Co se to děje na Kypru? A potažmo na celém světě?

Co se to děje na Kypru? A potažmo na celém světě?


Příspěvek četlo 437 lidí.

Co se to vlastně děje na Kypru? A co se to děje v ostatních evropských státech? Jeden evropský stát za druhým se propadá do trychtýře bankrotu, bez jediného výstřelu ztrácí svou suverenitu i budoucnost. Co to je? Příští na řadě je Slovinsko, to už se „ví“. Čeká jednou podobný osud i Českou republiku? Dá se s tím něco dělat? Co konkrétně?

Co se to děje na Kypru? A potažmo na celém světě?

Co se to děje na Kypru? A potažmo na celém světě?

Výmluvněji než všechny komentáře o tzv. kyperské krizi, zveřejněné v českém tisku, hovoří následující snímek z internet bankingu Kyperské banky Laiki bank.  Dost drsné. Lidé přišli ze dne na den až o 80 procent svých vkladů nad 100.000 euro. Na Kypru, v Evropské unii, v současné době. Nelze se konejšit tím, že se jedná o peníze bohatých – uvědomme si, že vklad nad 100.000 euro může být standardní úložka standardně velkého podniku. Co tyto podniky budou dělat?! Co budou dělat jejich zaměstnanci? Jejich dodavatelé? Co to udělá s jejich národní ekonomikou?

Lze to, co se na Kypru stalo, považovat za záchranu tamní ekonomiky?

Konfiskace bankovních vkladů nepochybně způsobí ze dne na den obrovský odliv zahraničního kapitálu, na kterém byla dosud kyperská ekonomika zvyklá a závislá. Samotný ministr financí Kypru přirovnal „nadiktovanou pomoc“ (fantastický newspeak) k atomové bombě svržené na jejich zemi.

Jak to všechno probíhalo

Popisuje tento článek. Politici a VIP klienti se domohli svých peněz díky informacím v předstihu. Navíc v době, kdy kypřané měli zablokované bankovní vklady, omezené výběry, zahraniční pobočky kyperských bank v Rusku a v Británii normálně vydávali zahraničním investorům peníze.

Jak to všechno začalo? Tzv. bankovní krizí

Příčinou byla bankovní krize, ohromná ztráta v bankovním sektoru. To je také zajímavý termín. Bankovní krize. Protože, všimněme si, tzv. bankovní krize nyní zachvacuje jeden stát za druhým po celém světě. Nezaškodí proto podívat se na tento „buzzword“ podrobněji.

Co je to ta bankovní krize?

Průběh je stejný. Najednou „se“ ukáže, že cenné papíry v depozitech bank nejsou než bezcenné papíry a po přehodnocení majetku se ukáže, že v účetnictví banky je závratné saldo.

Příčiny bankovních krizí

Jsou líčeny dost prostoduše. Klienti si ukládají peníze do bank a banky vydělávají na tom, že tyto peníze půjčují jiným klientům. Pokud podcení riziko a peníze se jim nevrátí, banky tratí peníze. Pokud škoda  dosáhne jistého poměru vzhledem k objemu depozit  klientů, banka se dostává do problémů.

Tato story zní jednoduše a uvěřitelně, není však pravdivá.

Faktem je, že nejčastějším případem, kdy se banka dostává do problémů, není podcenění kreditního rizika (rizika, že úvěr nebude splacen). Naopak, na mitigaci kreditního rizika mají banky velmi dobře nastavené procesy a dokážou toto riziko velmi efektivně měřit a preventovat např. přijatým zajištěním. Na kreditní riziko jsou dobře nastavené i regulatorní audity a reportingy. Troufnu si říci, že zdaleka nejčastější příčinou krachů bank je přímé tunelování bank jejími vlastníky nebo top managery.  Kdy z rozhodnutí vlastníků nebo akcionářů banka provádí obchody a transakce, které se formálně tváří jako bezproblémové obchody s nulovým rozikem, mají však za cíl vynést z bank peníze a skutečné hodnoty a nahradit je věcně bezcennými papíry. Když se na to nepřijde, z takových obchodů mají jistí lidé fantastické příjmy. V okamžiku, kdy se věc provalí, banka se dostává do velkých potíží. Ejhle, bankovní krize je tu.

Pokud s tímto chcete polemizovat na příkladech České republiky, dejte si do googlu hesla bankovní socialismus, krach banky x – dosaďte libovolnou z desítek bank, které za poslední čtvrtstoletí v ČR popadaly a chca nechca budete muset dát těmto tezím zapravdu.

Lék horší než nemoc

Dobrá, máme tu bankovní krizi, k níž se dospělo způsobem popsaným v minulém odstavci. Následuje  plán záchrany bankovního sektoru. Některé banky jsou ponechány svému osudu. (Pohybujeme se přeci mezi žraloky, pro obhajobu „se“ dobře uplatní liberalistické poučky), jiné jsou prohlášeny za „too big to fall“. Je nutné je zachránit na vrub občanů. Vláda navrhne velkorysý záchranný plán, hájí jej citově jímavými a současně vágními tezemi o „potřebnosti“ „záchrany“ finančního „systému“. Poslanci napříč politickým spektrem pro plán zvednou ruku. Noviny se předhánějí v podpoře „záchranného plánu“. Kritické hlasy jsou slyšet sice velmi hlasitě a jsou sdělovacími prostředky podporovány, ale omezují se na naprosto nerelevantní titěrnosti. Plán je schválen. Peníze jsou nasměrovány do korporací. Dojde k předlužení státního rozpočtu. Bankám je pomoženo, ale státní rozpočty jsou zatíženy obrovským, neúnosným dluhem. A kdo vládám na velkorysý plán půjčí peníze? Samy banky, jimž má být pomoženo. Geniální. Jak je to možné? Protože transakce jsou virtuální, problémy jsou virtuální, pouze peníze občanů, vaše, moje,  jsou skutečné.

Bylo by možné řešit problém méně ničivě?

Ale jistěže ano. Když už finanční krize nastaly, proč jsou zachraňovány soukromé podniky, které na trhu neobstály? Vždyť je to zcela proti liberálním tržním principům, které jsou jinak na oko proklamovány. Pomoc velkým bankám je velmi často zdůvodňována snahou „zachránit“ finanční sektor, zabránit pádu ostatních bank, zhroucení celého „systému“. Tyto proklamace jsou spojeny s ustaranou tváří politika, jemuž jde pouze o veřejné blaho. Tento způsob „záchrany“ jde na vrub daňových poplatníků stejně nic neřeší: peníze skončí v černé díře problémového podniku, stát se stane insolventním a vykročí směrem k bankrotu. Už teď rozpočty států vlivem tzv. „dluhové služby“ (úžasný newspeak) překračují ve svých schodcích válečné rozpočty bojujících států za druhé světové války.

Viz

US Gross public debt 1900-2013

Bližší informace a statistiky v článku zde. Ukázka kompletního britského rozpočtu z válečného roku 1943, viz zde. Podívejte se na to, je to opravdu zajímavé. Ve třicátých letech měla Británie přebytkové rozpočty a i ve válečných letech si držela na naše poměry nebývalou finanční kázeň. Dokonce za to byla tehdejší vláda v tisku sžíravě kritizována. Kde jsou ty časy!

Bylo by možné řešit bankovní krize i jinak? Není pochyb o tom, že je třeba v případě krachu významné banky zasáhnout. Zavést nucenou správu na banku (tak jako na každý jiný podnik v bankrotu). Pro klienty by měl být k dispozici fond pojištění vkladů – peníze by měly být směřovány klientům, nikoliv do krachujícího ústavu, který se již taktjakotak proměnil v bezednou propast na peníze. Je to tak jednoduché, že se člověk diví, proč tyto standardní nástroje nejsou použity. Proč? Protože „pomoc“ je účelová.

Příkladem toho, že to jde i jinak, je Island. Vzpomeňme si na tehdejší mezinárodní krizi. Británie se tenkrát proti Islandu  pokusila použít i protiteroristický zákon. Stát Island měl být zařazen mezi teroristické organizace. Naštěsí skončil tento neuvěřitelný, surreálný pokus neúspěšně.

Řekni mi od které ruky facku chceš. Z levice či pravice?

Na Kypru vládla komunistická strana. Přesto tam byla rovná daň pro korporace – 10 procent a celá země byla pro korporace daňovým rájem. Progresivní daň byla zavedena – ovšem pouze pro občany. Sarkastický smích & morální poučení: Všimněme si, že bez ohledu na to, zda vládne levice či pravice, všude je realizována tatáž politika, stejný vzorec. S trochou nadsázky je možné říci, že volba mezi levicí a pravicí je volba mezi tím, kterou rukou chceme my, střední třída, dostat facku.

Další příčina předlužení

Další přičinou předlužení kromě sanace bank jsou tzv. mandatorní výdaje. Penězovody jsou nastavené zákonem a kdyby Ježíš Kristus vyhrál volby a byl první na kandidátce, tak penězovody nastavené do kapes kmotrům nezmění, protože jsou přece dané zákonem. A zákon (tak rychle) nezmění. Penězovody jsou zašpérované. Systém je nastaven jasně a pevně. Kapři si rybník nevypustí.

A další příčina budoucích bankrotů

Je již dříve vzpomínaná tzv. dluhová služba. Dluhová služba je objem peněz, které musí ČR vydávat na úhradu úroků, poplatky za nové půjčky. Zajímavý přehled personálního zadlužení ČR podává tento blog. Hezkým doplněním tohoto žebříčku je tento starý  článek. Plán byl splněn & překročen.

Ačkoliv nejsme ve válce a ačkoliv se škrtá, kde se dá i nedá, peníze stále nestačí.

Jak si půjčuje občan a jak vláda

Je rovněž zajímavé se podívat, za jakých podmínek si vlády půjčují. Nepřekvapí, že za tržních, ale co překvapí, je úroková sazba. Banky půjčují státům v podstatě s nulovým rizikem (zajištění dostatečně kryje riziko, navíc obrovský rozsah půjček minimalizuje riziko. Státy „se“ navíc zavazují, že úroky budou hrazeny přednostně, před všemi ostatními mandatorními výdaji. Vzhledem k jistým příjmům tak mají banky své zisky z úroků jisté.

Velký objem navíc snižuje náklady na operativu. (Kolik set tisíc hypoték musí kolik desítek tisíc bankovních poradců domluvit a sjednat, než dosáhnou částky jednoho dealu se státem).

Skvělý business.  přičtěte si k tomu, že státy si až na výjimky půjčují peníze od bank na floatovou sazbu. Tzn. sazba se může pružně měnit. To je fascinující. Občan, když si bere hypotéku, tak si úrokovou sazbu fixuje – zpravidla na co nejdéle. Brání se tak riziku, že mu splátky vyskočí ze dne na den na úroveň, kterou ve vazbě na své příjmy nezvládne pokrýt. Je to neuvěřitelné, ale státy (všechny) tuto obezřetnou politiku neprovádějí. Půjčují si na floatovou sazbu a pak stačí jen několik (více či méně řízených) poplašných kampaních v tisku, koordinovaného vyjádření několika politiků a frr, splátky celého státu ze dne na den se zvýší třeba na dvojnásobek. (Viz Řecko). Ze dne na den, z hodiny na hodinu se tak stát v problémech mění na stát pod vodou, bezvýchodně vydán na pospas finanční smrti. ČR se v tomto nijak neliší od ostatních krachujících států.

Záchranné plány ČR na úrovni odmítá

Připomeňme, že na úrovni EU proběhlo několik pokusů jak se hrozícím systémovým bankrotům bránit. Jedním z nich je Pakt finanční stability. Přečtěte si jej, je to jen pár odstavců. Představuje závazek pro signatáře, že udrží deficity na určitém procentu k HDP. Sebezáchovné pravidlo. Kdo toto poruší, zaplatí do unijního rozpočtu pokutu. OK, to zní rozumně. Alespoň něco. Němci pakt podpořili. Česká „Vláda rozpočtové odpovědnosti“ pakt odmítla.

Dalším plánem je zdanění finančních transakcí. (Když pekař prodá housku, musí platit DPH. Když lékárna prodá lék, musí platit DPH. Proč bankovní poradce nemusí platit DPH z prodaného pojištění? Samozřejmě, že podobné zdanění není možné zavést na národní úrovni – na úrovni celé EU by to již šlo. Také zde však naše vláda „rozpočtové odpovědnosti“ řekla ne.

ČR šla navíc ještě dál a zrušila srážkovou daň z dividend.

Čeká ČR bankrot?

Ještě dlužím odpověď na avizovanou otázku, zda podobný bankrot čeká i ČR. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, pokud nedojde k zásadní změně trajektorie, to považuji za naprostou jistotu.

Jak z toho ven?

Levice, pravice to, jak jsem psal, neřeší. Nejlepším programem, který jsem viděl, bylo heslo na transparentu jednoho řeckého demonstranta: „Proveďte odluku státu a korporací.“ Tak jako bylo heslem odluka státu a církve počátkem dvacátého století, teď je úkolem naší generace postavit se za ochranu zájmu veřejného sektoru proti rozpínavosti korporací. Naší generací míním v širším slova smyslu dnes žijící lidi).

Tento program bude velmi brzy společným programem všech občanů napříč zeměmi. Nejde mi o levicový útok proti firmám, jde mi o záchranu suverenity státu proti rozpínavosti korporací. Proti jejich neomezeným finančním možnostem musíme postavit to jediné, co máme: lidi. Chtějí-li ubránit své základní zájmy, lidé se musí vrátit se ke své angažovanosti, uvědomit si, že vše, co se děje, děje se tak, protože to mlčky snášejí. Lidé si musí uvědomit, že země jim z jedné desetimiliontiny 🙂 patří – a bude patřit i jejich dětem a že by si měli zemi hlídat jako svůj majetek.

Další zajímavé zdroje k tématu

Zajímavý pohled na kyperskou krizi nabízí článek Ilony Švihlíkové. Nesouhlasím se všemi závěry, ale paní docentka Švihlíková uvádí zajímavá fakta a souvislosti. A souhlasím i s jejím názorem: Kde vyvíjíš obchodní činnost, tam plať daně.

Ještě o kyperské krizi z úhlu, o kterém se vůbec v ČR vůbec nepíše

Kypr byl daňovým rájem. Spousta českých „podnikatelů“, kteří se vyhýbali daním v ČR, převáděli své firmy a své transakce právě na Kypr. Známým příkladem jsou firmy spojené s Prahou, třeba Pražské služby. Nebo firmy kolem aktuálně obžalovaného Alexandra Nováka. To všechno jsou kyperské stopy, které české novináře nezajímají.

Co je s těmito firmami? Rusové dostali své peníze z Kypru zpět, dočetli jsme se v čekých médiích. Britové dostali peníze z Kypru zpět, dočetli jsme se z českých médií.

Dostali je zpět i české firmy? Ticho. Nepodařilo se mi ani po dlouhém hledání žádnou informaci vygooglovat.

Možná, kdybychom věděli více, zbytečně bychom se znepokojovali. 🙂

OK. Tak hezký a klidný večer!

V kategorii Reakce

Příspěvek četlo 437 lidí.
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 1.5.2013

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky