Arch. Jiří Gebert: Reakce na pořad „Kde budeme bydlet“ (ČT 1, 1. 3. 2021)

Arch. Jiří Gebert: Reakce na pořad „Kde budeme bydlet“ (ČT 1, 1. 3. 2021)


Příspěvek četlo

 278 total views

arch. Jiří Gebert

Pořad „Bilance“ má nahradit jednou měsíčně vysílaný investigativní pořad Reportéři a sledovat ekonomicky důležitá témata. Od pořadu Reportéři se liší šíří i ostrostí pohledu. Tentokrát došlo na Nový stavební zákon, který právě projednává parlament.
Přes oslí můstek obtíží se stavebním povolením rodiny, která chce k domku přidat přízemní přístavbu, se dostaneme k potřebě úprav stavební legislativy. Oslík naložený pochybnostmi a otázkami o smyslu a fungování zákona byl před můstkem odstrojen. Paní ministryně místního hospodářství, jež zákon, který nechala připravovat Hospodářskou komoru, s Babišem protlačuje parlamentem, by měla odměnit oslíky CZ pořádnou mrkví.
V Bilanci něco chybí, když si reportáž vybere z problému stavebního rozvoje Prahy malý, divácky srozumitelný případ nadměrné byrokracie, a přidá trochu teorie o zahušťování obyvatelstva.

Mince povolování staveb má dvě strany.
Problém, který se týká realitně lukrativní Prahy, je disparita v zdlouhavém povolování staveb malých stavebníků a v hladkém obcházení pravidel u kontroverzních megaprojektů mocných developerských skupin. Této stránce „fungování“ státní správy se Bilance elegantně vyhnula.
Ty „do nebe volající“ případy je možné přehlédnout jen záměrně. Stejně absurdní jako posouzení krajinného rámce pro přístavbu rodinného domku je souhlas s nadměrnými stavbami, jako je třeba Park Kavčí hory na Pankráci, kde komise Unesco uvažuje o vyloučení Prahy ze seznamu světového kulturního dědictví. Ztráta hodnoty značky Praha bude znamenat propad kulturní i ekonomický.
K příznakům koronaviru patří ztráta čichu, snad proto nic nesmrdí na zázračném tažení projektů Penty v Praze, (nejen na Masaryčce). A jak je to s nedostatkem dostupného bydlení? Nedostatku nově postavených bytů pro bydlení nejde dobře dohromady s nabídkou nových bytů jako investiční příležitost. Příliv nových obyvatel totiž vyvažuje útěk usedlíků před nezaplatitelnými nájmy mimo Prahu.

Nový stavební zákon ponechá byrokracii všech 49 (ne)potřebných souhlasů. Uvolňovat zato bude pravidla památkové ochrany, ekologického posouzení a účasti veřejnosti a obcí na přípravě a povolování projektů. Co bylo dosud napadnutelné soudy, nebude již mít oporu ve stavebním zákoně. To se rovná amnestii pro mnoho právně pochybných rozhodnutí státní správy o zástavbě parků, sportovišť, přírodních rezervací a nakonec i náměstí.
Zahušťování obyvatel na hektar už nebude stát v cestě zpovykaná veřejnost. „Synergie“ úřadů, některých známých politiků a velkých stavebníků je léty sofistikovaný právně kompaktní model. Důsledný monitoring transparentního rozhodování státní správy a samosprávy udělá to, co předstírá zařídit nový stavební zákon.
Podle světové banky si Česko drží primát v korupci i před „banánovými republikami“. Stavebnictví je v tomto směru notorické. Tam, kde je korupce systémová, jako je tomu v totalitních státech, ji nelze měřit. To nám napoví cosi o budoucím centrálním stavebního úřadu i o tom, jak dalece je nový stavební zákon poplatný stavební lobby či je dokonce nástrojem uchvácení státu.

Máme opravdu doufat, že se po zmizení koronaviru sama vrátí hospodářská prosperita? Dnes, v době „home office“, se připravují „business parky“, v Praze bez turistů vyrostou nové velké hotely, miliardy budou stát tunely a přistávací dráhy na letiště v nouzovém provozu. Realitní komplexy nabídnou krásné byty jako investiční příležitost. Co na tom, že jde o záměry s problematickou návratností.
Je opravdu stavebnictví tou lokomotivou, co nás má na mamutích stavbách vytáhnout z krize, nebo je to Hladová zeď pro stavební firmy, trezor pro volné finanční prostředky a nuzné výdělky brigádníků?
Civilizační krize pandemie nám napovídá, že nastal čas na změnu paradigmatu rozvoje měst. Dosud platný stavební zákon připouští výstavbu, pokud vede k zlepšení dosavadního stavu, je ve veřejném zájmu. To znamená skončit s tržním pohledem na město. Politici musí postavit zájem veřejný nad zájem podnikatelský, který dnes převzal plánování lukrativních lokalit.
Pro udržitelný rozvoj musí opět fungovat standardní územní plánování. Omezená potřeba byrokracie povede k zeštíhlení státní správy. Snad brzy zastupitelé, kterým se říkalo „otcové (a matky) města“ napadne, že by brownfieldy měly přispět jako parky k lepšímu klimatu a oddechu zchudlých obyvatel.
Město tu není proto, aby se tu stavělo, jak jsem slyšel v pořadu. Potřeba stavět není samozřejmá. Budoucí kvalita života závisí na uváženém užívání městské krajiny. Podle starých receptů nebude líp.

Douška na závěr:
Dovolte mi v důvěře ve vaši redakci upozornit na převratné rozhodnutí rady hl. m. Prahy, která na svém jednání v únoru zastavila úřední řízení ve věci zástavby náměstí Miloše Formana a požádala IPR, ředitele Ing. Boháče a radního Petra Hlaváčka, aby IPR, Útvar rozvoje magistrátu a Památkový odbor magistrátu přehodnotily svá stanoviska a vyvodily ze selhání důsledky.
O dramatický moment příběhu se postarala okamžitá reakce starosty Prahy 1 I. Hejmy, který jako „nestranný mediátor“ nabídl investoru a IPR prostor k prezentaci, s příležitostí pro otázky veřejnosti. Tomuto modelu jednostranné komunikace říká IPR „participace veřejnosti“.
Občanské spolky Prahy rády poskytnou mnoho věcných informací.

Ing. arch. Jiří Gebert, člen ČKA a ByAK
Bubenečská beseda, r. s.

V kategorii komentáře, Společnost

Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a gentleman on 9.3.2021

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky