Jiří Gebert: sla-bi-kář spekulativního urbanismu / infrastruktura existence

Jiří Gebert: sla-bi-kář spekulativního urbanismu / infrastruktura existence


Příspěvek četlo 495 lidí.

Jiri_GEBERT

v Ringu začínáme na pokračování publikovat sérii úvah architekta Jiřího Geberta SLA-BI-KÁŘ SPEKULATIVNÍHO  URBANIZMU. Pan architekt Gebert se v ní zamýšlí nad urbanismem Prahy. Řadu myšlenek a podnětů je možné zobecnit, věříme, že budou inspirativní i pro jiná města.

Jiří Gebert je předseda sdružení Bubeneč sobě a v podzimních komunálních volbách kandiduje do pražského zastupitelstva.

„…svoboda sama o sobě nemůže dobře účinkovat a sama se zhroutí, když se nepodaří nalézt způsob, jak ji spojit s vytříbenou a dovednou administrativou.“  

John Stuart Mill, Úvaha o vládě ústavní

 

Urbanizmus je  školní učení architektů, jak plánovat rozvoj měst. Realita je  naše  politicko-byrokratická praxe. “Odborná“ interpretace  potom  dělá  z rošád  politických  spekulantů  a  lokajské  byrokracie  medialní  hru  na „Architekturu“. Historie ukazuje, že urbanizmus nabízí stejná překvapení jako onen známý zaječí pytel.  Víme  z posledních sta let, co všechno se za touhle vědou může schovávat.  Za totality se  urbanizmus stal ideologickým nástrojem inženýrství lidských duší a tak dostávaly punc světovosti, modernity a pokroku, ty „nejkrásnější“ ,v  architektonických soutěžích vybrané  modely,  nudných sídlištních  nocleháren.

Dnes po ideovém obratu čouhají z  výprodejního koše historického města stavební  XXL vetřelci, v provinčním dolíčku celebrovaní jako hvězdy  světovosti a pokroku. Mezi  takto zideologizované  extrémy vystavby se bohužel nevejde stavební rozvoj harmonického města, kterým Praha dosud  je.  Parazitující „verchušce“   politických podnikatelů  je těžké připustit, že komplexní organizmus města  je veřejný kulturní statek.

V české verzi  „kapitalizmu“ můžeme dnes mluvit o novém fenoménu: „spekulativním urbanizmu“ –  správním systému, jak navrhovat a prosazovat stavební projekty  v jiném než veřejném zájmu.

Jak to funguje v praxi?

 

MÁMA MÁ MÍSU .. kdo neví  kudy v Praze  „tečou jabka“ nemá v pražské politice co dělat.

Komunální politika je chorobně  závislá na financování sponzory.  Strana a politik na vzestupu, kteří chtějí uspět a nemají vlastní prostředky, musí hledat donátory. Anglické slovo corrupt neznamená nic jiného než pokažený, zkažený, případně i morálně pokřivený. Používejme proto lépe slovo polámaný.  Kdepak  se nám to  kolo politiky polámalo?

Státní hymna C&K monarchie měla v české verzi své „protagonisty“ když se zpívalo:  … Čeho na-byl občan pilný, to mu zákon uchrání“….  C&K zákon chyběl, když občané Čehona a Pilný vylézali  z propadliště dějin. Jak , Čeho, nabyl občan se žádný zákon neptal, jen ten Pilný ostrouhal. Hned od počátku začal fungovat v komunálním prostředí vyváděcí kanál finančních prostředků. Každý úspěšný politik, podnikatel a investor musel rychle pochopit, kudy v Praze tzv. „tečou jabka“. Tehdy začal být totalitní městský územní plán v působnosti zákona brzdou velmi „odvážného“ podnikání. Přirozeně i dříve to byl jen cár papíru, neboť tajemník KSČ mohl nechat postavit, cokoli si zamanul a poté prosadil na svém ústředním výboru. Záleželo jen na tom, která ze státních firem měla „podporu shora“.  Jak je vidět, nic nového pod pražským sluncem.  Ale takhle by to v demokratickém prostředí “checks and balances”,  tedy vlády a opozice,  fungovat nemohlo – kdyby skutečná opozice v komunální politice  existovala. Kdo v politice nechce plavat s proudem a neví, kudy “tečou jabka”, je z klanu politických podnikatelů vypoklonkován. V době, kdy se o pražské radnici obecně v kuloárech mluvilo jako o „milionu předem, milionu potom“, vyhlásil v  novinovém článku primátor Dr. Jan Koukal „křížové tažení proti korupci“. Konkrétně to vypadalo tak, že dle jeho slov: „…šlo o částky, které kromě jednoho případu byly řešeny v běžném přestupkovém řízení…“.  Nepřišla už tehdy na pražské radnici veřejná kontrola trochu zkrátka?

Model „politického podnikání“ se s každým novým primátorem dále sofistikoval. V zájmu politického rozhodování byl pražský „Útvar hlavního architekta“ primátorem arch. Kaslem rozdělen, zbavován pravomocí a nakonec zrušen, ačkoli mohl být po roce 1989 reformován a dnes fungovat jako korektiv a brzda plánovací svévole.

Pokračování v dalším článku, který bude publikován na „Ringu“ v řádu dní.

Profil Jiřího Geberta na Ringu.

V kategorii Praha

Příspěvek četlo 495 lidí.
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 2.9.2014

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky