Občanský monitoring Rés publica očima občanů. DIY zpravodajství a spousta dalších projektů. Zapojte se. Těšíme se na diskusi či spolupráci.

 

 

Církevní restituce ano, ale proboha ne takto!

 

Česká republika zahájila restituce v devadesátých letech. Zpět dostala majetky šlechta a další žadatelé. Ostatně i ČSSD získala zpět Lidový dům v restitučním řízení. Církve byly zatím z tohoto procesu až na víceméně drobné výjimky vyňaty. Existuje-li rovnost před zákonem (a ta musí existovat), musí se stát vyrovnat i s církvemi. Ostatně ústavní soud nárok církví na restituce potvrdil. A to není maličkost. Znamená to, že stát by tento problém měl začít řešit urychleně: hrozí mu vlivem nevypořádaných restitucí soudy a i mezinárodní arbitráže. Starostové a zastupitelé obcí dobře vědí, že vlivem nevypořádaných restitucí jsou bývalé církevní pozemky stále blokovány a je tak účinně blokován rozvoj těchto území. Proti férovému vyrovnání s církvemi nemám nic, naopak po něm volám. Stávající podoba zákona o majetkovém vyrovnání s  církvemi a náboženskými společnostmi je však do nebe volající nehoráznost.

 

Hranice 25.2.1948 je explicitně prolomena a ne že ne.

 

Ačkoliv vláda neustále tvrdí opak, hranice 25.2.1948 je prolomena. V zákoně je to jasně uvedeno, cituji:

 

Ҥ 5
Skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám 
Odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první 
pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě 
(trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě)…”

 

Stačí si dohledat tento zákon. První majetková reforma je ze dne 11.07.1947, Částka 065/1947, Účinnost od 12.08.1947. Hranice roku 48 je tedy explicitně prolomena.

 

Tato skutečnost má samozřejmě ohromné dopady. Pokud církve dostanou vyrovnání ke staršímu datu než ostatní restitutuenti, nepochybně to povede k obnovení sporů i ostatních restituentů.

 

Vzhledem k tomu, že ústavní soud a i další soudy musí respektovat rovnost před zákonem, je podle mého názoru naprosto jisté, že by toto způsobilo nové kolo restitucí. – Tj. nové kolo vracení majetku šlechtě a dalším žadatelům. Nemohla by tato změna svým rozsahem způsobit narušení územní celistvosti ČR?

 

Mechanimus vracení majetku je trestuhodný

 

Posuďte sami, cituji:

 

“§ 9 
Postup při vydání zemědělské nemovitosti 
a) připojí listinu nebo uvede důvody, z nichž vyplývá, že je splněna některá ze skutečností 
podle § 5; tato skutečnost se má za prokázanou, není-li prokázán opak…”

 

Tzn. důkazní břemeno je na úřednících. Lze očekávat, že se budou za práva ČR bít jako lvi? Když navíc ještě budou zcela zavaleni tisíci žádostmi a budou svázáni lhůtami, do nichž musí rozhodnout, tj. prokázat opak?

 

Ještě horší je situace u movitých předmětů

 

Opět cituji: “§ 10 Postup při vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti

 

připojí listinu nebo uvede důvody, z nichž vyplývá, že je splněna některá ze skutečností 
podle § 5; tato skutečnost se má za prokázanou, není-li prokázán opak.”

 

Opět stejné lakonické, odbyté pravidlo. Tady jsem ovšem ještě vyplašenější. Jak může úředník v případě např. nároku na nějaký starý obraz dokázat, že jej církev nevlastnila? Movité předměty přece nejsou nikde evidovány. A zákon hovoří jasně. Když úředníkneprokáže opak, musí věc vydat. 

 

Samotný proces nárokování je více než vágní

 

§ 7 
Vydávání věcí ostatními povinnými osobami

 

Vydávání věcí ostatními povinnými osobami 
(1) Povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve 
vlastnictví státu, […] pokud 
a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo 
která se vydává podle tohoto zákona

 

b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila 
k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo 
administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

 

Tedy pro vznik nároku ani nemuselo existovat vlastnictví. Funkčně přece souvisí všechno se vším. K vracení postačí pouhé užívání věci. To je přece šokující. Přesně toto napadá i předseda ústavního soudu Pavel Rychetský, když říká: “K prolomení hranice může dojít nikoli proto, že to dikce zákona umožní, ale proto, že neexistuje žádný systém kontroly, a dojde-li k vydávání exekutivní cestou, pak se může vydat cokoli.”

 

Co v zákoně chybí

 

V zákoně “chybí” věta, že vrácením těchto majetků budou vypořádány všechny majetkové nároky církví. Naopak, explicitně je v preambuli zákona napsáno, že se cílem vypořádání podle tohoto zákona je, cituji: “zmírnit  následky některých majetkových a jiných křivd.”

 

V zákoně chybí stanovení hranice 25.2.1948, před níž by restituce neměly jít. (Naopak, jak jsem psal výše, explicitně je tato hranice prolomena definicí křivd, které zákon řeší.

 

Způsob vydávání majetku je až trestuhodně zjednodušen. Naprosto nedomyšlen u movitých předmětů.

 

Proč není zmíněn případ, kdy třeba určitá movitá věc existovala, byla v majetku církve, avšak nyní např. není známo, kde se daná movitost nachází? Jak bude stát podle navrhovatelů nahrazovat tyto případy?

 

Proč nejsou z restituovaných věcí vyjmuty památky? Budeme odevzdávat vzácné tisky, historické obrazy apod?

 

Vtipná citace zákona na závěr

 

§ 18 
Závěrečná ustanovení 
Tento zákon se nevztahuje na Katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha nacházející se 
na pozemku parc. č. 4 o výměře 5005m
a pozemku parc. č. 5 o výměře 502m
v obci Praha, 
katastrálním území Hradčany, včetně těchto pozemků. Tento zákon se rovněž nevztahuje na 
budovu č.p. 37 nacházející se na pozemku parc. č. 85 o výměře 776m
a na budovu č.p. 48 
nacházející se na pozemku parc. č. 6 o výměře 982 m
v obci Praha, katastrálním území 
Hradčany, včetně těchto pozemků.

 

Tak to tedy fakt díky. Jsem fakt rád, že nám zůstanou alespoň Hradčany. Milá vládo, fakt díky.

 

Všechno ostatní je ale, tak mi to připadá, nejisté. Jestli restituce projdu v této podobě, vidím budoucnost  jasně černě: Majetek ČR bude převeden, skončí u tunelářů, hněv podvedených lidí bude obrácen proti církvi, která v celé této nechutné transakci vystupuje v roli bílého koně.

 

Zabraňme tomu, dokud je čas.

 

 

 

PS: Na téma restitucí jsem psal dříve ještě jeden článek. V té době jsem reagoval na kampaň ČSSD a neměl jsem tenkrát k dispozici návrh zákona o církevních restitucích, vycházel jsem jen z informací z tisku a z veřejné diskuse v parlamentu ČR. Po přečtení přímo textu zákona jsem svůj názor dost podstatně změnil. Ale pokud Vás to zajímá, můj předešlý článek si můžete přečíst zde.