Příspěvek četlo
1,426 total views
Zúčastnili jsme se projednávání pražského metropolitního plánu.
Fotografie z projednávání:
Přetiskujeme článek paní architektky Švábové k pražskému Metropolitní plánu.
Jako většina měst s dlouhou historií má Praha dvojí tvář – rozsáhlé historické jádro – Pražskou památkovou rezervaci – a moderní město po jejím obvodu. Obě části města žijí paralelně vedle sebe svůj život. Historické centrum stále kumuluje nejen funkce celoměstské, ale i celostátní a mezinárodní. Současně je chráněnou rezervací jedinečných hodnot ve světovém měřítku, registrovanou v seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Obyvatelé státu ztotožňují své hlavní město výlučně s ním, jen tam nacházejí odpovídající emocionální náplň.
Výjimečná hodnota Prahy v celosvětovém měřítku má základ v její prostorové kompozici, dané již reliéfem jejího terénu, zvýrazněným architektonickými dominantami. Panorama Hradčan je symbolem Prahy i celého státu. V jeho věžích vrcholí vertikální spirituální transcendence, charakteristická pro celý reliéf města. Proto je Praha stověžatá – hroty svých nesčetných věží míří vysoko do prostoru nad svou fyzickou podstatou. Kompozice terénu založila podmínky pro pevné hierarchické vazby mezi dominantami, které vytvořily z města pevný celek. Všude vnímáme dialog, který mezi nimi trvale probíhá. Proto je Praha magická. Celoměstská dominanta – dramatické hradčanské panorama – je upevněno vztahem ke kontrastně klidné novoměstské struktuře střech rytmizované štíhlými hrotitými věžemi kostelů, ozývajícími se věžím Hradčan. Každé porušení této vazby je porušením celku – ta výjimečná krása je mimořádně křehká.
Je opravdu neuvěřitelné, že až dosud neměl územní plán Prahy prostorovou regulaci, která by byla schopná zabránit fatálním škodám, jako je bezesporu výstavba na pankrácké pláni. Povolování výškových staveb bylo řešeno individuálně případ od případu bez koordinovaného celkového záměru a sjednoceného názoru na způsob ochrany. Výsledkem jsou fatální pochybení, jakým je výšková zástavba pankrácké pláně, kterou reliéf terénu konfrontuje nešťastně s pražským hradem.
Velmi oceňujeme, že IPR přichází v návrhu Metropolitního plánu s novinkou – konečně zavádí výškovou regulaci do územního plánu Prahy. Správným krokem tímto směrem jsou „lokality“ – vymezení území společného charakteru, které by byly řešeny jako celky, zachovávající svou identitu. Plán je doplněn „krycími listy“ pro jednotlivé lokality s popisem vlastností a potenciálu těchto území. Za méně šťastný považujeme rastr čtverců 100x100m, v rámci kterého je navrženo výškové zónování. Není jasné, jak budou hranice lokalit do rastru zapadat.
Považujeme za významné, že se současně s projednáváním návrhu Metropolitního plánu projednává návrh nového památkového zákona. Naše asociace (ASORKD) byla vyzvána vedoucím poradců vlády DR. Špidlou ke zpracování připomínek jeho textu. Připomínky byly přijaty, ale ministerstvo kultury se jimi nezabývalo, protože jsme nebyly mezi předem vybranými oponenty. Zákon mu to kupodivu umožňuje.
Předmětem našich připomínek nebyla kritika paragrafů zákona, ale doplnění toho, co v zákoně chybí – památkového urbanismu. Zákon se stará pouze o jednotlivé registrované památky – výchozím podkladem pro památkovou ochranu je stavebně technický průzkum (SHP), jehož obsah je v § 73 zákona podrobně citován. V připomínkách jsme doplnili obsah průzkumu prostorových hodnot území jako výchozí podklad pro jeho plošnou ochranu. Pojem plošné ochrany je v zákoně uveden, ale chybí jakákoli bližší specifikace jejího obsahu.
Pokud by se podařilo koordinovat panoramatické celky a strukturální území z výstupu prostorové analýzy s „lokalitami“ Metropolitního plánu, a krycí listy byly doplněny požadavky památkové péče z doprovodných textů panoramatických a strukturálních celků, podařilo by se výrazně pokročit k žádoucímu provázání zákona o územním plánování a zákona o ochraně památkového fondu v jediné územně plánovací dokumentaci. Územní plán – především plán zóny – by nahradil podstatnou část územního řízení. Poskytoval by investorům zásadní informace o potenciálu území i jednotlivých objektů – konečným výstupem prostorové analýzy je kompoziční hodnota nechráněné zástavby. Toto hodnocení ukazuje možnosti stavebních zásahů v rozmezí od demolice a náhradní výstavby po zachování pláště objektu – podle hodnoty jmenovitě nechráněné stavby.
Každé město potřebuje jednotnou územně plánovací dokumentaci – koordinace územního plánu s výstupy prostorové analýzy by nahradila paralelní problematický plán ochrany, který současný návrh památkového zákona navrhuje. Existence dvou paralelních dokumentů – územního plánu a plánu ochrany – by vyžadovala pozdější koordinaci obou pro jednotlivé stavební zásahy – tento problematický proces by byl spojením obou v jediný dokument vyloučen.
Nelze přehlížet skutečnost, že ve velké Praze jsou města dvě – to historické a to moderní kolem něho. Přesto je žádoucí, aby celé město mělo jedinou územně plánovací dokumentaci, do které by chráněná území (rezervace, zóny a ochranná pásma) byly zapracovány jako plány regulační.
Prostorová kompozice je nositelem identity města – v případě Prahy je její prvořadou hodnotou a zaslouží mimořádnou péči především v současném tlaku developerů na její lukrativní území. Promítnutí výstupu prostorové analýzy do územně plánovacích dokumentů by bylo její nejúčinnější ochranou.
Další články paní architektky Švábové na Občanském monitoringu si můžete přečíst zde.
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 10.8.2016
