Oblíbená opoziční rétorika

Oblíbená opoziční rétorika


Příspěvek četlo

 148 total views

Budiž slyšena i druhá strana, praví klasické právní ponaučení (teď mě nenapadá správný termín, vysvětlím někdy, proč, protože to bude patrně častěji). Je obecným zvykem navážet se do vlády a tvrdím, aniž bych měl po ruce jakýkoli průzkum, že to je celosvětová vlastnost. Podobně jako lhaní, loupení, vraždění, lhaní, podvádění a jiné lidské atributy. Do vlády se naváží opozice a vláda se naváží do ní. Myšleno samozřejmě, že vládou i opozicí myslím především poslance.

Jsouce i poslanci lidmi, nejsou jiní, protože politická příslušnost není geneticky daná. Platí pouze fakt, že v přiměřeně vhodném prostředí se nejvíc daří tomu, co ho dokáže nejlíp využít. Strýček Darwin by mohl povídat. Po tomto vědecko politickém a fakticky nepopiratelném úvodu mohu přejít k jinak kacířským či sporným úvahám, aniž bych mohl být napadán. To naštěstí politici nevědí…

Čtu-li slova předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarové Adamové: „Když od jara podáváme konstruktivní návrhy a ty jsou pak smeteny ze stolu, tak nemůžeme vládě dávat bianco šek,“ napadá mě právě to, co jsem napsal v úvodu. Není v tom sama, ODS, KDU, TOP, SPD a další blábolí podobně (zejména první a poslední ve výčtu nikoli úplném, ale příkladmém). Jako kdyby podat návrh znamenalo automaticky, že je dobrý a že by fungoval podle předpokladu. Nejhorší je, že ti lidé si to zřejmě doopravdy myslí.

Ženy se pravděpodobně urazí, ale to je typicky ženské přemýšlení, viz oblíbené „já jsem to říkala…“.

 

V kategorii komentáře

Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a gentleman on 11.12.2020

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky