Arch. Gebert: Kdo upírá obyvatelům právo na město?

Arch. Gebert: Kdo upírá obyvatelům právo na město?


Příspěvek četlo 109 lidí.

Přetiskujeme článek pana architekta Geberta.

Jsou to činitelé, kteří mají na práci slibovat. Komu pomohla pražská volební agitka: My to zařídíme? Pomohla k rostoucím cenám bytů a nemovitostí. Pomohla snad hospodaření s bytovým fondem města, prázdným domům a padajícím mostům?

Bydlení není téma?

Bydlení není téma Metropolitního plánu. Není téma pro vládnoucí koalice zastupitelů, kteří delegovali rozvoj města architektům a technikům příspěvkové organizace Institutu plánování a rozvoje, Jeho založení radním a později primátorem Hudečkem je cílený politický akt. IPRa Metropolitní plán postavili rozvoj města na legalizaci praxe svobodného vytěžování území. Revoluční kartografie Metropolitního plánu řeší objemy možné výstavby Prahy. Magistrát ale nemá plán jak zajistit funkce potřebné pro život obyvatel. Přenechává je neviditelné ruce trhu, která je ale v rozvoji města ideologickou fikcí, stejně jako představa o urbanizmu jako autorském díle jednoho architekta.

Problémy asociálního přístupu k bydlení ukazují na chybnou koncepci rozvoje města.

Bydlení v Praze se stalo luxusním zbožím.

 

Kde je jádro pudla

Ceny nemovitostí nerostou proto, že se málo staví. Je to trend související s růstem zájmu o prosperující město, bezpečné prostředí a jedinečnou krásu Prahy. Ocenit ji umí bohatí, cizinci i Češi, a tak staví „investiční byty“ tak, aby zisk z prodeje byl co nejvyšší. Za čtvrt století se z bydlení stal ostře vyhrocený problém. Developerům jde o to udržet marže profitu, na které si zvykli v minulých desetiletích, když stavěli levně na pozemcích, které získali tzv. „za hubičku“. Marže profitu jsou v Praze stále daleko vyšší než v Berlíně nebo Mnichově. Pražská reprezentace, místo regulace výstavby, tlačí problém před sebou, a chce ho uhladit válcem deregulovaného korporátního podnikání. Dnes i ten tisící byt bude obratem prodán. Zhruba čtvrtina nových bytů je nakoupena ne za účelem bydlení, ale jako investice, často zahraničních investorů, tendence je vzestupná. Viz reklamy na prodej investičních bytů (vhodných k pronájmu) Central Group.

Mladá generace a noví obyvatelé Prahy nemají šanci se při dnešní hladině příjmů ke koupi bytu dopracovat. Příležitost dostupného bydlení pro ně v tomto druhu výstavby v Praze nebude. Nájem v Praze se stal luxusním zbožím.

Pro koho by měl být plánovaný nárůst obyvatel Prahy o 600 tisíc? Není cílen na obyvatele, ale má developerům zajistit výstavbu a následně profit z prodeje odpovídajícího počtu bytů.

Příspěvková organizace magistrátu – Institut plánování a rozvoje Prahy počítá s výstavbou pro 600 000 obyvatel. Od reprezentanta IPR a od primátora Hudečka jsme slyšeli, že se do vnitřní Prahy, obklíčené červenou čárou, za kterou jsou pozemky na kterých se nebude stavět, vejde jedno celé Brno, které má těch 600t. obyvatel. V tom druhém P(b)rně nahuštěném do vnitřní Prahy budou chybět: Špilberk, výstaviště, divadla,  hotely nebo Svratka, Vysoké školy a co Palackého vrch 340mnm. Petřín, Vltava a Hradčany, a pražská vybavenost a infrastruktura tedy zřejmě postačí i pro parádní druhé Prno v Praze. Podle IPR Praha už má pro Prno jak místo, tak i infrastrukturu…. Ale opravdu? A kde?

Takové zahuštění zástavby ve městě způsobí bezpochyby problémy kvalitě životního prostředí. Nájemníci se naopak z Prahy kvůli vysokým nájmům stěhují, stejně jako mnoho majitelů bytů, kteří byty nabízí se slušným výdělkem přes Airbnb. S emigranty nepočítáme. Počítá IPR snad s přílivem z venkova? Tady se ale trend zastavil a obrátil. Mnoho těch, kdo vlastní chaty a chalupy nechávají své pražské byty dětem a sami se stěhují na venkov.

Je něčím opravdu podložena prognóza IPR o přílivu více než půl milionu nových obyvatel? Nebo „Institut plánování a rozvoje“ Prahy, hraje jen svou partii s developerskými záměry?

Jak jsme na tom?

Neprůhledná a problematická byla hra s rozdáváním a privatizací státních a městských pozemků. Zcela jinak než za tržní ceny se v divokých devadesátých letech byty převáděly nestandardní cestou jako investiční kapitál a ne jako rozvojový potenciál. Tyto byty dnes proto chybí pro projekty dostupného bydlení.

Zatímco na bohatém evropském „Západě“ bydlí ve městech 50-70% obyvatel v nájmu, v Praze privatizace bytového fondu vytvořila skupinu obyvatel, kteří k bydlení přišli splacením minimální ceny státního bytu, častokrát za zlomek skutečné hodnoty a tržní ceny. Restituce pomohly vytvořit majetnou konzervativní střední třídu. Toto jsou v úhrnu pozitiva, ale zároveň i brzdy dlouhodobé prosperity, která potřebuje aktivní liberální prostředí nových příležitostí, pro všechny.

Světově unikátní je bohatství Čechů, které představují jejich chalupy a chaty jako víkendový a prázdninový domicil. Stejně jako za totality, jde o to přečkat týden v smogem nebo horkem postižené Praze. O víkendu uslyšíte ve Stromovce cizí jazyky, hlavně ruštinu nebo Slovenštinu a potkáte české turisty a studenty. Ti chaty a chalupy nevlastní.

Majitelé bytů dnes dostávají příležitost upravit své vnitrobloky, a tak jim může být špinavá parkovací ulice před domem ukradená, tak jako celá Praha. Převládající politický postoj je konzervativní a způsobuje obecnou neschopnost vzít kritickou situaci na vědomí. Nepravdivá mantra developerů podporovaná mediální kampaní o tom, že se málo staví, má i souhlas většiny těch, kdo bydlí. Občanské spolky, odborná veřejnost, mají jiný názor, někde mají i slyšení – ale nikde – šanci.

 

Další články pana architekta Geberta na Občanském monitoringu si můžete přečíst zde.

Další články za téma Praha si můžete přečíst zde.

V kategorii Praha, Reakce

Příspěvek četlo 109 lidí.
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 29.5.2018

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky