Státní IT politika. Jak by mohla vypadat.

Státní IT politika. Jak by mohla vypadat.


Příspěvek četlo

 339 total views

LAN

Pojďme se v tomto příspěvku zamyslet nad tím, jak by měla vypadat koncepce IT politiky státu. Cílem článku není popsat všechno, spíše se chci zaměřit na oblasti, ve kterých bychom měli podle mého názoru přikročit k razantnější změně přístupu. Uvítám připomínky a diskusi.

Dobrou koncepci IT politiky státu poznáme podle toho, že je se jedná o srozumitelný a souvislý systém doporučení, na jejichž základě je možné vytvořit a dále rozvíjet efektivní technickou infrastrukturu státu. Tzn. infrastrukturu, která je funkční (plně podporuje  funkce státu), nemá nákladný provoz (ani upgrady řešení),  je bezpečná pro interní uživatele  i pro občany, je škálovatelná  a modulární (zjednodušeně řečeno princip stavebnice), je dynamická – otevřená budoucím změnám, flexibilní – schopná pružně reagovat na věcné i technické modifikace  tak, jak se postupně v průběhu času mění požadavky na ni, věcné zadání i technické prostředky realizace.

Dynamika

Pro oblast IT jsou typické překotně se měnící použité technologie: V IT typicky dochází během řádově několika desítek let ke kompletnímu nahrazení jedné technologie technologií jinou, zahrnující kompletní věcné přepracování řešení, včetně výměny použité technologie. Snad v žádném jiném oboru nedochází k takové dynamice změn…

Jsme nyní přesně na hranici podobné technologické změny: Veškeré IT vybavení, na kterém jsou provozovány státní informační systémy, bude v relativně blízké době nahrazeno. Veškerou implementovanou logiku bude nutné z programů (a z  lidí) získat a přepsat do nové technologie, neboť změna, která státní správu globálně čeká, je tzv. cloud computing.

Cloud computing

Zjednodušeně řečeno je cloud computing model vývoje , založený na internetových aplikacích, internetových službách. Příkladem cloudových aplikací je například google docs (google e-mail, kalendář, tabulkový procesor, textový procesor). Uživatel přistupuje ke cloudové aplikaci pomocí prohlížeče, nepotřebuje instalaci na svém počítači, nepotřebuje velkou výpočetní kapacitu na svém počítači.  Právě na příkladu google dokumentů si můžeme i princip vyložit. Uživatel nepotřebuje vlastní IT vybavení: servery, zálohovací zařízení, licence na „krabicové“ software, nepotřebuje podporu, která „hlídá funkčnost“ a provádí reinstalaci programů. Vše, co uživatel potřebuje, je nijak zvlášť rychlý počítač s přístupem k internetu. (Třeba i počítač LINUX s bezplatným operačním systémem) – a smlouvu s poskytovatelem cloudových služeb. Uživatel si najímá software do „nájmu“, objedná si aplikace, výpočetní sílu, úložnou kapacitu apod. Jedná se o mnohem efektivnější model řešení IT, který přináší významné úspory na straně dodavatele i odběratele (klienta) a je z pohledu uživatele výrazně jednodušší. Není nejmenší pochyb, že se tento model v nejbližších letech prosadí a způsobí novou revoluci v IT. Stávající programy „se zahodí“, respektive budou přeprogramovány do „cloudu“. Ve firmách i na úřadech se zcela se změní strukturu pozic IT pracovníků.

Pro informaci: V současné době je již nabídka cloudových aplikací rozšířená: Běžná SME firma si již nemusí budovat své „IT oddělení“. V cloudech už jsou k dispozici aplikace, které pokrývají všechny procesy běžné firmy. (CRM, e-shop, účetnictví atd). Cloud přináší řešení i pro velké korporáty a státní správu. – Pro tyto velmi velké zákazníky je možné vytvořit tzv. privátní cloudy. – Izolovaná a dedikovaná infrastruktura pro daného korporáta nebo stát. Stát by měl podporovat vytvoření cloudové infrastruktury, frameworku, která by postupně měla přebírat veškeré aplikační funkčnosti potřebné pro provoz jednotlivých agend státní správy. Mám na mysli vytvoření privátní cloud pro účely státní správy a provozovaný na infrastruktuře státní správy.  Zní to jako velmi náročný úkol? Ano, je, ale nikoliv nemožný.  Z IT pohledu je státní správa není nic než (zjednodušeno):

  • Formulářová řešení (sběr dat).
  • Ukládání dat, metadat, dokumentů.
  • Vytěžování dat (BI, integrace, data mining, datové sklady, reporting).
  • Publikace (dat, reportů, nestrukturovaných dokumentů).
  • Autentizace a bezpečnost

Prioritou státu by tedy mělo být vytvoření privátního cloudu, dále cloudového frameworku pro vývoj aplikací  státní správy, který by umožňoval velmi rychlý a levný vývoj aplikací pro státní správu  pro privátní cloud. Opět zdůrazňuji – privátní cloud provozovaný na infrastruktuře státní správy.

Základní registry

Architekturně nejdůležitější a nejprogresivnější součástí infrastruktury státu, tvořící, anatomicky řečeno, „páteř“ e-governmentu, je tzv. systém základních registrů: Registr Osob (právnické osoby), Registr obyvatel (fyzické osoby), Registr  adres (adresy ve vazbě na  mapu),  Registr práv a povinností (podpůrný servisní a bezpečnostní registr). Podle mého názoru bylo chybou , že se tak revoluční změna IT státní správy, změna základních registrů, vyvíjela ještě pomocí zastarávajících technologií. Napojení jednotlivých agendových informačních systémů (aplikací jednotlivých orgánů státní správy) na ISZR (informační systém základních registrů), bylo programováno znovu a znovu – pro každý orgán státní správy zvlášť. Navíc se prakticky všechna tato práce vezme a zahodí: Bude nutné toto vše vyvinout znovu: tentokrát do cloudu.

Základní registry pro firmy

V prvním kroku byly zavedeny základní registry směrem k občanovi. V dalším kroku by bylo možné otevřít tyto registry k využití firmám i občanům. Deduplikací, vyčištěním, provázáním dat byla provedena v posledních letech na straně státní správy ohromná práce, nyní by bylo třeba, aby výhody této databáze byly zpřístupněny občanům i firmám. V případě registru obyvatel pochopitelně při respektování bezpečnostních omezení (ochrana osobních údajů). Omezený přístup k základním registrům by měl být zdarma, vybrané služby (např. notifikační aktualizací, alerting by mohl být zpoplatněn). Příjmy z této oblasti by časem měly být významným zdrojem pro státní rozpočet. Příjmy takto získané by měly být použity pro další rozvoj e-governmentu.

Datové schránky pro občany i firmy

Je nástroj elektronické komunikace, který se jednoznačně ujal. V současnosti je datovými schránkami odesíláno přes milion zpráv měsíčně. Stát by měl tento komunikační prostředek rozvíjet i nadále, například doplněním formulářového řešení  do informačního systému datových schránek. Posílen by měl být i komfort uživatele datových schránek  (například možnost přeposlání celé zprávy do  e-mailu). Plně rozvinuta by měla být možnost pro fyzické a právnické osoby využívat informační systém datových schránek pro vzájemné, státem garantované, doručování. Datové schránky by mohly a měly využívat banky a další finanční instituce pro bezpečné doručování písemností (PIN, výpisy) občanům. – Toto by měl  být významný příjem do státního rozpočtu a jedním ze zdrojů prostředků pro další rozvoj egovernmentu.

Elektronický podpis a biometrický podpis – nástroj elektronizace formulářů

Elektronický podpis by měl být ve státní IT politice doplněn o využití biometrického podpisu, který je pro většinu uživatelů jednodušší na použití. Zavedením tabletů , umožňujících biometrický elektronický podpis, by umožnilo velmi rychlé zavedení úplné elektronizace formulářů a podání státní správy s nepředstavitelnými úsporami a urychlením zpracování. Finanční návratnost tohoto projektu by bylo možné odhadnout do jednoho roku od zavedení tohoto projektu. Přímé úspory, kterých by bylo možno dosáhnout elektronizací  procesu zpracování žádostí, by byly ohromné. Velmi by se zkrátily také časy potřebné pro vyřízení žádostí – jistě s pozitivním dopadem na ekonomiku.

Publikace dat

Stát by měl přejít na jednotnou infrastrukturu publikace dat. Příkladem jsou standardy jako opendata. Výhodou sjednocení formátu publikace dat je srovnatelná s rozdílem mezi papírovým a elektronickým dokumentem: možnost automatického zpracování, možnost nesmírně přesného vyhledávání, možnost agregace i velmi velkého množství dat. Možnost využívání dat pořizovaných státem k nejrůznějším účelům.

Podsložkou dat jsou data finanční. Stát by měl na všech svých úrovních podporovat aplikace jako jsou tzv. klikací rozpočty. Neexistuje efektivnější tlak na snižování veřejných rozpočtů než jejich publikace a předložení veřejné kontrole (a obhajobě).

Portály pro nákup a prodej

Všimněme si, že všechny větší firmy mají oddělení centrální nákup – smlouvy s dodavateli jsou řešeny na jednom místě, jednou agendou. Firmy tím redukují možnost korupce, spojených s nákupem, ale i prostého chaosu – duplicitním nákupům. Centrální nákup sdružuje menší zakázky do větších, systematicky vyjednává s dodavateli tak, aby získal co nejlepší podmínky. Totéž by měl zavést i stát.  Centralizace by zajistila vyšší dohledatelnost (když už by ke korupci došlo, bylo by ji alespoň možné snadněji dohledat), přinesla by zjednodušení pro zadavatele i dodavatele. Procesní, metodické, organizační, publikační sjednocení by výrazně zjednodušilo státní kontrolu nad potenciálně korupčně rizikovou agendou: nákupem a prodejem. – Kontrolu primárně provádí NKÚ, ÚOHS, Protikorupční policie. – Výše popsaným sjednocením by nepochybně došlo k výrazným úsporám nákladů na jejich straně, došlo by jistě i k zvýšení efektivity jejich práce. Korupci, uplácení, pletichaření se zakázkami nelze  potlačit zcela, je však možné aplikací rozumných technologických postupů dosáhnout toho, že je korupce ex post odhalena a prokázána, což zpětně jistě způsobí snížení korupčních pokusů. Dnes je nepochybně korupce tak rozšířená, neboť je beztrestná.

V současné době provozuje stát desítky různých poptávkových a aukčních portálů s naprosto různou metodikou a pravidly.  Tento provoz je neúnosně drahý a celá infrastruktura je pro zadavatele i dodavatele nákladná, pomalá, neefektivní.

Veřejné registry

Stát by měl posílit a vést veřejné registry, zejména registry jako je registr exekučních řízení. Občan by měl mít možnost kdykoliv bezplatně zjistit, zda je vůči němu vedeno exekuční řízení. Občan by měl mít přístup k veškerým údajům, které o něm státní správa vede. Jednotlivé registry by neměly být izolované (věcně i technologicky) aplikační ostrůvky, ale měly by být sjednoceny do státní informační infrastruktury – formátově i výstupově tak, aby umožňovaly i občanům automatizovanou práci s těmito informačními výstupy. Pochopitelně při zachování bezpečnosti. (Velký bratr nesmí vzniknout).

Integrovaný státní vzdělávací systém

Stát by měl iniciovat vznik integrovaného státního vzdělávacího systému, který by propojoval výstupy informačních systémů škol, knihoven, muzeí, ale třeba i evidence úřadu práce. (Viz výše sjednocení publikačních formátů). Stát by měl zajistit studentům, ale třeba i rekvalifikujícím se pracovníkům, ale potažmo všem obyvatelům, přístup do této státem garantované infrastruktury. Zákony, normy, učebnice, fundamentální texty by měly být dostupné všem. Formulací stát by měl – je míněn požadavek vyvinout úsilí a celou řadu zásadních dokumentů vykoupit, zkonvertovat je do podoby veřejného statku, s nímž může kdokoliv volně disponovat. Je možné se inspirovat ve velmi úspěšném projektu v Japonsku, kde přesně toto provedli: Vykoupili autorská práva k zásadním textům a uvolnili je občanům k volnému použití. Tato transakce se vyplatí autorům, nakladatelům i koncovým uživatelům. Proč? Svět se změnil. A státní vzdělávací a informační infrastruktura je stále na úrovni počátku dvacátého století. Myslíme-li řeči o znalostní ekonomice vážně (efektivita díky snadnému přístupu k informacím), budujme infrastrukturu, která tuto znalostní společnost vytvoří.

Tento program by samozřejmě bylo možné napojit na státní dotační politiku v oblasti vědy  a kultury. Tvůrci a nakladatelé by měli možnost ucházet se o tuto formu státního příspěvku – a mohli by takto realizovat i nekomerční aktivity vysoké umělecké nebo historické hodnoty, se zásadním impaktem na místní i globální kulturu. – Stát by naopak za svou podporu získal (a levněji než ve stávajícím modelu) licenci pro šíření dokumentu prostřednictvím svého integrovaného vzdělávacího systému (školy, knihovny, úřady práce a další kulturní a vzdělávací centra.) Tzn. (vědecké, kulturní) práce, jejichž vznik byl financován z veřejných peněz, by musely být povinně publikovány ve státním vzdělávacím systému tak, aby se staly veřejným statkem. (Smluvní podmínka poskytnutí dotace). Argumentace je jednoduchá: Občan ze svých peněz financoval vznik díla, občan by měl mít kdykoliv k tomu, co si zaplatil, přístup. Díky elektronické formě by celý proces mohl být nesmírně efektivní a životaschopný.

Výbava škol by měla být standardizována: Každé dítě by mělo mít ve škole přístup k PC (i v mimoškolní době), mělo by se seznámit s operačním systémem Windows i Linux. Školy by měly být vybaveny čtečkami elektronických knih. (Jedná se o pasivní display, který nezáří, je tedy z ergonomického hlediska plně ekvivalentní standardnímu papíru – ovšem umožňuje tímto způsobem zpřístupňovat fakticky kompletní znalostní bázi lidstva. A úkolem školy by mělo být studentům zpřístupnit přístup k primárním dokumentům, nikoliv vzdělávací proces fixovat na tendenčí a zjednodušující výklady.

Autorské právo  a mezinárodní úmluvy umožňují zpřístupňovat i copyrightem chráněný obsah zpřístupnit dětem a studentům pro vzdělávací účely. Využijme toho!

Bezpečnost dat

Nejcennější komponentou informačního systému státu, jsou data. Jsou podkladem pro správné (nebo chybné, jsou-li podkladová data nekvalitní) rozhodnutí. Stát by měl svou legislativou pečovat o zajištění soukromí občanů. Stát by měl prostřednictvím svých politik výrazněji regulovat raketový rozvoj kamerových systémů. Instalace kamer, které umožňují snímat zvuk, která je v současné době v ČR povolena, by měla být – nikoliv zakázána, ale výrazněji regulována.  Příklad: vybavit kamerový systém kvalitním mikrofonem je technicky nenáročné a velmi levné řešení. Není technicky obtížné ve vazbě na vstup z mikrofonu nastavit další logiku zpracování – např. detekce zvuku střelby, tříštení skla (automatizovaný alerting), automatizovaná detekce autonehod. Ale mělo by být např. zákonem zakázáno pořizovat nahrávky takto pořízeného zvuku, popřípadě by mělo být toto právo vyhrazeno jen pro skutečně velmi výjimečná místa.

Výrazně regulována by měla být instalace fotopastí. Pokud nezačneme tuto oblast výrazněji regulovat, nebude existovat již brzy nikde žádné soukromí a život již brzy přestane být k žití.

Rovněž výrazně regulována by měla být dosud opomíjená problematika historie dat, tzv. problematika „data retention“ a to zejména v oblasti, která je nejintimnější: Data telekomunikačních operátorů, neboť doslova a do písmene dokumentují každý pohyb každého z nás, všechny naše mezilidské kontakty. Telekomunikační společnosti evidují velmi přesné údaje o lokaci (s přesným propojením  na GIS, přijatých SMS, odeslaných SMS, uskutečněných i neuskutečněných hovorech. Z těchto metadat je možné rekonstruovat minutu po minutě veškeré aktivity sledovaného člověka, všechny jeho kontakty. Technické prostředky sledování jsou v současné době již tak technicky dokonalé a tak nesmírně levné a dostupné, že bude zapotřebí nesmírně silného, vytrvalého a pečlivého protitlaku státu, aby lidská společnost nebyla úplně „profízlována“.

Na úrovni Evropské unie by legislativou měla být omezena spolupráce velkých korporací provozujících globální IT infrastrukturu (Microsoft, Google apod) s tajnými službami.  Současný stav je natolik nevyhovující, že zásadním způsobem ohrožuje  nejen soukromí občanů, ale fakticky už i suverenitu států.

V kategorii IT, Program

Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 24.12.2013

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky