Kauza bourání domu na Václavském náměstí v dokumentech


Příspěvek četlo 700 lidí.

clanok_foto_4_orig

Kauza kontroverzního záměru bourat dům na Václavském náměstí v dokumentech. Důležité pasáže jsem si dovolil odcitovat jako charakteristiku daného dokumentu. Cíl mého článku je jasný: Udělejte si na tuto důležitou kontroverzní kauzu názor sami na základě kompletních podkladů.

Památkový odbor magistrátu Hl. města Prahy vydal souhlas s bouráním.

 

A tím celá kauza začala. Dokument si můžete přečíst zde. Je podepsán přímo kontroverzním pražským vedoucím expamátkářem Janem Kněžínkem.

 

Stanovisko obsahuje povolení demolice více objektů. Z toho objekt 818/II byl nemovitou kulturní památkou, zapsaném v Ústředním seznamu  kulturních památek.

 

Všechny žádosti o demolice Kněžínkův úřad schválil a Kněžínek podepsal.

 

Historici umění, Ministerstvo kultury, Senát i ombudsman upozorňovali ve svých stanoviscích (viz citace dále) na to, že toto rozhodnutí bylo učiněno v rozporu se zákonem. Je však platné.

 

Ministerstvo kultury nepotvrdilo dům jako památku

 

Ale zároveň odmítlo bourání domu: Rozporovalo souhlas pražských památkářů s bouráním a uvedlo, že souhlas pražských památkářů s demolicí byl vnitřně rozporný a byl nezákonný.

 

Citujme: „Nejprve se věnujme technickému stavu budovy […]. Stav objektu je dobrý. Fasáda v dobrém stavu, udržována, opravována.“ MK dále cituje stanovisko statika: Ing. Jiřího Černého, CSc., citovaného pražskými památkáři: „…dům je ze statického hlediska v dobrém stavu a nic nebrání jeho užívání, vzhledem k možným budoucím problémům v budoucnosti však doporučujeme jeho demolici.“ (Poznámka autora: SIC!)

 

A toto stanovisko MK komentuje takto: „Tato úvaha je nesmyslná, protože takto není možné k historickým stavbám přistupovat.“ Jako hlavní argument bourání MK cituje: „Za největší problémy pro budoucí užívání považuje sníženou pevnost zdiva ve sklepních partií způsobenou dlouhodobého působení vlhkosti. Toto tvrzení (stejně jako ostatní) nebylo prokázáno žádným exaktním měřením. […] Nedostatečná nebo žádná hydroizolace suterénních partií stavby je problémem všech historických staveb a zdaleka to není důvod jejich bourání. […] Celé statické posouzení Ing. Černého na první pohled působí, pro dnešní dobu typickým přeceňováním poruch historických konstrukcí, které vede k necitlivému přístupu při rekonstrukcích nebo dokonce ke zbytečným demolicím.“

 

Ministerstvo kultury nakonec dům za památku nevyhlásilo, sdělilo však: „Výše formulovaná architektonická a urbanistická hodnota se bezesporu podílí na hodnotách Pražské památkové rezervace, a měla by tedy být dodatečně chráněna režimem její ochrany.“  V stanovisku Ministerstva kultury je toto stanovisko uvedeno tučně.

 

K demolici ministerští úředníci píší toto: „Závazné stanovisko MHMP obsahuje vnitřní rozpor, který vede k jeho nezákonnosti. […] Všechny stanovené podmínky, nejen příloha číslo 6 ukazují, že ve věci žádosti mělo být vydáno rozhodnutí orgánu památkové péče v přípravě a nikoliv závazné stanovisko k realizaci záměru.“ 

 

Celý dokument je zde: Ministerstvo kultury: Rozhodnutí o neprohlášení památkou.

 

Protest třinácti předních českých odborníků na dějiny umění a architekturu 

 

Na rozhodnutí pražských památkářů a na následné nerozhodnutí MK zaevidovat Kozákův dům jako historickou památku, zareagovalo třináct profesorů z oborů architektury, dějiny umění a napsalo otevřený dopis exministrovi (odešel z úřadu v rámci korupční kauzy) Besserovi s cílem přimět jej ke změně rozhodnutí. Jmenovitě se jednalo o tyto špičkové české experty:

 

  1. Prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc. z Katedry dějin umění a estetiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze,
  2. Prof. Ing. arch. Akad. arch. Václav Girsa,vedoucí Ústavu památkové péče Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze,
  3. Prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc. z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky,
  4. Prof. PhDr. Pavel Kalina, CSc. z Ústavu teorie a dějin umění Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze,
  5. Prof. PhDr. Lubomír Konečný, ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky,
  6. Prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, vedoucí Ústavu navrhování III. Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze,
  7. Prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky,
  8. Prof. Ing. arch. Miroslav Masák z Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně,
  9. Prof. PhDr. et Ing. Jan Royt, ředitel Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy,
  10. Prof. PhDr. Lubomír Slavíček, CSc., vedoucí Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně,
  11. Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky,
  12. Prof. PhDr. et PaedDr. Jindřich Vybíral, CSc., vedoucí Katedry dějin umění a estetiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze,
  13. Prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc. z Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

 

K stanovisku se přidali i další zahraniční odborníci.

 

Stanovisko ústavu dějin umění Akademie věd k záměru zbourat dům č. 47 a nahradit jej novostavbou. Citujme z textu: „zůstává ústav nadále přesvědčen, že uvedený dům vykazuje historické, kulturní, architektonické i urbanistické kvality, které jeho prohlášení kulturní památkou opravňují. Domnívá se, že zdůvodnění rozhodnutí dům památkou neprohlásit nebylo zaštítěno odbornou autoritou.“ […] Jednoznačně negativně se přitom staví proti likvidaci domu, kterou vnímá jako zcela nepříznivý a nepřípustný zásah do integrity Pražské památkové rezervace. Zejména negativně se ústav vymezuje proti stanovisku odboru památkové péče Magistrátu Hlavního města Prahy z 24.6.2010, které obsahuje souhlas s demolicí uvedeného domu – toto stanovisko považuje za porušení platné vyhlášky o Pražské památkové rezervaci. Celé vyjádření je zde.

 

Exministr Besser kritiku odmítl, otočil se na formálních důvodech

 

Exiministr Besser žádost o přezkum zamítl a žádost „odložil“. Ministerstvo žadatele vyrozumělo  tímto dopisem. Citujme právní ptydepe formálního zdůvodnění věcně chybného rozhodnutí: „Účelem obnovy řízení je odstranění nedostatků ve zjištění skutkového stavu, které byly způsobeny tím, že správnímu orgánu nebyly známy skutečnosti a důkazy nutné pro náležité posouzení věci, které existovaly již v době původního správního řízení, a které by vedly k takovému zjištění stavu věci, jež by vzbudilo pochybnost o správnosti pravomocného rozhodnutí, anebo, že se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. K nápravě právních omylů a vad slouží institut přezkumného řízení.“

 

Proti záměru bourat protestuje ombudsman

 

Stanovisko ombudsmana ke kauze bourání domu na Václavském náměstí.

 

Citujme: „Záměr demolice nároží a umístnění novostavby komerčního charakteru je uvnitř prostoru Pražské památkové rezervace, památky UNESCO. Objekt Hotelu Jalta je navíc nemovitou kulturní památkou, r. č. 41524/2159.“ Ombudsman se připojuje ke kritice magistrátních úředníků, nesouhlasí s povolením bourání, citujme: „MHMP se nevypořádal s argumenty NPÚ Praha, vydal závazné stanovisko na podkladě projektové dokumentace, která nebyla předmětem posouzení NPÚ Praha, MHMP nepřihlédl ke skutečnosti, že Hotel Jalta, jehož dvorní část by měla být odstraněna, je nemovitou kulturní památkou.“

 

K právu vlastníka zažádat o demolici Ombudsman praví, citujme: „Je nezadatelným právem vlastníka stavby požádat o její odstranění, avšak v případě demolice stavby nacházející se v památkově chráněném území, či dokonce stavby, která má status kulturní památky, je právo vlastníka omezeno obecným zájmem na ochraně historických hodnot území (ochraně kulturních památek).

 

Pochybení MHMP bylo podle ombudsmana úmyslné, cituji: „Skutečnost, že MHMP vydal podmíněně závazné stanovisko k záměru na podkladě projektové dokumentace, která nebyla předtím posouzena odbornou organizací státní památkové péče (NPÚ Praha), porušil tím jedno ze základních pravidel procesu vydání závazného stanoviska dle ustanovení § 14 odst. 6 zákona o státní památkové péči. Uvedené ustanovení správní orgán zavazuje vydat závazné stanovisko až po předchozím písemném vyjádření příslušné odborné organizace státní památkové péče. MHMP takto postupoval přesto, že měl k dispozici odborné vyjádření NPÚ Praha ze dne 1. 2. 2010 obsahující požadavek této odborné organizace, že dosavadní projektovou dokumentaci je nutné upravit a následně opět předložit NPÚ Praha ke konzultaci a posouzení.“

 

Proti záměru bourat protestoval Václav Havel

 

Protestní otevřený dopis Václava Havla exministru Besserovi v kauze bourání domu na Václavském náměstí. Citace: „Vážený pane ministře, dovolte mi, abych veřejně vyjádřil svůj smutek nad souhlasem, který jste dal ke zbourání domů na Václavském náměstí. Ještě větší než má lítost z bourání je můj strach z obludy, která bude na místě zbořených domů stát….“

 

Proti záměru bourat protestoval Senát 

 

Přepis jednání senátu na základě petice proti bourání Kozákova domu, která v době doručení obsahovala 14077 podpisů občanů.

 

Zde si dovolím odcitovat téměř kompletní projev paní Ing. architektky Švábové. Ing. arch. Marie Švábová: Vážení přítomní, dámy a pánové, vážený předsedající, já jsem k této věci chtěla přistoupit trochu z druhé strany. Připravila jsem si nějaký materiál, který zřejmě nepoužiji. Tohle je reakce na to, co jsem až dosud slyšela. Především bych vám chtěla říct, že není pravda, že posuzování kvality novostavby v historickém prostředí je pouze jakási živelná, intuitivní, citová záležitost. My skutečně máme prostředky, kterými se k tomu můžeme nějak systematicky postavit. Podívejte se, pražská památková rezervace má svůj statut a pravděpodobně by se tu nenašel nikdo, kdo by souhlasil s tím, aby tento statut byl zrušen. Na druhé straně naprosto souhlasím s tím jako praktikující architekt, že jde o živé město, a město žije, dokud se mu umožní změny. Ovšem protože tu máme památkovou rezervaci a protože, přiznejme si to, žijeme v době zlomu, kdy přichází na scénu skutečně vypjatý individualismus architektů, kteří se snaží realizovat na tomto teritoriu, které je mimořádně samozřejmě atraktivní, tak je nutno se zaměřit na to, aby tu byla poskytnuta nějaká ochrana. Když se podíváme na to, jak lze k městu přistoupit, musíme si uvědomit, pokud to někdo sleduje, že poslední doba tak nějak vyloučila prostor a je to právě prostor, který je nositelem identity města. A o to tu jde! My nechceme zachovat město neměnné, ale určitě nám jde o to, aby byla zachována jeho identita. Co to ta identita je? Je to prostě jakýsi mentální obraz, který se po generace kontinuálně vytváří v myslích lidí, kteří tu žijí a tuto zemi považují za svou. To znamená, že když přijdu ve městě na nějaké místo, tak se s tím místem mohu ztotožnit. To znamená v podstatě, že když tam stojím, vím přesně, kde jsem, co uvidím, když se otočím nalevo, co uvidím napravo. Ve zvlášť kultovních místech je samozřejmě tato potřeba daleko vyhrocenější než v místech na teritoriu města, které jsou neutrálnější. Já se vám pokusím, protože by to bylo asi na delší výklad, já jsem se těmito věcmi léta zabývala právě z hlediska prostoru, vysvětlit, argumentovat pro zachování domu na Václavském náměstí. Jeho hodnota spočívá v postavení v pražské památkové rezervaci, kterou tento dům plní, i když to není hodnota dominantní. A sice, každý dům, který bychom tu měli posuzovat vzhledem k zachování identity města, to dávám před závorku, musíme posuzovat jako součást celku, protože pražská památková rezervace má význam především, bude-li zachována jako celek. Když se podíváme na tento dům z hlediska panoramatického, podívejte se na to z rampy Pražského hradu, najdeme tam jakýsi identifikační bod nebo hmotu muzea a tomu muzeu je podřízena další část novoměstského svahu. Tento dům se tu nijak zvlášť neuplatňuje, to znamená, neohrožuje dominantnost muzea. A dominantnost muzea z hlediska té části, kde se uplatňuje, je součástí identity města. Takže porušíme-li tuto dominantnost, dotkneme se identity města. A já se obávám, že tento dům je schopen tuto dominantnost porušit, protože se uplatní jako další významný akcent v místě, který pro něj nemá v podstatě potenciál. To samé můžeme zopakovat, já vám to přednáším velice stručně, na úrovni městské struktury. To už tu bylo mnohokrát řečeno. Horní část Václavského náměstí vytváří celkem neutrální rámec jednak pro vlastní prostor, který má svou hodnotu jak urbanistickou, tak i historickou, symbolickou, je to prostor doslova kultovní u nás, a funkce tohoto domu je zde naplněna na sto procent. On je skutečně neutrální, neukazuje na sebe, nenarušuje muzeum. Smyslem zachování identity Václavského náměstí je zachování neporušené dominanty tohoto prostoru. Jestliže toto nesplníme, jestliže tam vytvoříme heterogenní prostor, na kterém budou různé akcenty, tato dominantnost bude porušena, bude to i zásah do mentální mapy lidí, kteří jsou na tento prostor zvyklí. Čili nám nějak vypadlo toto prostorové hledisko ze seznamu kritérií, na která se musíme ohlížet.“

 

Je s budovou ámen?

 

Vůbec ne! Investor má zatím pouze souhlas pražských památkářů s bouráním na základě účelově vypracovaných znaleckých posudků. Pravomocný souhlas s demolicí ještě stavební úřad Hl. m. Prahy nevydal a doufejme, že jej ani nikdy nevydá.

 

Viz stanovisko Ministerstva kultury„Žadateli nebyl jeho záměr definitivně odsouhlasen, nebyla zpracována konečná projektová dokumentace.“

 

V případě, že bude vydán, lze počítat s odvoláním…

 

Další zdroje

 

Kvalitní reportáž o celé kauze najdete ve speciálním čísle Věstníku pro Starou Prahu.

 

Váš názor?

 

Udělejte si názor sami. Budu rád, když jej připíšete jako komentář k tomuto článku. Rovněž budu rád, když spolu se svými blízkými a páteli věnujete trochu svého vzácného času této kauze a pokusíte se napomoci tomu, aby spravedlnost zvítězila a pražská památková rezervace zachráněna a chráněna. Jedná se o principielní kauzu, proto ji musíme vyhrát.

 

Pokud se tento dům investorovi podaří zbourat, pak je s Václavským náměstím a místní památkovou rezervací ámen.

V kategorii Protest, Reakce

Příspěvek četlo 700 lidí.
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 20.6.2013

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky