Příspěvek četlo
824 total views
přetiskujeme text pana architekta Jiřího Geberta.
článek v časopise ASB Martina Veselého Územní plánování a magie tetraktysu je vynikající kritická, ale ještě velmi empatická analýza, „konceptu odůvodnění Metropolitního plánu“ a publikace „Duch plánu“.
Masterplán pražské plánovací revoluce
Konec listopadu 2015 je termín prvního předání Metropolitního plánu, který má být schválen nejpozději do roku 2020. K analýze Metropolitního plánu (MP) a nového Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR), patří i pohled na politický motiv jejich vzniku. Obojí je součástí Masterplánu, jak si vybudovat politickou pozici skrze přízeň lobistů i veřejnosti zároveň, podle přísloví o tom jak vlk (veřejnost) se nažere a koza zůstane (developerům) celá. MP neohrozí do roku 2020 staré klientelní dohody a veřejnosti nabídne světlou budoucnost plánovací revoluce, osvícenou nákladnými propagačními akcemi „osvíceného reformátora“.
„Demokracie se hroutí tam, kde chybí fungující administrativa“ (Hume)
Metropolitní plán nevznikl z potřeby nápravy poměrů pražské výstavby. To by znamenalo obrátit kritickou pozornost k problémům, které jsou brzdou rozvoje města. Ty evidentně leží v oblasti správního a politického rozhodování, v pochybnostech o pravomocných rozhodnutích v oblasti výstavby. Bezpochyby jde o dominantní postavení mocných subjektů, diktujících podobu města. Nerovné jednání v správních řízeních, lokajské postoje šéfů odborů k velkým hráčům, ignorování nebo účelový výklad zákonů a vyhlášek, cinknuté soutěže, architektonické i dodavatelské. Tyto nešvary se sice promítají do územního plánu, ale nejsou systémovými chybami současné a dosud platné metodiky a struktury územního plánování. Náprava nepotřebuje nový model územního plánování, ale „road map“, tedy plán postupu k vytčenému cíli.
Argument pro a jednání proti
Hlavní argument, proč zrušit již hotový územní plán z roku 2012, bylo podle tehdejšího radního a později primátora Tomáše Hudečka nutnost projednání cca 10 000 připomínek. Nahradil ho proto nový plán. Než vstoupí v platnost, bude třeba těch 10000 připomínek projednat tak jako tak v rámci změn dosavadního platného plánu z roku 1999. Teprve, až bude celá klientela změn uspokojena, nastoupí nový deregulovaný Metropolitní plán čtyř barev, (místo dosavadních 60ti), který nedá úřadům žádnou jednoznačnou oporu pro jejich rozhodování, ale zato developerům dodá nové možnosti zastavovat v území i to co tu ještě zbylo. Na to pamatuje opět Metropolitní plán v rámci doktriny tzv. zahušťování Prahy. IPR se sice v tomto volebním období rozešel se šéfkou spojenou s Bémovým primátorováním , (Ing. Cvetlerovou), ale osvojil si kompetence sám diktovat přípravu rozvojových území, zcela v developerských intencích maximálního vytěžování území (záměry jako „Boulevard Letná-Prašný most“, nebo „Smíchov City“). Likvidace typických pražských lokalit nevhodnou a přerostlou zástavbou se zdá být všem ukradená. To ale není urbanistický, ale politicko-správní problém.
Cestou defenestrace a revoluce
K české tradici již patří revoluce čili převrat, spuštění emočních stavidel společnosti a zaslepení tou-kterou ideologickou fantazijí.
Politik, který není zakotvený v pražských strukturách, může sotva vymyslet lepší nápad, než se prohlásit reformátorem systému, z něhož vyčnívá na veřejnost právě korupční praxe stavebního rozhodování a na druhé straně právě tuto dosavadní praxi prodloužit o mnoho let. Tak vlk-veřejnosti dostane v mediální kampani sežrat plánovací revoluci a pražskou kozu budou kmotři porcovat dál podle starých zákulisních dohod. Dvojí tvář, to je právě vtip celého Masterplanu radního pro rozvoj a později primátora dr. Hudečka. K tomu co již bylo v Praze rozdáno, nabídne nakonec po schválení Metropolitní plán i to, co ještě k zástavbě zbylo a co ve standardním plánování by nebylo možné zastavět.
Kult plánu a ideologie výstavby
K české revoluci patří dogma ideologie. Radní Hudeček hledal ideu a našel ideologa esotericko-architektonické obnovy města skrze magii Pythagorského Tetraktysu, který, jak nás sděluje oficiální publikace IPR, Duch plánu, obsahuje tajemství stálého tvoření a obnovy. Arch. Koucký byl dosazen jako úřední tvůrce. Osloven se cítí i široký obor architektury, který vyniká jak v české tradici ideové revoluce tak i v přizpůsobivostí podle poznání, že „architektura existuje v každém režimu“. (K.F.)
Praxe jednání IPR s veřejností výše uvedený rozklad potvrzuje. Neformální setkání s veřejností s nulovým průnikem do praxe, rozhodně nejsou ona vyhlašovaná participace. Není to ani tzv. “Ozvučná deska“, s nákladnou brožurou s CV všech vyvolených účastníků, která měla vytvořit plánovací elitu v exkluzivních saloncích primátora. Ke klace dr. Hudečka patří i mladý tým IPR a řada novinářů. Nechyběla dotace na velmi povrchní film Plán. Vytěžovací developerský koncept zahuštování je dobře prezentován výrokem bývalého ředitele IPR, že centrum města nabízí hotovou infrastrukturou a developerský zájmem o lukrativní lokalitu. Koncept stavebního, nikoli funkčního zahuštování směrem do centra hrozí likvidací specificky pražské rozvolněnosti a vizuální přehlednosti. Paradigma diskontinuální zástavby Prahy je dána přirozeným růstem v morfologicky bohatém reliéfu a hlavně jedinečnou přízní „nešťastných“ okolností, jako je 50 let totalitní chudoby a vcelku rozumné památkové ochrany centra, válkou nepoškozené Prahy.
Ideologie jako lázeň pro čisté svědomí nečisté politiky
Bezpochyby platí, že transparentní a rovný přístup k rozhodování, jasné podmínky a pravidla jsou pro investice a ekonomický a stavební a rozvoj nutné. Napříč politickým spektrem je ale regulace chápána jako kapitalizmu nepřátelský pojem.
Etický maxim, že politici musí postavit prospěch obecný nad zájem soukromý, a že mají povinnost diktovat podmínky a směry rozvoje (nejlépe tradičním územním plánem) ruší „neoliberální makroekonomický trend“, který se prosadil na finančním trhu a bez průhlednosti, kontroly a regulace skončil světovou krizí. A tak místo rozvoje máme rozvoj jako tržní aukci nemovitostí a v konkrétních případech jako třeba „Smíchov City“ je tvorba města přenechána zcela developerovi. Developer ale nemá řešit kulturní, společenské, ani ekonomické potřeby komunity, ale zajistit si vlastní korporátní profit. V populizmu vulgo-ekonomie, která „nezná špinavé peníze“ se svoboda podnikání a deregulace rovná nezávaznosti zákona i etických norem. Z politického kalkulu tomuto modelu přizpůsobit plánování Prahy je doslova zločin na identitě města.
Sprostá slova aktivista a rovnost
Lobby těch developerů, která má problémy s prosazováním svých, dávno politicky ošetřených záměrů, dnes vidí, že mu v cestě stojí kritický občan- aktivista. Tím se stanete snadno a rychle vyslovením pochybností o vhodnosti stavebních a dopravních projektů. Stačilo, abych v soukromém rozhovoru zmínil potřebu omezení automobilů v Praze, abych uslyšel: „Jste aktivista, s Vámi se nebudu bavit“. Nálepka aktivizmu je argument k rozpadu koalic a vytěsnění z politické funkce. Argumentace chybí. Občanské spolky, které se pokoušejí o revokaci a nápravu tam, kde evidentně selhala státní správa, jsou v nerovném postavení, prakticky bez finančních prostředků v docela v jiné váhové kategorii, když vystupují proti oligarchii velkých hráčů. Samotné selhání demokracie je nerovnost příležitosti občana a korporace rovna kvadrátu nerovnosti finančních prostředků. (Tento fatální nedostatek demokracie řešili v USA republikáni a demokrati na počátku 20. století tzv. protitrůstovými zákony). Přesto zrušení projektů jako Maršmeloun nebo pozastavení Ledního Medvěda na Kulaťáku v Dejvicích a řada dalších, jsou pozitiva prosazená pod tlakem veřejnosti.
Kladivo na aktivisty
Není těžké pochopit , že pokus zrušit dosavadní klientelní dohody mezi politiky a developery je v Praze, kde je politik na přízni finančních skupin závislý, politická sebevražda.
Tam, kde ke změně názoru došlo, stojí v cestě nápravy IPR, instituce na politické vůli nezávislá, pro kterou je nejvyšším veřejným zájmem architektura. (Viz případ odvolání radního Mgr. Stropnického za aktivizmus – údajně za pokus o kontrolu IPR.) V úředním pohledu na město jako architekturu chybí občan. Participaci veřejnosti předstírají panelové pseudodiskuze. Politické pohnutky plánovací revoluce z úředního dekretu, prezentované jako smělé rozetnutí gordického uzlu dysfunkční rozvojové praxe, ukazují na pochybený jak politický, tak rozvojový kalkul.
K tomu, aby volnost rozhodování nesla pozitivní výsledky , by musely by být splněny dvě podmínky.
Etický diktát musí platit pro všechny vrstvy rozhodování a nesmí chybět politická odvaha a iniciativa k lokálnímu inovativnímu řešení.
Je zajímavé, že latinská Amerika, viz Medellín i Buenos Aires, Bogota i Barcelona nebo i Londýn se mohou pochlubit iniciačními rozvojovými projekty. Ne na profit orientovaná „světová Architektura“ s velkým A, ale realistické, odvážné, včasné a nápadité lokální ekonomicky validní řešení je světová událost.
Z profesních a občanských pozic bychom měli hledat rychlou výhybku ze slepé koleje architektonicko-podnikatelské revoluce.
V kategorii Kultura, Legislativa, Praha
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 30.11.2015
