Příspěvek četlo
779 total views
Přetiskujeme článek paní architektky Švábové (ASORKD). Článek přináší obecnější vysvětlení, proč jsou nepřijatelné stavby typu Kaplického knihovny.
Paní architektka Švábová je propagátorem tzv. prostorových památkových regulativů. Neexistence tohoto typu regulace je jednou z hlavních příčin devastace památek v Praze a systémovým důvodem selhávání památkové péče v ČR. V rámci ASORKdu a RINGu se myšlenku zavedení prostorových regulativů snažíme propagovat v Praze, ale i v dalších městech ČR.
Historická Praha – symbol naší identity a dosud stále součást světového kulturního dědictví – se mění. Změna je přirozenou součástí existence každého i památkově chráněného města. Změny, které přináší tzv.“ současná“ modernistická architektura ale zasahují samotnou podstatu těch hodnot, pro které tato města chráníme. Nechceme skanzen, ale také nechceme, aby naše město ztratilo svou tvář. Chceme, abychom stále cítili, že jsme tu doma, v prostředí, které nám svou harmonií a důvěrně známým řádem usnadňuje každodenní život. To je totiž hlavním smyslem existence měst.
Památkáři – NPÚ ani Magistrát – neplní své poslání, Prahu nechrání. V Praze je registrováno více než 40 občanských sdružení, která se ze všech sil snaží své město ubránit. Není totiž jedno, jestli žijeme v harmonii a řádu, který je srozumitelný a pomáhá naší orientaci – nebo jestli žijeme v chaosu vzniklém bezohledným vstupem agresivních individualistických objektů. V současné době se vleče spor o tzv. Kozákův dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy, převýšené stavby v Truhlářské a Soukenické, realizuje se necitlivá zástavba na rohu Národní a Mikulandské, územní rozhodnutí získal Bílý medvěd na Vítězném náměstí v Dejvicích, u stavebního řízení je předimenzovaná bytová budova v ul. U Milosrdných, která výrazně zasahuje do areálu národní kulturní památky kláštera sv. Anežky České, na Letné hrozí Lordship a vzkříšené strašidlo chobotnice – vše s požehnáním památkových orgánů.
Kde jsou příčiny neúspěchu našich občanských sdružení v tomto boji? Především v tom, že občanská sdružení neříkají jasně to, co vlastně chtějí. Nevěří, že by mohly uspět argumenty z oblasti kompozice města, její harmonie a řádu.
Na straně památkářů je problémem nedostatečná odbornost a nejednotný přístup k výkladu památkového zákona. Z minulosti máme kvalitní metodiky pro ochranu jednotlivých objektů, památkářský urbanismus, plošná ochrana území ale prakticky chybí. Tyto hodnoty definuje památkový zákon v příliš obecné rovině, která umožňuje jakýkoli výklad. Sjednocující názorový rámec, existující do konce 19.století, dnes chybí. Současná doba připouští neomezenou pluralitu názorů, která nevede k demokratickému rozhodnutí, ale otevírá cestu k diktátu moci ekonomické síly investora. Trh většinou skutečnou architekturu nepotřebuje – kupuje si nepřehlédnutelný reklamní design.
Přišel čas – a je již v podstatě pozdě – kdy musíme nekompromisně žádat ochranu harmonie a řádu našich měst, nejsou to vágní, neuchopitelné veličiny. Nejde o banální líbí-nelíbí. Je možné definovat řád města a zachytit jeho duši. Skutečně dobrou architekturu nelze zajistit, ale lze zabránit neodstranitelným chybám v panoramatu i ve vnitřní struktuře měst. V naší rozporuplné době, která jen boří tradiční hodnoty, ale nevytváří nové, by to byl úspěch. Pro tvůrčí architekty by zůstalo prostoru dost. Takzvaná „současná“ modernistická architektura ve svém bezohledném individualismu nerespektuje kontext, usiluje o samoúčelnou originalitu, snaží se překřičet své okolí. Nerespektuje městský prostor, do kterého vstupuje, naopak ruší jeho celistvost. To je neslučitelné s urbanistickými hodnotami historických měst, jejichž hodnota stojí na harmonické kompozici prostorů, která je tmelí do konsistentních celků. Paradoxně – zatímco zástavba podřízená, doslova regulovaná v chráněných městech prostoru vytváří jedinečné osobité prostředí, – města zaplněná „originální“ modernistickou architekturou jsou v podstatě beznadějně stejná. Vymezené (C.Sitte:uzavřené) prostory historických měst stimulují pospolitost, empatii, pohodu. Každý z nás tento pocit v krásném starém městě zažil. Právě to je činí trvale atraktivní pro návštěvníky. Tyto hodnoty jsou nezbytnými předpoklady spolupráce, tedy civilizace. Modernistická – tzv. moderní města – působí chaoticky, vzniká odcizení, stres. Město je životním prostředím civilizace. Hodnoty ovlivňující psychický stav společnosti jsou stejně důležité jako infrastruktura a hygiena. Zaslouží si stejné legislativní postavení v urbanistickém plánování i v ochraně měst.
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 14.8.2014
