Příspěvek četlo
891 total views
Přetiskujeme text podání právnické kanceláře Frank Bold v kauze Maršmeloun.
(Popis kauzy Maršmeloun si můžete přečíst v článku Maršmeloun versus Anežský klášter (popis kauzy)).
Všechny články v kauze Maršmeloun na Občanském monitoringu si můžete přečíst zde.
stěžovatelé:
1) Občanský monitoring
2) Sdružení U milosrdných
oba právně zastoupeni:
Frank Bold advokáti, s.r.o.
Stížnost na nehospodárné nakládání s majetkem
a žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb.
Přílohy:
Příloha č.1 plné moci právního zástupce stěžovatelů
Příloha č.2 nájemní smlouva č. NAP/58/02//010269/2007 ze dne 5. 6. 2007
Příloha č.3 sdělení Magistrátu hl. m. Prahy, odboru majetkového ze dne 8. 6. 2015, č. j. 913471/2015
I.
Společnost Praga Progetti e Investimenti, spol. s r.o., se sídlem Karlova 19, 110 00 Praha 1, IČ: 251 26 172 (dále jen „Investor“) užívá již od roku 1999 pozemky par. č. 900/1, 901/2, 902/2, 904, 905, 906, 907, 908, 909/1, 910/2, 910/3, 1034, 1035, 1036/1 a 1036/2 vše v katastrálním území Staré Město, zapsané na listu vlastnictví č. 122 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen „Pozemky“). Pozemky jsou ve vlastnictví Hlavního města Prahy (dále jen „Město“), avšak Investor za jejich užívání dosud nehradil ničeho, nebo hradil jen bagatelní částku neodpovídající jejich hodnotě a lokaci, jak vyplývá ze sdělení Magistrátu hl. m. Prahy, odboru majetkového ze dne 8. 6. 2015, č. j. 913471/2015 (dále jen „sdělení MHMP ze dne 8. 6. 2015“), tj. za rok 2003 částku 1 500 Kč, za rok 2006 částku 28 464 Kč, apod.).
Dne 5. 6. 2007 uzavřelo Město s Investorem nájemní smlouvu č. NAP/58/02//010269/2007 (dále jen „Smlouva“), jejíž předmětem byl pronájem části Pozemků, a to pozemků parc. č. 905, 906, 907, 908, 909/1, 910/2 a 1036/1 vše v k. ú. Staré Město, zapsané na LV č. 122 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. Investor se za pronájem uvedených pozemků zavázal Městu platit částku 1.916 Kč/m2/za rok. Celkové roční nájemné tedy mělo činit částku 2.245.552 Kč ročně. I přes uzavření výše uvedené Smlouvy však neplatí Investor za pronájem Pozemků ničeho a Město, tak z pronájmu Pozemků nemělo a nemá žádný příjem.
Oficiálním zdůvodněním neplacení nájmu ze strany Investora ani za část Pozemků, jež jsou předmětem pronájmu dle Smlouvy, je údajná absolutní neplatnost Smlouvy, která měla být způsobená skutečností, že ačkoliv zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hl. m. Praze“) vyžaduje, aby o pronajímání nemovitého majetku rozhodovala rada Města, pokud se nejedná o záležitosti svěřené zastupitelstvu Města nebo které si zastupitelstvo Města vyhradí, nebylo o pronájmu části Pozemků, jež jsou předmětem nájmu dle Smlouvy, rozhodnuto ani radou Města ani jeho zastupitelstvem. Uvedené vyplývá ze sdělení MHMP ze dne 8. 6. 2015.
Neplatnost smlouvy byla zjištěna v průběhu roku 2011, kdy bylo Investorovi vráceno do té doby uhrazené nájemné ve výši 4 426 516 Kč. Investor se tak užíváním Pozemků bez právního důvodu nadále bezdůvodně obohacoval, neboť za toto užívání Městu ničeho nehradil. Podle § 35 odst. 3 zákona o hl. m. Praze má Město i jeho městské části povinnost chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat práva na náhradu škody i na vydání bezdůvodného obohacení. Město se však v rozporu s uvedeným ustanovením nedomáhalo dosud svých nároků na zaplacení dlužného nájemného nebo aspoň na vydání uvedeného bezdůvodného obohacení a ani neuzavřelo s Investorem novou smlouvu, kterou by protiprávní stav uvedlo do souladu se zákonem.
Investor tak Pozemky užíval a nadále užívá zcela bezplatně, a to nejen pro účel výstavby sporného projektu zvaného „Maršmeloun“, ale dokonce i k dalšímu pronájmu filmařským společnostem, z kterých Investorovi plyne další neoprávněný příjem.
V případě, že by Smlouva byla platná, byl by Investor povinen uhradit do dnešní doby Městu částku nejméně 17.899.828 Kč (od 1. 1. 2010), tj. roční nájemné ve výši 2.245.552 Kč za 7 let (roky 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015 a 2016) a mimořádné nájemné ve výši 2 180 964 Kč (viz článek III. odst. 1 a 3 Smlouvy). Tato částka se přitom týká jen pozemků vymezených ve Smlouvě a jen za období od 1. 1. 2010. Částka za užívání veškerých Pozemků by tak byla ještě podstatně vyšší. Město se tak vědomě vzdalo příjmu v řádu desítek milionů korun ve prospěch soukromého subjektu.
II.
Podle zákona č. 131/2000 Sb. o hl. m. Praze § 35 odst. 1 musí být majetek hlavního města Prahy využíván účelně a hospodárně v souladu s jeho zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Hlavní město Praha je rovněž povinno pečovat o svůj majetek, kontrolovat hospodaření s tímto majetkem a vést účetnictví podle zákona o účetnictví.
Stav, kdy jsou hodnotné pozemky situované v centru hlavního města poskytovány soukromému subjektu, aniž by za to byla požadována jakákoliv platba, rozhodně nelze chápat jako hospodárné nakládání s majetkem ve vlastnictví Města. Stávající stav tak představuje vážné porušení zákona o hl. m. Praze.
Výše popsaný stav ovšem způsobuje i další vážné právní konsekvence. Jednání Města je totiž možné hodnotit jako porušení § 19a zákona č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého „orgány veřejné správy nesmí podporou zvýhodňující určitého soutěžitele nebo jiným způsobem narušit hospodářskou soutěž.“ Investor je podnikatelským subjektem, který se účastní hospodářské soutěže v oblasti správy nemovitostí a výstavby. Ke zvýhodnění takového podnikatelského subjektu dochází tehdy, když poskytnutím veřejných prostředků (zde odpuštěním protiplnění za užívání Pozemků) takový subjekt získá výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal, přičemž bezplatné užívání Pozemků, které Investor navíc využívá ke tvorbě zisku, bezpochyby nelze považovat za výhodu, kterou by mohl Investor za běžných tržních podmínek získat. Obdobně také ze starší rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vyplývá, že podpora ve formě například sníženého nájemného pro podnik může představovat nedovolenou veřejnou podporu. Jestliže tedy Město umožňuje Investorovi bez jakéhokoliv důvodu užívání vysoce lukrativních Pozemků v centru města, jejichž roční nájem by se měl pohybovat minimálně ve výši 2.245.552 Kč, aniž by za to žádalo jakoukoliv úhradu, dopouští se bezdůvodného zvýhodnění tohoto subjektu oproti jiným soutěžitelům a tím i zásadním způsobem narušuje hospodářskou soutěž.
Stěžovatelé chápou výše uvedenou situaci jako velmi vážnou a domnívají se, že by subjekty, které porušením svých povinností způsobily tento nežádoucí stav, kdy je Městu ročně působena milionová ztráta a kdy navíc dochází i k vážnému narušování hospodářské soutěže, měly být vedeny k odpovědnosti.
V této souvislosti stěžovatelé rovněž upozorňují, že podle jejich názoru došlo odpovědnými osobami k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, která je v § 220 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, definována následujícím způsobem: „(1) Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo způsobí-li takovým činem značnou škodu. (3)Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.“ Škodou velkého rozsahu se podle § 138 trestního zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000 Kč. Jak bylo uvedeno výše, v případě, že by Smlouva byla platná, byl by Investor povinen uhradit do dnešní doby Městu částku nejméně 17.899.828 Kč, přičemž tato částka byla vyčíslena jen k části Pozemků a k období od 1. 1. 2010. Stěžovatelé jsou tedy názoru, že ve věci je dána odpovědnost podle třetího odstavce výše uvedeného ustanovení, tedy s nejvyšší trestní sazbou, a vyzývají město k podniknutí příslušných kroků k zjednání nápravy.
III.
Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatelé situaci považují za velmi vážnou a zvažují i učinění příslušných podání na příslušné orgány za účelem prošetření celé věci.
Zároveň stěžovatelé na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů žádají Město jako povinný subjekt o zodpovězení následujících otázek:
1. Jaké konkrétní kroky Město učinilo a jaké kroky hodlá Město v této věci učinit, aby bylo zabráněno dalším majetkovým škodám Města (část ztrát byla již zřejmě promlčena) a
2. Jaká je posloupnost a předběžný harmonogram těchto kroků?
Poskytnutí požadovaných informací stěžovatelé preferují v elektronické podobě, zasláním do datové schránky právního zástupce stěžovatelů, která je uvedena v úvodní stránce tohoto podání.
Stěžovatele zároveň upozorňují na skutečnost, že lhůta pro poskytnutí požadované informace je propadná a její marné uplynutí je spojeno s vážnými procesními důsledky s hmotněprávními prvky. Nestačí v ní informace žadateli odeslat, nýbrž mu musí být doručeny, nebo mu musí být alespoň doručena doprovodná informace, že požadované informace jsou připraveny k převzetí.
V Brně dne 10. 8. 2016
Občanský monitoring – RING
Sdružení U milosrdných, o.s.
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 20.8.2016
