Arch. Švábová: Novostavby, které obohatily území Pražské památkové rezervace od 20. století po současnost

Arch. Švábová: Novostavby, které obohatily území Pražské památkové rezervace od 20. století po současnost


Příspěvek četlo 1345 lidí.

Přetiskujeme studii paní architektky Švábové Novostavby, které obohatily území Pražské památkové rezervace od 20. století po současnost. Paní architektka popisuje, které stavby se v Praze povedly, které vzbudily a dodnes budí pohoršení a problémové stavby, které se přes odpor občanských sdružení chystají. Zvláště cenné je, že studie obsahuje i klíč k identifikaci typických problémůi a chyb developerských řešení.

Výstavba Dejvic byla realizována podle plánu prof. Antonína Engela z dvacátých let minulého století. Dejvice jsou dnes památkově chráněnou zónou. Profesor Engel zvolil ve své době konzervativní typ blokové zástavby s jasným vymezením náměstí a ulic. Architektura jednotlivých staveb je střízlivá, geometricky členěná s tradičními proporčními vztahy mezi jednotlivými skladebnými komponenty: parter, patra, zastřešení. Jednotlivé stavby, ač kromě „kulatého náměstí“ individuálně navržené různými architekty, neuplatňují svou individualitu na úkor celistvosti prostoru. Stále vnímáme jednotlivé ulice a náměstí jako celek, vždy si uvědomujeme, kde se právě nacházíme, aniž bychom museli identifikovat jednotlivé domy. Architektura se podřizuje svému prostoru, potvrzuje jeho jasné vymezení, celistvost. Jednotlivé objekty mezi sebou nesoupeří, nepřekřikují se, naopak spolupracují na integritě celku.

– Tato pravidla respektoval i později postavený slavný Skleněný palác přezdívaný „Skleňák“ Richarda Podzemného (1936-1937). Ačkoli, jak název napovídá, arch. Podzemný použil materiál ve své době vysoce aktuální i soudobé stavební detaily. Přesto dům nijak nerozbíjí celistvost prostoru Třídy Československé armády a Náměstí svobody. Struktura členění hmoty domu respektuje tradicionální model vztahů mezi základními komponenty v hierarchii od celku k detailu.

– Obdobně se chováDům u Černé Matky boží(arch. Josef Gočár, 1911 – 12) v Celetné ulici na Starém městě – v samém srdci Pražské památkové rezervace. Dům patří mezi slavné stavby pražského kubismu a je registrovanou kulturní památkou. Ačkoli zde architekt uplatnil v historické zástavbě zcela jiné architektonické tvarosloví, respektováním uličního prostoru a zachováním modelu členění hmoty navazujícího na měřítko staveb v okolí, docílil plné integrace v zástavbě vzdálené svým původem o staletí. Stejně můžeme hodnotit i ostatní kubistické stavby v Praze, všechny jsou zařazeny mezi zapsané památky: domy arch. Chochola pod Vyšehradem, Dům Diamant spojený „kapličkou“ s kostelem Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici v Praze 1 a další.

– Do této skupiny patří i stavby realizované na Václavském náměstí od počátku dvacátého století po současnost. V dolní části pod ulicemi Opletalovou a Ve Smečkách má zástavba charakter živého bulváru s velkou rozmanitostí zástavby, která tolerantně přijala secesi i funkcionalismus po současnou zástavbu (palác EURO 2002). Integraci do prostorového celku zajišťuje jistá výšková regulace, důsledné dodržování uliční čáry a zdůraznění parteru i akcenty siluety. Zcela odlišná je část horní, kde klidná zástavba bez akcentů v siluetě, se střídmým architektonickým ztvárněním i výběrem materiálů vytváří především rámec monumentálního prostoru ovládaného budovou Muzea a sousoším svatého Václava. Rozdělení do dvou částí potlačuje nevýhodu protáhlého půdorysu a vytváří z Václavského náměstí svébytný, kompozičně spojený celek. Spojení živé městské třídy a monumentálního, dnes již kultovního prostoru vytvořilo náměstí s celostátním významem. Stavby z období reálného socialismu plně pochopily smysl prostoru kolem kultovního sousoší – Dům módy, Dům potravin a dnes památkově chráněný hotel Jalta střídmostí svých fasád a siluety mu vytvářejí důstojný rámec a plně respektují dominantní postavení Muzea. Spolupracují na celistvosti svého prostoru.

Samostatnou kapitolou – příkladem tradicionalistické architektury v náročném prostředí Pražského hradu – je dílo Josipa Plečníka z období prvé republiky. I když přináší na Hrad zcela nové výrazové prostředky vyrůstající z tradic jeho vlasti, souvisejících pevně s antickou architekturou, u nás vnímanou jako import, dovedl Plečník navázat na naše domácí prostředí ať kultivovanými drobnými stavbami v exteriéru (Plečníkova lávka v severním hradním předpolí, Býčí schodiště do jižních zahrad, jižní zahrady jako celek) nebo v jedinečných interiérech. Podává důkaz, že při pochopení smyslu prostředí není respekt ke stávajícím hodnotám omezením kreativity, ale mohutnou inspirací, příležitostí k uplatnění vlastní tvořivé schopnosti k obohacení, ne popření již existujících hodnot. Samozřejmě takový přístup vyžaduje mistra svého oboru i pokoru k dílu jiných autorů.

Novostavby na území Pražské památkové rezervace realizované ve 20. století po současnost, které poškodily její panorama nebo vnitřní prostory.

  •  Budova dopravního dispečinku Na Bojišti je v novoměstském panoramatu nepřehlédnutelná. Vystupuje ze struktury novoměstských střech jak svou hmotností, tak plochým zastřešením, které dále zdůrazňuje její tíži. Charakter novoměstského panoramatu je dán strukturou sedlových střech, jejichž měřítko určují rozměry středověkých parcel. Celkem jednolitá struktura je rytmizována křehkými identifikačními dominantami štíhlých kostelních věží, směřujících hroty svých střech vysoko do prostoru. Nelze než konstatovat, že budova dispečinku porušuje brutálně charakter panoramatického celku, do kterého vstoupila. Budova poškozuje nejen svůj panoramatický celek, ale tím i celkovou kompozici pražského reliéfu, která je nejcennější kvalitou pražského historického jádra. Novoměstské klidné panorama tvoří protiváhu dramatickému levému břehu Vltavy, akcentovanému Pražským hradem. Každý zásah do novoměstské plochy, který ruší její klid cizorodými objekty, oslabuje působivý kontrast obou základních panoramatických celků a tím poškozuje celý reliéf. V uličním prostoru, který neumožňuje dostatečný odstup, je budova méně problematická. Nerozbíjí vnímání ulice jako celku.
  •  Do pražského panoramatu zasahuje i výšková zástavba na Pankráci. Ke konfrontaci s pražským panoramatem dochází i přesto, že se oba dominantní celky prakticky nedostávají do jednoho perspektivního záběru. Při pohledu z rampy před zámeckými schody v jasných dnech degradují výškové stavby Pankráce hradní celek konfrontací spirituálních vertikál hradčanských chrámových věží s tupou těžkou hmotou různě tvarovaných hranolů byznys centra. Nepříznivý dojem umocňuje i různé sdělení, které oba celky přinášejí v rovině symbolů, takže nebezpečí vymazání Prahy ze seznamu světového dědictví kvůli pankrácké zástavbě je pochopitelné. Vzájemné ovlivňování vzdálených dominant vyvolává potřebu revidovat dosavadní způsob stanovení rozsahu ochranných pásem.
  • Zástavba proluky Myslbek je vnímána především v prostoru Příkopů. Vybočuje z jeho charakteru velkou, ve svém prostředí nedostatečně členěnou skleněnou plochou, ukončenou rovnou siluetou pražské třídy, do jejichž kategorie Příkopy nesporně patří, jsou charakteristické vertikálními akcenty fasád nad hlavní římsou, které vidíme např. na protější Živnostenské bance. Pochybení vzniklo již spojením několika parcel do jedné budovy, která má jiné měřítko než okolní zástavba.
  • Do rozporuplné skupiny realizací patří i Tančící dům, který mnozí považují za ikonu moderní architektury v Praze. Problematický je tu vztah k prostoru Jiráskova náměstí. Vybočením z uliční čáry a křivkami ovládaným ztvárněním fasád vstoupil do disciplinované společnosti vzájemně se respektujících domů dynamický agresor, který k integritě náměstí nepřispěl a kompozičně dobře vyřešené postavení pomníku nesporně poškodil. Sám Tančící dům zachovává určitou tradiční hierarchii členění své hmoty, v detailu ale nedosahuje měřítka svých sousedů.

Dosud nerealizované projekty, proti kterým občanská sdružení protestují

  •  V současnosti nejznámější kontroverzní projekt v centru Prahy je tzv. Květinový dům,“ který měl být realizována rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice po dnes zastavené demolici domu č. p. 47. Proniká převýšenou dynamickou hmotou do kultovní, monumentální části náměstí, prodlužuje tak dolní bulvár za kompozičně závazné rozhraní obou významem i urbanistickým pojetím různých částí náměstí. Pokud by byl realizován, porušil by celistvost prostoru Muzea a pomníku svou nepatřičnou agresivitou – danou jak předimenzovaným akcentovaným objemem, tak nevhodnou strukturou členění, podtrženou dynamičností tvaru. Fasáda vstupuje do náměstí šikmými plochami – porušuje tím prostý požadavek zachování uliční čáry ve všech podlažích, vyžadovaný běžně v zástavbě městského typu. Architektura horní části náměstí je v zájmu uplatnění dominantní role Muzea a sousoší střídmá v členění i výběru materiálu. Na rozdíl od živého, heterogenního bulváru v dolní části náměstí, otevřeného rozmanitosti, horní prostor vyžaduje zklidnění odpovídající jeho kultovnímu obsahu. Byl zde dodržován regulativ, formovaný arch. Josefem Hlávkou. Václavské náměstí prošlo od konce 19. stol. mnoha změnami – až dosud směřovaly k jeho pevnější urbanizaci. Z bulváru se stalo náměstí uzavřením městské třídy monumentálním prostorem kolem pomníku sv. Václava – pouhá kulisa fasády Muzea by tento úkol nemohla splnit. Novostavba tak ohrožuje celkovou koncepci náměstí porušením jednoty jeho nejvýznamnější – kultovní – části. Členění hmoty Květinového domu se liší od modelu uplatňovaném v celém prostoru náměstí – nemá strukturální řešení, které dodržuje zástavba obou jeho částí: čitelné oddělení parteru, jednotlivých podlaží a střechy – i v této rovině ničí jednotu prostorového celku.
  • Vestavba do vnitrobloku na nároží Václavského náměstí a Příkopů je posuzována hlavně z hlediska neúnosného přetížení dopravou, překročení hygienických norem i nadměrným zahuštěním zástavby. Hrozí tu ale i nebezpečí poškození kvality krajiny střech vestavbou odlišného měřítka i způsobu zastřešení – tedy porušení jednotné základní struktury pravobřežního panoramatického celku. Vysoká vestavba by byla navíc nesporně viditelná z horní části náměstí. Architektura vestavby se liší od modelu členění svého okolí – intimita krásného vnitrobloku by byla navždy ztracena.
  • Občanská sdružení Prahy 6 se snaží zabránit realizaci budovy Line, přezdívané Bílý medvěd, která má být postavena na Vítězném náměstí v Praze 6, na rohu Jugoslávských partyzánů a Rooseveltovy. Náměstí je torzem Engelova návrhu monumentálního centrálně komponovaného prostoru, spojujícího radiály komunikací přivádějících do centra Prahy příměstskou dopravu. Přestože není dokončeno, je jeho založení na kruhovém objezdu nezvratné a s ním i orientace zástavby do jeho středu. Geometrické uspořádání je podpořeno téměř jednotnou zástavbou s jednotnou výškou hřebene střech, výrazné hlavní římsy a sjednocením parteru. Návrh budovy Line se tomuto přísnému řádu zcela vymyká, nerespektuje ani vazby symetrie ani vyváženost obvodové zástavby vzhledem k centru kruhu. Stejně chybí návaznost na výšku parteru. Autor návrhu podle svého názoru splnil regulativ stejné výšky hlavní římsy nenápadnou žlutou linií, která zůstává v rovině fasády. Část nad žlutou lamelou je pokračováním fasády, střechu v obecném významu slova budova nemá, fasáda končí přechodem do roviny plochého zastřešení. To, že argumentaci autora projektu přijaly zástupci státní památkové péče a stavební úřad, nemění nic na skutečnosti, že žlutá linka není římsou a že ukončení fasády přechodem do plochy zastřešení není hřeben střechy. Civilizace je založena na respektování vžitého významu slov. Pokud ho odmítneme dodržovat, útočíme na samu její podstatu. Takže nezbývá než konstatovat, že návrh budovy Line prostorový regulativ, závazný na území památkově chráněné zóny, nedodržuje. Rozbíjí jednotu prostoru, do kterého vstupuje.
  • V památkové zóně Bubeneč – Dejvice – Horní Holešovice na hranici s Pražskou památkovou rezervací se prosazuje mohutná administrativní budova společnosti Lord Ship táhnoucí se od „Molochova“ až po křižovatku na Špejchaře. Masivní bariérou přerušuje logickou návaznost bubenečské vilové zástavby s volnou plochou letenské pláně, zcela se vymyká měřítkem svému okolí. Od Letenského náměstí se dostává do přímé vizuální souvislosti s východním panoramatem Pražského hradu. Dosavadní drobná bubenečská vilová zástavba spolu s volnou plochou Letné umožňuje působivou plynulou gradaci k Pražskému hradu. Budova Lord Ship by tyto důležité vztahy v kompozici pražském reliéfu nenávratně zničila. Necitlivé řešení kontextu nejen s nejbližším okolím, ale s celkovou kompozicí historického jádra by nebylo možné žádnými architektonickými úpravami členění struktury hmoty tohoto objektu zmírnit.
  • V neúplném seznamu kontroverzních projektů v Pražské památkové rezervaci a přilehlých památkových zónách nemůže chybět projekt bytového objektu v ulici U Milosrdných,  projektový návrh viz zde a vizualizace zde, který vyplňuje plochu dnes využívanou jako parkoviště mezi budovou špitálu při chrámu sv. Judy a Tadeáše. Návrh zasahuje dokonce cca 10 m za ohradní zeď kláštera sv. Anežky České. Opět se jedná o rozpor mezi celkovým měřítkem novostavby i struktury jejího členění s okolní historickou zástavbou, která má měřítko své struktury zcela jiné. V panoramatu Pražské památkové rezervace by se objevil se současnou zástavbou nesouměřitelný objekt, rozsáhlé ploché zastřešení by zcela rozbilo současnou střešní krajinu v okolí NKP anežského kláštera. Strukturální členění hmoty objektu je opět s okolní zástavbou zcela nesouměřitelné, místo harmonie nastupuje chaos. Je nutné zde upozornit i na nově navrženou stopu ulice U Milosrdných – navržený „čestný dvůr“ před bytovým objektem je v kontextu s charakterem zde zachované historické uliční sítě nevhodný. Připomínky ASORKDu k této kauze jsme přetiskovali zde.

12.3.2015, ASORKD, Ing. arch. Marie Švábová, vicepresidentka asociace.

V kategorii Praha

Příspěvek četlo 1345 lidí.
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 17.3.2015

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky