Příspěvek četlo
822 total views
Přetiskujeme otevřený dopis Ivo Pujmana, který je reaguje na nenávistnou kampaň města Berouna.
Jedná se o kauzu, kdy město Beroun použil pozemky soukromé osoby k nelegální skládce. V následném soudním sporu předložilo město Beroun (dle výroku soudu) falešnou smlouvu a další padělané listiny. Kauze jsme se v Ringu věnovali již před lety zde. Přetiskujeme níže bez úprav celý text a plně se s ním za Ring ztotožňujeme.
Otevřený dopis informovaného občana města Berouna svým zastupitelům
Vážení zastupitelé a občané města Berouna,
v prosinci minulého roku okresní soud v Berouně vydal rozsudek v kauze Šebela versus město Beroun o vyklizení soukromých pozemků od neoprávněně navezeného odpadu města Berouna, vše na území CHKO Český kras. Zatím nepravomocný rozsudek Berounu nařizuje odstranit do dvou let desetitisíce tun odpadů z pozemku pana Šebely Na Lištici, které tam v letech 1991 až 1996 nechalo město protiprávně navézt. Jde o velmi závažný rozsudek v ostudné, a ekologicky velmi závažné kauze, přičemž by mělo být velmi veřejně a nahlas řečeno, že už nyní má pro všechny občany města Berouna tři zásadní dopady.
Za prvé – připouští poprvé v tomto státě zdrcující dopad na ekonomiku bývalého okresního města Berouna a na jeho občany na mnoho let dopředu.
Za druhé – úředně potvrzuje nezákonné a nemorální jednání řady úředníků a zastupitelů města Berouna v uplynulém čtvrtstoletí, z nichž někteří na městském úřadě pracují nebo jsou zastupiteli i dnes.
Za třetí – nastoluje otázku, jak je možné, že prokazatelné porušování práva, vyhlášek a zákonů včetně barbarského a lhostejného nakládání s přírodou ze strany vedení a úředníků města Berouna nechávalo a nechává celé čtvrtstoletí všechny ostatní odpovědné zastupitele, úředníky a instituce v klidu?
Přímým reálným ekonomickým důsledkem rozsudku v okamžiku, až se stane vykonatelným, bude úhrada odtěžení minimálně části největší černé skládky v ČR a nového uskladnění odpadu, ale i uvedení vyklizeného pozemku do původního stavu – na účet Města Berouna. Odborná studie, kterou si zadalo samo město Beroun v roce 2010 a je uložena v soudním spise, konstatuje pro tento případ nutnost odtěžit 242tisíc tun odpadů. Označuje je jako „komunální odpad“ a počítá s náklady 367,5mil.Kč. Ale podle rozborů odebraných vzorků ze sond ve skládce, provedených certifikovanou laboratoří soudní znalkyně na sanaci azbestu v roce 2013 leží na skládce odpad „nebezpečný“, promísený s vlákny azbestu spolu s těžkými kovy a jinými nebezpečnými a jedovatými látkami. Pokud proto narostou skutečné náklady na odstranění těchto odpadů dle zákonných postupů sanace azbestu reálně až 10krát, půjde již o 3,5 miliardy Kč! Kde na to město Beroun vezme?
Město Beroun, respektive jeho vedení se ale chová jako vždy v dané kauze vysloveně alibisticky a vypadá to, že není schopno ani sebereflexe, ani minimálně hlubší analýzy toho, co rozsudek okresního soudu v Berouně po téměř 12ti letech od zahájení sporu vůbec znamená. Městská rada se například svým usnesením ze dne 11.2.2015 rozhodla okamžitě se odvolat proti celému rozsudku, i když ho ještě neměla k dispozici písemně. Ve svých Radničních listech ve zprávě o tomto usnesení navíc cituje jako odůvodnění svého kroku tu část textu žaloby poškozeného, která je už delší dobu i se souhlasem města z původní žaloby odstraněna. Nelze se než usmát nad tím, že si kompetentní lidé ve vedení města buď neumějí přečíst skutečné znění žaloby, nebo že jim právní zástupce města není schopen toto sdělit
Veřejnost se také dočkala reakce vedení města a paní starostky v denním tisku. Zde ale zaznělo spíše mnoho zbožných přání. Například představa, že město samo “dostane” po rozsudku dotaci na sanaci nepovolené skládky, je zcela mimo realitu, pokud se město rychle nedohodne s vlastníkem pozemku, který má město dle rozsudku vyklidit. Veřejně prezentovaná představa vedení města, že se možná všechno naloží pomocí bagrů na náklaďáky (budou jich stovky) a za pár milionů se převeze (přes Lištici a celý Beroun, protože to jinudy nejde!) na Stašov, druhou městskou skládku (která ani nemá potřebnou kapacitu, ani povolení ukládat nebezpečný odpad), je nebezpečná iluze. Odpad se bude muset odstraňovat v zákonném režimu sanace azbestu, kdo by postupoval jinak, ohrozí zdraví lidí v Berouně např. rakovinotvornými vlákny azbestu a dopustí se tím velmi pravděpodobně trestného činu obecného ohrožení.
Co tedy bude naplnění rozsudku pro Beroun znamenat? V extrémním případě po desítky let neopraví nikdo ani metr obecní silnice a chodníku, nikdo neopraví školu, školku, hřiště, rozlučte se v Berouně s dotacemi na kulturu a sport, na hokej a fotbal, a co hůř, rozlučte se i se sociálními dávkami, které se vyplácejí z účtů města. Příjmy města po mnoho let, i za prodaný veškerý městský majetek, bude řadu let „utrácet“ jen exekutor sedící v prodané poloprázdné radnici po propuštění téměř všech jejích zaměstnanců. Platit bude jen účty za sanaci skládky.
A proto je poněkud skandální a předčasné prohlášení paní starostky Enderlové, že po nikom vzniklou škodu města z celé kauzy skládky vymáhat nebude. To je na trestní oznámení na neplnění povinností při správě cizího majetku! Majetek Města Berouna totiž nepatří paní starostce, ani zastupitelům. Patří občanům města Berouna, je to jejich majetek. Radní se o něj jen mají řádně starat, chránit ho a využívat ve prospěch všech obyvatel města Berouna, tak zní zákon o majetku obcí.
Druhý zásadní aspekt tohoto rozsudku by měl být pro zastupitele i občany města Berouna stejně znepokojující. Rozsudek totiž potvrzuje ostudnost a vědomé nezákonné jednání konkrétních úředníků a konkrétních členů vedení města, kteří odpad nechali navozit na pozemek pana Šebely na území CHKO proti jeho vůli a de facto načerno. Potvrzuje ale také skutečnost, že jejich následovníci to nedokázali přiznat a napravit. Naopak jsou dnes rozhodnuti, že svoji odpovědnost opět přehodí na další, tentokrát již pátý soud.
Jak je možné, že od samého počátku sporu v roce 1991 až dodnes jednání a přístupy konkrétních městských zastupitelů a úředníků v celé kauze zcela postrádaly morální, ekologický a zákonný přístup, který bychom právem především od zvolených zástupců občanů očekávali? „Otcové“ a „matky“ města, ti lépe informovaní minulí i současní, místo toho před „méně informovanými“ zastupiteli i občany města o samotném sporu lhali, mlžili a bagatelizovali ho tak dlouho, až přišla tato katastrofa. Chcete příklad? Prosím.
Když v roce 2000 první nesmyslný spor město definitivně i na dovolání u nejvyššího soudu prohrálo, pan starosta Besser veřejně prohlásil, že tedy pan Šebela má své pozemky, ale s tím, co na nich leží (tj. dle posudku desetitisíce tun nebezpečného odpadu ve vlastnictví města Berouna) ať si dělá, co chce, že město se necítí mít k němu jakékoli povinnosti. Toto skandální prohlášení dal i do novin.
V roce 1992, nejpozději 27.5., tj. více jak rok po první písemné stížnosti pana Šebely, v níž protestoval proti zavážení svého pozemku – ovocného sadu odpadem města, úředníci na MěÚ Beroun najednou zjistili, že obrovská městská skládka na Lištici nemá vůbec platné povolení a je ve skutečnosti uprostřed CHKO (sic!) celá provozovaná městem desítky let načerno (sic!). Stavební kancelář Městského úřadu jménem města Berouna proto urychleně formálně požádala o vydání dodatečného povolení, a týž den!!!!! ve správním řízení stavební úřad MěÚ Beroun jménem státu bez jakýchkoli zákonných lhůt a nutných vyjádření jiných zainteresovaných orgánů, v to i povinných vyjádření vlastníků sousedících nemovitostí (tj. i pana Šebely!) toto povolení vydal! Shodou „náhod“ to bylo tři dny před termínem, ke kterému vstupoval v platnost nový zákon, který takovouto manipulaci již nepovoloval.
Nejpozději v tom okamžiku úředníci města ale prokazatelně věděli, že část skládky na pozemcích pana Šebely zůstala dál černou skládkou, protože se tuto část skládky takto „legalizovat“ přeci jen neodvážili. Přesto město Beroun tuto černou skládku na cizím pozemku vědomě dál plnilo a zpoplatňovalo, přes další protesty pana Šebely, až do r.1996.
Podle platných předpisů každou skládku, která ukončí provoz, musí její původce co nejdříve sanovat na své náklady, a to ze zvláštního fondu, který musí předtím založit ve svém účetnictví z poplatků za ukládání odpadu. Město Beroun tento fond na sanaci skládky protiprávně nikdy nezřídilo a veškeré příjmy z provozu skládky nekontrolovaně utratilo!
Skládku město Beroun přestalo používat v roce 1996 až v okamžiku, kdy nasypaný svah skládky cca 30 metrů nad opěrnou betonovou zdí pod úhlem cca 75 stupňů začal přepadávat z jedněch neoprávněně zavezených pozemků poškozeného pana Šebely na jeho další pozemky. Skládku nikdy město nesanovalo a odvolávalo se lživě na pana Šebelu, že sanaci brání. Přitom s ním prokazatelně o sanaci nikdy ani nejednalo! Toto odkládání sanace skládky je znakem vrcholné neodpovědnosti vedení Města Berouna a pohrdání svými občany, zvláště když existuje řada indicií, jak skládka dodnes otravuje spodní vody a okolní přírodní prostředí vůbec. Zdá se, že si nikdo na městském úřadě neuvědomuje, že by „někdo“ z odpovědných ve vedení města mohl být i obviněn ze spáchání trestného činu obecného ohrožení. Mimochodem, na to by měly vedení města upozornit hlavně odbor životního prostředí MěÚ Beroun, odbor výstavby tamtéž, případně hygiena v Berouně a vedení CHKO v Karlštejně jako dotčené orgány státní správy, které zatím dělají jen mrtvého brouka.
Výše uvedené příklady pohrdání zákony a občany vedením a úředníky města Berouna jsou alarmujícím zjištěním pro občany, kteří zastupitele Města Berouna volí, je to také ale alarmující pro zastupitele, kteří nezvládají usměrnit a kontrolovat činnost svých „městských“ správních orgánů.
Symptomatické je, že město Beroun dodnes panu Šebelovi za užívání jeho pozemku nedalo ani korunu, i když od roku 1995 všichni prokazatelně vědí, že pozemek je jeho a město ho užívá neoprávněně. Co si pak lze myslet o vyjádření starostky Endrlové, která požadavky pana Šebely na vyplacení náhrady za ušlé nájemné (pozor, nikoli za vzniklou škodu na majetku pana Šebely!) dokonce veřejně označuje za přemrštěné a nemorální? Takže podle paní starostky je morální, že město mohlo cizí pozemek proti vůli majitele ničit, 25 let zdarma užívat jako nepřiznanou skládku nebezpečného odpadu, ukládat na něj odpad dokonce v rozporu se zákonem a vlastním správním rozhodnutím, vybírat za ukládání odpadů příslušné poplatky? A když se oficiálně přijde na to, že město užívá cizí majetek bez jakékoli smlouvy a proti vůli majitele, podle paní starostky je nemorální za to zaplatit majiteli pozemku přiměřeně tomu, co město kořistěním z tohoto majetku získalo? Takhle by chtěl podnikat kdekdo.
Často je z radnice Berouna slyšet názor, že pan Šebela svou žalobou město vydírá a ve skutečnosti mu skládka nevadí. Není většího pokrytectví, než toto prohlašovat. Vždyť to bylo samo vedení města Berouna, které místo dohody hnalo už v roce 1992 pana Šebelu zfalšovanou kupní smlouvou k soudu, aby se s ním nemuselo dohodnout a horečně naváželo na jeho pozemky odpady do doby, než soud, který v roce 1995 město prohrálo, skončil. Hromadilo odpady bez jakéhokoli zabezpečení a izolace například podloží skládky (v krasové oblasti!) naprosto bez skrupulí cca 300 metrů od domu, kde dodnes pan Šebela bydlí. Naváželo odpady, které znalci po jejich laboratorních rozborech opakovaně označili za nebezpečné. Naváželo odpady, třeba desítky tisíc tun tekutých kalů z likvidované výroby azbestových desek a šablon, které prokazatelně prosákly do krasového podloží neizolované skládky, jen cca kilometr a půl od podzemní zásobárny pitné vody pro Prahu pod obcí Srbsko. Přesto se v letech 1995 až 2004 snažil pan Šebela o nějakou dohodu, což lze na rozdíl od opačného tvrzení města prokázat. Všichni tehdejší zastupitelé jej ale odmítli. Není divu, že panu Šebelovi došla trpělivost, a po devíti letech marné snahy podal žalobou o vyklizení svého pozemku, která teď dopadá na město jako obrovský problém. Vedení města Berouna mu jinou možnost ve své aroganci nedalo.
Vážné zamyšlení nad stavem zákonnosti v našem státě a u kompetentních orgánů na Berounsku pak vyvolává třetí aspekt předmětného sporu. Nikdo ze státních i komunálních orgánů totiž nereagoval, když v průběhu soudních sporů byly prokazatelně získány indicie o možných trestných činech. Nikdo neřešil, že “někdo” na městském úřadě vyhotovil falešnou kupní smlouvu, na základě které chtělo město prokázat, že jím zasypané pozemky pana Šebely ve skutečnosti patří městu. Tím chtělo de facto ukrást soukromý majetek značné hodnoty. Nikdo neřešil, když právní zástupkyně města předložila z pověření města do soudního spisu zfalšovaný, ale řádně katastrálním úřadem orazítkovaný výpis z listu vlastnictví, tj. zfalšovanou veřejnou listinu. Nikdo také neřešil, že konkrétní úředníci města, kteří dodnes ve vysokých pozicích na městském úřadě pracují, papírově legalizovali podstatnou část černé skládky na Lištici uprostřed CHKO, a to až po zahájení soudních sporů postupem obcházejícím zákon a ve flagrantním střetu zájmů. A mlčení či vykrucování jiných orgánů státní správy, které měly prokazatelně potřebné informace, tj. stavebního úřadu Beroun, odboru životního prostředí, hygieny, správy CHKO, inspekce životního prostředí, atd., až po MŽP, je doslova alarmující.
Dalším často používaným falešným argumentem úředníků a zastupitelů Berouna je, že se s tak velkou skládkou už nic nedá dělat a je lepší ji nechat tak, jak je. Ale faktické řešení kupodivu existuje. Pro ně lze totiž využít a modifikovat existující projekt rozšíření existující skládky, který mimochodem opět bez vědomí a souhlasu pana Šebely na jeho pozemcích nechala v letech 1993-5 vyhotovit a zaplatit Stavební kancelář MěÚ Beroun. Projekt byl v té době zcela nereálný, neboť předpokládal zábor dalších soukromých pozemků pana Šebely v době, kdy se s ním město o jiné pozemky soudilo ( a prohrálo)! Dnes by ale mohl být základem k možnému rozumnému řešení přestavby a dodatečné izolace celé skládky, což na rozdíl od většiny zastupitelů Berouna pan Šebela pochopil a také v minulosti několikrát jako řešení nabízel. Byl ochoten své pozemky poskytnout, samozřejmě že ne zdarma, ale v konečném důsledku by na tom vydělalo město i jeho občané, protože by Městu Berounu zcela legálně vznikla nová kapacita na další ukládání inertního odpadu v řádu několika set tisíc tun. Několik zastupitelů Berouna to pochopilo a s panem Šebelou také z vlastní iniciativy o tom v minulosti jednalo. Nakonec ale zastupitelé jako celek nabídku pana Šebely na dohodu opět zamítli.
Proto kdo z vedení a úředníků města Berouna dnes prohlašuje, že s nakupenou skládkou Na Lištici už se dnes nedá nic dělat a je lepší ji nechat tak jak je, úmyslně lže.
Celá kauza Lištické skládky je i lidsky velice smutná, neboť celých 25 let, více jak třetinu celého jeho dosavadního života lhostejně a arogantně křivdí úředníci a vedení města jednomu svému občanovi, šikanují ho a prohlašují ho za „nepřítele“ města Berouna jen proto, že se nechce nechat okrást. Jestliže se tedy město Beroun nakonec v souvislosti s kauzou Lištické skládky dostane do finančního kolapsu, nebude na vině majitel pozemku, který pouze požaduje respekt ke svým majetkovým právům, ale berounští radní. I Ti současní.
Ing. Ivo Pujman, bývalý vedoucí odboru správy majetku MěÚ Beroun, občan města Berouna
V kategorii Reakce
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 3.5.2015
