prof. Julius Komárek: Poslední příležitost pro [Šumavský] národní park

prof. Julius Komárek: Poslední příležitost pro [Šumavský] národní park


Příspěvek četlo

 426 total views

Komarek

Zpátky ke kořenům… Přetiskujeme kompletní článek entomologa a zoologa prof. Julia Komárka, který byl inspirací pro založení Šumavského národního parku. Se stanoviskem se za Ring plně ztotožňujeme. Důvody vzniku Šumavského národního parku je důležité připomínat zvláště nyní, kdy sílí (v kruzích kolem minulého a současného prezidenta) snahy prosadit zrušení Šumavského národního parku.

České země se víc a více urbanizují, přírodní ráz venkova nabývá tvářnosti jiné než tomu bývalo, lesy jsou továrny na dřevo a najít bohem opuštěné kouty, kde původní divoká příroda je zachována, bylo již před válkou v českých zemích téměř nemožné. Většina evropských států si proto zřídila přírodní parky, kde člověk měl nechat přírodu, aby tu sama hospodařila po svém, jako dokument pro budoucí generace, pro vědu a rekreaci. Známým místem byl na příklad bielověžský hvozd, italské přírodní parky v Apeninách, Hortobágy puszta v Uhrách a jiná místa. V Českých zemích se na národní park zapomnělo. Z původních šumavských lesů zbyl malý kousek na Boubíně. Všude jinde se stavějí prázdninové chaty horečným tempem, řeky se regulují, lesy přeměňují a zvířata jsou hubena a vyháněna.

Dnes by byla veliká a snad poslední příležitost, kdy by se mohl zřídit rozsáhlý přírodní park v českých zemích. Malé rezervace o několika hektarech půdy, jak se to u nás dosud dělávalo (viz na př. Karlštejn), nemají žádnou cenu. Mám na mysli Šumavu a sice její nejopuštěnější část, prostírající se přibližně na pramenech dvou nádherných řek Vydry a Křemelné a zahrnující celý veliký blok Roklanu a Poledníku. Jsou to obrovské, těžce přístupné lesy s močály, slatinami a jezírky. Domorodé německé obyvatelstvo, které tu žilo po staletí zcela primitivním, chudobným životem, ale přesto tu představovalo nutnou pracovní sílu, která mohla pracovat na lesním hospodářství a udržovala tu svoje roztroušená sídliště, odešlo. Je zcela naivní domněnka, že Češi, lidé z kraje, zvyklí na zcela jiný životní standard, lidé z živých českých vesnic s poměrně vysokou sociální úrovní, by byli schopni nastoupit do smutných a pustých lesních samot, vytáhnout do odlehlých horských chatek, bez náležitých komunikací a bez jakéhokoliv společenského styku s ostatním evropským světem.

Je jisté, že jsme si nikdy náležitě neuvědomili, za jakých podmínek se na Šumavě žilo. To nebyly zmodernizované, turisticky zaplavované Krkonoše nebo průmyslové Rudohoří. Šumava byla tvrdá lesní chudoba, s níž mohla v předválečném Československu konkurovat jedině Karpatská Rus. Ta věc zmizela, osídlení bylo odstraněno a nikdy se již nevrátí. Nikdo již nikdy z vnitřní země nepůjde, aby bydlel na Somberku nebo na Javoří pile. Přijde-li dnes, uteče zítra, protože by tam zemřel stezkem a tíhou opuštěnosti, nemluvě o bezútěšné dřině a bídě. Celá národní povaha českých lidí je jiná a nehodí se pro tyto kraje. Za několik let zpustnou dnešní sídliště docela a osídlovací úřady si sami malují straky na vrbě, myslí-li, že sem někoho na trvalo dostanou. Snad se podaří násilně, za stálých subvencí udržet na okrajích tohoto území nějaké pastvinářství, to však nebude pracovní kolonisace, která by nahradila časy minulé.

Až za několik let sami zmoudříme a až vyvanou všelijaké prázdné politické fráze, jimiž se dnes hemží ústa politických neodborníků, poznáme, že se tu ujala příroda zase sama své vlády. Chtě nechtě tu vznikne pustý kraj, divoká šumavská Kanada, kde lidé budou malými pány.

Bylo by proto moudré říci si tuto pravdu hned. Prohlásíme-li již dnes celé opuštěné území za nastávající národní park, bude situace mnohem jasnější a úpřímnější. Uspoříme si tak zbytečné násilnosti, které nikam nepovedou, leda hluboko do naší chudé kapsy.

Příležitost zřídit tu národní přírodní park je dnes jedinečná a okolnosti nám ji samy podávají. Bude to unikum v střední Evropě hodné pozoru celého světa. Myslím, že nám ani nic jiného zbývat nebude. Lidé tu nebudou a příroda bude hospodařit po svém. Lesní bohatství nebude stejně možno těžit, protože komunikace postupně zpustnou a odlehlé partie se stanou nepřístupné. Lesy porostou po svém pro poučení lesnické vědy, jeleni a srnci se sami budou procházet, lososi a pstruzi se budou volně třít v Křemelné a několik lesních stráží postačí hlídat nový národní skvost. Naše příští generace nám budou vděčny a řeknou o nás, že jsme jednali dobře. Můžeme mít svůj yellowstonský park na památku války.

Vyzývám všechny instituce, myslící na ochranu přírodních památek, aby se tohoto návrhu ujaly.

Článek byl otištěn v týdeníku pro politiku, hospodářství a kulturu Československé strany národně socialistické,  Svobodný zítřek, č. 44, dne 31.10.1946, vydavatelství Melantrich.

V kategorii Převzato, Šumava

Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 7.8.2014

1 Komentáře

  1. Z.Hudeček 8.8.2014 08:41

    Když jsem psal své Vylidňování Šumavy tak jsem tento článek neznal. Těší mne, že jsem mohl potvrdit prakticky vše jako skutečnost, co autor předvídal a doporučoval na podzim roku 1946.
    Děda šumavský.

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky

Další: