Příspěvek četlo
872 total views
Zaujala mne vládní novela zákona, kterou se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Celý text je možné si přečíst zde. Cituji pasáže z důvodové zprávy, které mne zaujaly. Mé komentáře jsou uvedeny tučně.
Smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, by měly být zveřejňovány
” Jako nedostatečná se v současnosti jeví právní úprava kontroly nakládání s finančními prostředky systému veřejného zdravotního pojištění, zejména v oblasti smluvních vztahů mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb. Příjmy zdravotních pojišťoven jsou přitom tvořeny platbami od plátců pojistného (pojištěnci a zaměstnavatelé) nebo od státu, který hradí pojistné za tzv. státní pojištěnce z prostředků státního rozpočtu. Ve všech případech se jedná o veřejné finanční prostředky, jejichž využívání má podléhat podrobné kontrole jak ze strany orgánů státní správy, tak ze strany veřejnosti. Veřejná kontrola by se přitom měla realizovat prostřednictvím dohledu nad obsahem smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb. To tím spíše, že obsah smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb může být sjednán mimo parametry stanovené každoročně vyhláškou o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení. Může tak docházet k individuálnímu zvýhodňování jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb ze strany zdravotních pojišťoven, které nakládají s veřejnými prostředky.”
V těchto smlouvách je roční plnění přesahující 200 miliard ročně
“Obsah smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb je v současnosti dostupný pouze na základě žádosti prostřednictvím zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu Sp. zn. 3 Ads 33/2006. Takovou praxi považuje předkladatel za nedostatečnou, především s ohledem na velké množství smluv uzavřených mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb a rovněž na nekomplexnost stávající právní úpravy ve vztahu k silné potřebě veřejné kontroly. Je třeba uvést, že celkové výdaje systému veřejného zdravotního pojištění (resp. základních fondů všech zdravotních pojišťoven) činily v roce 2013 cca 221,8 mld. Kč, a s ohledem na to, že se tyto veřejné finanční prostředky používají zejména k úhradě poskytovaných hrazených služeb na základě individuálních smluv, je nezbytné zajistit jejich transparentnost prostřednictvím veřejné kontroly nad jejich obsahem.
Nejsou nyní dostatečně kontrolován konflikt zájmů
“Ze stávající právní úpravy zákona o VZP a zákona o zaměstnaneckých pojišťovnách není zcela zřejmé, za jakých podmínek dochází ke střetu zájmů u osob, které vykonávají funkci ředitele nebo funkci člena některého orgánu zdravotní pojišťovny (správní a dozorčí rady). Z aplikační praxe má přitom předkladatel za potvrzené, že v některých případech dochází u těchto osob k takovému střetu zájmů (pozn. není myšleno ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů), kdy zároveň vykonávají činnost nebo funkci, která je s výše vedeným neslučitelná. Zejména se jedná o členství v orgánech právnických osob (případně se může jednat i o fyzické osoby jako podnikatele), která jsou ve smluvním vztahu ke konkrétní zdravotní pojišťovně, a to bez ohledu na to, zda se jedná přímo o poskytovatele zdravotních služeb nebo jiné dodavatele zboží a služeb (např. dodavatel IT technologií). Jednoznačně žádoucí je zamezit, aby se na rozhodování zdravotní pojišťovny podílely osoby, které by mohly rozhodování zdravotní pojišťovny ovlivnit ve svůj prospěch. Tento problém identifikoval předkladatel zejména u Všeobecné zdravotní pojišťovny, kdy lze nesoulad s podmínkami stávající právní úpravy nalézt u některých členů orgánů již nahlédnutím do obchodního rejstříku. Zároveň chybí zákonná možnost Ministerstva zdravotnictví těmto případům účinně zabránit (nedostatečná regulační schopnost). “
V kategorii Legislativa
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 28.2.2015
