Příspěvek četlo
1,134 total views
Upozorňujeme na zajímavý tisk Senátu Informace o nasazení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2014. Dokument velmi podrobně informuje o rozsahu a způsobu zapojení sil ČR v mezinárodních operacích. Dokument si můžete přečíst zde. Cituji pasáže, které mne zaujaly.
Afgánistán
Projekty rychlého dopadu
Vláda ve svém usnesení ze dne 16. května 2012 č. 350 souhlasila s poskytnutím peněžního daru do zahraničí ve výši 2 mil. Kč ročně na financování Projektů rychlého dopadu (Quick Impact Projects, QIP) v Afghánistánu v letech 2012, 2013 a 2014, které jsou jedním z nástrojů na zajištění podpory ze strany místního obyvatelstva. QIP se vyznačují jak aspektem rekonstrukčním a stabilizačním, tak podpůrným pro nasazené síly. Hlavním cílem QIP je vytvoření okamžitého, pozitivního efektu především směrem k civilní populaci často postižené konfliktem, ale částečně i ve prospěch vládních ozbrojených sil v místě působení českých jednotek. Projekty realizují vojenské jednotky buď samostatně, nebo s pomocí místního obyvatelstva, představitelů vládních institucí a místní samosprávy, nevládních a mezinárodních organizací.
Implementaci projektů zaměřených na podporu školství, infrastruktury a ANSF zajišťovali příslušníci skupiny civilně-vojenské spolupráce (CIMIC). Vedle zcela adresné pomoci ANSF a civilnímu obyvatelstvu přispěly tyto projekty také k bezpečnosti vlastních jednotek a vytváření kladného obrazu vlastních sil u místní populace. V roce 2014 bylo uskutečněno celkem 29 projektů rychlého dopadu v celkové hodnotě 1, 89 mil. Kč. Jednalo se například o nákup školních pomůcek, sportovního vybavení, opravu a částečné vybavení základní školy, částečnou rekonstrukci dvou mostů, opravy silničních propustí a studní, logistickou podporu afghánských osádek vrtulníků a technického personálu.
Bosna a Hercegovina
1. Politicko-bezpečnostní situace Situace v BaH je stabilní, tato stabilita je však nadále křehká. BaH dlouhodobě zaostává v procesu integrace do EU a k výraznému pokroku nedošlo ani v roce 2014. Zpráva EK o pokroku z října 2014 konstatuje trvající stagnaci země v přístupovém procesu. BaH v r. 2014 nepokročila ani při plnění podmínek, které by umožnily aktivaci Akčního plánu členství /MAP/ NATO pro tuto zemi. Protivládní demonstrace v únoru 2014 a přetrvávající politická stagnace podnítily diskusi o změně přístupu EU vůči této balkánské zemi. Evropská komise vystoupila s několika iniciativami, které měly za cíl obrátit pozornost k potřebným ekonomickým a politickým reformám. V prosinci 2014 byl Radou EU schválen obnovený přístup k BaH, který podmínku implementovat rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu Sejdić-Finci odsouvá na pozdější dobu a požaduje místo toho od politické reprezentace BaH přijetí písemného závazku provádění reforem, aby mohla Dohoda o stabilizaci a přidružení (SAA) podepsaná mezi EU a BaH v roce 2008 konečně vstoupit v platnost. Bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině (BaH) byla v průběhu roku 2014 klidná a stabilní i díky přítomnosti mezinárodních jednotek v zemi. Z bezpečnostního hlediska zůstává problémem rozšířené ilegální držení zbraní, pomalý postup při odstraňování minových polí a likvidace přebytečné a zastaralé munice. Nejpočetnější etnikum v BaH (Bosňáci) vyznává islám, avšak relativně malý počet z nich sympatizuje s radikálními islámskými ozbrojenci. Podle odhadů může být mezi bojovníky tzv. Islámského státu několik stovek občanů BaH a pravděpodobně několik desítek z nich se již vrátilo zpět do BaH. Výkonná a zákonodárná moc BaH se snaží bezpečnostní rizika minimalizovat. V roce 2014 bezpečnostní složky BaH v této souvislosti zadržely více než dvě desítky osob. Trestní zákoník byl doplněn o trestný čin verbování a účasti v zahraničních polovojenských či polopolicejních formacích. V platnost vstoupil Zákon proti praní špinavých peněz a financování teroristických aktivit.
Sinajský poloostrov
Sinaj byl i v r. 2014 výrazně nestabilním územím. Místní beduínské kmeny jsou tradičně nedůvěřivé až nevraživě naladěné vůči pevninskému Egyptu, který na ně od nepaměti a zejména pak po dlouholeté izraelské okupaci poloostrova hledí s podezřením. Více než 100 000 beduínů dodnes nemá egyptské doklady a nejsou proto právoplatnými egyptskými občany. Beduínská populace je nadto izolována a zcela vyloučena z vládních rozvojových programů. V důsledku se postupně radikalizuje, za což do značné míry může i nekompromisní postup Káhiry vůči Hamásu, který ovládá pásmo Gazy. Díky němu přišli beduíni o tradiční zdroj obživ, tj. příjmy z pašování. Od egyptské revoluce na začátku roku 2011 se zejména severní část Sinaje (prostor mezi městem al-Arsih a hranicí s Izraelem) zmítá v bezpečnostní krizi, po celém území dochází k útokům na představitele bezpečnostních složek. Jejich nejsilnějším protivníkem je uskupení Ansár Bajt al-Maqdis, které se koncem roku 2014 přihlásilo k tzv. Islámskému státu. Egyptské armádě se navzdory veškerému úsilí nedaří džihádistické uskupení potlačit. Po spektakulárním útoku z října 2014, při kterém byly zabity tři desítky egyptských vojáků, se vedení země rozhodlo vytvořit podél hranice s Gazou 500 metrů široké nárazníkové pásmo. To si ale vyžádá demolici tisícovky domů a relokaci cca 10 000 obyvatel, což jen umocní negativní postoje beduínů vůči centrální vládě v Káhiře. Ta se počátkem roku 2015 rozhodla vypořádat i s Hamásem, za teroristickou organizaci bylo soudním rozhodnutím nejdříve označeno ozbrojené křídlo Hamásu, posléze i jeho politická složka. Se stupňujícími se teroristickými útoky na Sinaji, které se často odehrávají v bezprostředním sousedství Izraele, se Egypt s Izraelem na podzim 2013 dohodly na tzv. Agreed Activities Mechanism, aplikaci málo známého porozumění, které umožňuje obejít omezení počtu a typu egyptských vojenských sil povolených v zónách B (centrální Sinaj) a C (východní Sinaj sousedící s Izraelem), a to až na úroveň zóny A (východní Sinaj od Šarm aš-Šajchu po Suezský kanál). Dohoda mezi egyptskou armádou a Izraelem, která nebyla nikdy široce zveřejněna, byla sjednána pod záštitou šéfa MFO Davida Satterfielda a v praxi oběma stranám umožňuje, aby se de facto vyhnuly nutnosti revidovat mírové dohody z roku 1979. Egyptské jednotky operující na Sinaji tak dnes pravidelně využívají bojové vrtulníky Appache, obrněné transportéry a pro přelety stíhačky F-16. Formálně je egyptská vojenská přítomnost vysvětlována jako výcviková mise, kterou ve skutečnosti nikdy nebyla. V důsledku stále se zvyšujícího počtu teroristických aktivit v regionu potvrzují obě strany, mezi kterými probíhá zpravodajská i operační spolupráce, svůj zájem na rozmístění egyptských vojenských jednotek po Sinaji.
Somálsko
Politická situace v Somálsku v roce 2014 stagnovala. Naděje vkládané do vlády premiéra Abdiweli Sheikh Ahmeda se do značné míry nenaplnily, spory mezi vládou a prezidentem Mohamudem vedly k dočasné politické paralýze a nakonec, v závěru roku 2014, k vytvoření nové vlády vedené Omarem Abdirašídem Alím Šarmarkem. Jakkoliv se jednotkám africké mírové mise AMISOM během roku 2014 podařilo dosáhnout poměrně významných úspěchů v boji proti milicím al-Šabáb, které byly vytlačeny z 80 % somálského území včetně všech významných měst a přístavů, zůstává bezpečnostní situace v zemi nestabilní, neboť, do značné míry právě v důsledku výše popsaných politických dějů, nadále nejsou řešeny ekonomické kořeny pirátství a islamistického extremismu. Nadto se centrální vládě nedaří na dobytých územích etablovat státní instituce a zajistit základní veřejné služby. Pomaleji, než by bylo žádoucí, probíhá i vytváření somálských národních bezpečnostních sil (SNSF). Nebudou-li očekávání obyvatel naplněna, hrozí zvrácení vývoje. V roce 2016 přitom mají v Somálsku proběhnout volby a již nyní je patrné, že předvolební „manévry“ somálských politických elit budou proces stabilizace země spíše komplikovat.
Island
Ochrana vzdušného prostoru zemí NATO (Air Policing, AP) je vyjádřením alianční solidarity a principu nedělitelnosti bezpečnosti a obrany spojenců, který je ukotven v článku 5 Severoatlantické smlouvy. V době míru je prováděna formou dohledu nad vzdušným prostorem. Tento úkol je prováděn v rámci Integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO (NATO Integrated Air and Missile Defence System, NATINAMDS). AP je poskytován členským státům NATO, které mají omezené možnosti nebo nepostačující schopnosti pro zabezpečení vlastní protivzdušné obrany. V současné době je AP poskytován dlouhodobým (více)národním příspěvkem Slovinsku (AP poskytuje Itálie) a Albánii (AP zajišťují společně Itálie a Řecko za podpory Turecka), na rotační bázi pak Islandu (AP má v tomto případě podobu cvičení) a pobaltským státům – Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Island nedisponuje vojenským letectvem k zajištění vlastní ochrany vzdušného prostoru. Od roku 2006, kdy byl z Islandu stažen americký vojenský kontingent včetně letecké jednotky, docházelo k narušování vzdušného prostoru Islandu ruskými vojenskými letouny. Na summitu NATO v Rize v listopadu 2006 požádal islandský předseda vlády spojence o pomoc při ochraně vzdušného prostoru, kterou Severoatlantická rada schválila v červenci 2007. Islandský premiér odmítl ochranu vzdušného prostoru své země chápat jako opatření směřující proti Rusku z důvodu zachování dobrých vztahů mezi oběma zeměmi. Rotační přítomnost spojeneckých vzdušných sil na ostrově je považována za spojenecká vojenská cvičení. Od ledna 2013 se spojenecká mise na Islandu oficiálně nazývá ASICIPPN (Airborne Surveillance and Interception Capabilities to meet Iceland´s Peacetime Preparedness Needs).
V kategorii Bezpečnost
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 10.9.2015
