takovému, ani jejich skutečný význam pro život lesa a lesní hospodářství.
Jak pravdivá slova. Znovu jsem si je připomněl při současném výročí 30. let vyhlášení Národního parku Šumava, v němž jsem jako lesák pracoval od r. 1992 do odchodu do důchodu začátkem r. 2011. V roce 1991 nařídil Zákon o ochraně přírody a krajiny mimo jiné v § 22 převést do roka hospodaření v lesích pod Národní park Šumava a u ostatních parků do dvou let.
Tvrdé rozhodnutí sněmovny zasáhlo již tehdejší kšeftaře se dřevem, ale i velkou část ochranářů bývalé CHKO, kteří preferovali spíše státní správu, nikoliv zodpovědnost za území. Všichni měli velkou podporu na ministerstvech zemědělství a ministerstvu životního prostředí.
V jednom televizním pořadu jsem prohlásil, že o Šumavě mají rozhodovat lesáci ze Šumavy, nikoliv z Prahy, nebo Hradce Králové (Klausovou transformací byly zřízeny v r. 1992 Lesy České republiky se sídlem v tomto městě), což vzbudilo ve veřejnosti velký ohlas, opak na ministerstvech. Občané a zejména starostové většiny šumavských obcí však stáli za námi, stejně jako velká část poslanců.
První a zároveň poslední ředitel NP Šumava Ing. Jiří Kec byl jmenován na základě výběrového řízení a trval, jako nás několik lesáků ve vedení parku, na dodržení zákona; lesy převzal přes zákaz ministra životního prostředí a přes dohodu minstra s ministrem Luxem. Dovoluji si zveřejnit archivní snímek, kde jsme s ministrem Luxem a jeho rodinou, tedy i dětmi (nejstarší Pepíček chybí, protože si četl, a my jsme ho nechali v ubytovně; zjistili jsme to až při obědě na Horské Kvildě).
Následoval fax (viz příloha na závěr), který řediteli Kecovi zakazoval naplnit zákon. Paradoxem tedy ministři podřízenému zakazovali to, co poslanci schválili!!! Následovala odveta a za tři měsíce byl ředitel Kec odvolán a od té doby již byli všichni ředitelé dosazováni bez výběrového řízení jako poslušní slouhové svých politiků, nikoliv jako svéprávní úředníci s vlastními rozhodovacími pravomocemi ze zákona, ale zejména s vlastní zodpovědností za toto spravované území, tedy i postihu za případné chyby. I v současnosti, za ministra Brabce, byl dosazený ředitel předem “prokádrovaný” dokonce dnes premiérem, majitelem dvou dřevařských firem, po předchozí utajené návštěvě národního parku.
Po převzetí lesů jsme si představovali budoucnost šumavských lesů a jejich obyvatel (další příloha). I to však muselo časem skončit a politici byli jiného názoru. Na posledním snímku jsme ještě v r. 1993 s ministrem Luxem u jezera Laka.
Tam jsem se ho zeptal na Klausovu “Transformaci lesů” a znovu upozorňoval na to, co jsem mu v onom roce 1992 napsal jako šumavský fořt, před zahájením této pro lesy zničující politické akce, a na což mi odpověděl jeho náměstek Ing. Pavel Rybníček. Ministr Lux mi u jezera řekl: „Pan ministr Kubát (předchůdce) to zahájil a já to musel dokončit.“
Tak taková je minulost a potvrzuje, že Karel Kryl měl pravdu.
Přílohy: Fax zakazující naplnit zákon.
Jak jsme si představovali budoucnost šumavských lesů a jejich obyvatel.
Na pražském Smetanově nábřeží má být pokácen javor stříbrný kvůli vydláždění trojúhelníkového parčíku před hotelem Smetana a zbudování veřejného podchodu pod vozovkou směrem k řece. Nejedná se o projekt jakkoli urgentní ani vzniklý z poptávky místních obyvatel. Petiční výbor vyzývá starostu Městské části Praha 1 a celé vedení radnice, aby upustili od kácení dotyčného stromu.
Zpráva je na základě zákona o právu na informace o životním prostředí a dalších norem každoročně předkládána ke schválení vládě a následně k projednání poslancům a senátorům. Nejpozději do tří měsíců od schválení vládou musí být zveřejněna. Dostupná je na webu Informačního systému statistiky a reportingu (ISSaR).
Zpráva o životním prostředí ČR je oficiálním zdrojem informací o životním prostředí u nás, určených jak pro podporu výkonu státní správy, tak pro informování veřejnosti. Má nabídnout souhrnný přehled o stavu a vývoji složek životního prostředí a jejich zátěží. Od roku 2018 se zpracovává jednou za dva roky. na webovém portále Informačního systému statistiky a reportingu (ISSaR).
Harmonogram přípravy byl posunut o tři měsíce kvůli epidemii covidu-19 a stavy nouze. Některá data v rámci kapitol Klimatický systém, Ovzduší, Půda a zemědělství, Průmysl a energetika a Doprava nebyla kvůli metodice vykazování a zpracování v době předložení zprávy k dispozici. Pokud se data objeví, bude zpráva aktualizována pouze v přehledech publikovaných ve Statistické ročence životního prostředí ČR 2019 a na portálu ISSaR.
Vládní návrh zákon zapracovává příslušné předpisy EU a upravuje řadu pravidel. Ta se týkají předcházení vzniku odpadu z vybraných plastových výrobků a definují práva a povinnosti výrobců při uvedení vybraných plastových výrobků na trh, nakládání s odpadem a působnost správních orgánů. Přitom je vedlejší, jde-li o samostatné výrobky nebo o součást/ příslušenství jiných výrobků.
Týká se to zejména výrobků pro jednorázové použití, lovných zařízení s plastovými komponentami a plasty rozložitelné pomocí oxidace. Typicky jde o vatové tyčinky, příbory, vlhčené ubrousky, tabákové výrobky s filtry, nádoby na potraviny, nápojové kelímky apod.
Nedosti na tom, co nás sužuje už skoro rok a co naši chrabří poslanci v ukázkové spolupráci s vládou musí řešit. V těchto dnech poslanecká sněmovna odsouhlasila ratifikaci „změny přílohy VII Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (Göteborský protokol, GP), přijaté v Ženevě dne 13. prosince 2019“. Česká republika je smluvní stranou od 1. ledna 1993. Podívejme se na to, co se za kryptickým titulkem skrývá.
Jak dlouho bude několik hochů dosazených ministrem Brabcem oblbovat společnost bláboly o „divočině“ a rozšiřovat holiny s vytěženým a prodaným dřívím a vykládat, že smrkové monokultury na většině území parku jsou to pravé. Podívejte se na fakta o přírodních stanovištích, jak se mění a s klimatickými změnami ubývá čistě smrkového lesního vegetačního stupně.
Stav před vznikem parku, tedy r. 1991.Více než 20 let stará prognóza prof. Bučka z Mendelovy univerzity Brno. V současné době odborníci na lesní ekosystémy dokládají vývoj lesních vegetačních stupňů a ubývání lesního smrkového stupně, včetně Šumavy; a další prognózu a další ubývání lesů – tedy zhoršování podmínek.Také závěr Velkoplošné inventarizace lesů, zpracovaný odborníky na lesní ekosystémy, hodnotí stav lesů v nižších polohách na Šumavě, tedy většině území, jako kritický.
Pokud tedy v r. 1991 pouze 19 % lesního vegetačního stupně smrkového, tak to, co se dnes děje za vlády Brabce na Šumavě, je opravdu kritické.
Jak vyplývá z článku převzatého z iDnes, není vyšetřování úniku jedovatých látek do Bečvy na podzim tohoto roku z hlediska liknavého postupu úřadů nic nenormálního. Označení liknavost je na místě, ne snad že by “orgány” nekonaly, ale konají tak, že se to prakticky nepozná. Policie už přestupníka, který vypuštěl kaly z čističky, stíhá. UŽ! Jak dlouho se potáhne soud a kdy viník uvede krajinu do pořádku, se můžeme jen dohadovat. Pokračování…
Včera, 22.10. proběhlo jednání zastupitelstva Prahy 1. Jedním z bodů jednání zastupitelstva byla i kauza Petřín. – Zastupitelstvo rozhodovalo, jak dál v této kauze. A rozhodlo se i přes věcné nesrovnalosti, a i přes protesty občanů (petici podepsalo více než 2000 občanů Prahy), v projektu pokračovat.
