Petr Ješátko: Jak na Šumavě mizí divočina

Petr Ješátko: Jak na Šumavě mizí divočina


Příspěvek četlo

 1,201 total views

Foto: Harvestory na Oblíku na Šumavě.

Přetiskujeme článek Petra Ješátka.

Od vzniku Národního parku Šumava se stalo mnoho veletočů v péči o les. Ovšem to základní, které ctili všichni ředitelé, pokud byli lesníci, bylo respektovat lesní ekosystémy, které tvoří více než 54 tisíc ha, z celkové rozlohy více než 68 tisíc ha rozlohy NP Šumava. První veletoč se stal i u ředitele Ing. Žlábka, také lesníka, v r. 1994, kdy snížil bezzásahové, celkem celistvé území, z původní rozlohy 15 195 ha / 22 % z celé výměry NP/ na 8 840 ha/ 13 % z celé výměry/ a zcela nesmyslně ho fragmentoval na 135 malých ostrůvků. Tam vyhlásil naprostou bezzásahovost a množil tam kůrovce do okolních zásahových zón, kde se následně těžila kalamitní kůrovcová a následně, po proředění porostů i větrná kalamitní těžba. Dřeva tedy bylo pro prodej dost. Je však skutečností, že většina zisku šla zpět do pěstební činnosti, na včasné zalesnění vzniklých rozsáhlých holin a zejména do přeměn smrkových monokultur, výsadbou listnatých sazenic a podsadbami jedle, pod proředěné porosty. V r. 2000 na nátlak veřejnosti a po rozsáhlé kritice z vědecké obce i ze zahraničí byl zpracován a ministrem Kužvartem vydán, závazný Plán péče, který mimo jiné ukládal stmelit fragmentované bezzásahové zony a dosáhnout v r. 2030, nejméně 50 % bezzásahovost. Tento Plán péče byl platný až do roku 2010 a řídili se podle něj, po odvolání ředitele Žlábka i jeho následník, ředitel Ing. Pavlíčko, zemědělec.

Po jeho jmenování však došlo k dalšímu veletoči. Pod pojmem „výchovné těžby“, se začalo zasahovat v porostech ve věku dokonce 120, 150 a více let. Nebyly kalamity a tak bylo potřeba „sáhnout“ k pochybnému zisku a těžit to, co mělo být předmětem ochrany přírody. Již v té době se začaly ve velké míře používat k těmto úmyslným těžbám harvestory a porosty se silně prořeďovaly a připravovala se tak další kalamita. Paradoxem je, že i v té době se prodávalo dřevo z národního parku dřevařským firmám za cenu jako v kalamitách, kdy se cena dřeva výrazně snižuje. Opravdu důkladnost, s jakou se kalamita připravovala, měla úspěch. V r. 2007 přišel orkán a opět bylo co těžit a prodávat.

Nastoupil nový ředitel Ing. Krejčí, lesník. Ten po celou dobu svého ředitelování těžil pouze kalamitu. A to jak větrnou, tak kůrovcovou, která většinou po větrné kalamitě nastává. Ovšem  zde byla výrazně ovlivněna rozhodnutím MŽP ponechat cca 200 tisíc m3 i v zásahovém území bez zpracování. Bohužel, jednalo se o nižší vegetační stupně od 7. LVS a níže a vesměs uměle založené smrkové monokultury přes upozorňování některých starých, zkušených lesníků v parku i mimo něj, se kalamita nesměla zpracovat. Následovaly rozsáhlé holiny, z nichž některé nejsou zalesněné dosud. Koncem roku 2010, kdy se kalamity dařilo snižovat, ředitel Krejčí odstoupil.

Po krátkých ředitelských epizodách pana PhDr. Stráského, filozofa a Mgr. Mánka nastoupil ředitel Mgr. Hubený, geograf. Podívejme se na fakta, na jeho počínání v lesních ekosystémech v současnosti. V prvé řadě prohlásil, že bezzásahovost do r. 2030 bude nejvýše 23 % a potom se prý uvidí. Naprosto tedy ustoupil od Plánu péče zpracovaného za ředitele Žlábka, který chtěl dosáhnout v tomto roce již nejméně 50 % bezzásahovosti. Odmítá zalesňování některých rozsáhlých holin ještě po kalamitách, kde bylo dřevo vytěženo, z lesa odvezeno a prodáno a chce je ponechat 28 let bez zalesnění. Výrazně snižuje výsadbu listnatých sazenic a jedle a omezuje provoz aklimatizačních lesních školek, které sloužily k produkci těchto, na Šumavě výrazně chybějících dřevin, zvyšujících ekologickou stabilitu porostů, atd. V neposlední řadě za účelem zisku, jak sám říká, pro financování organizace za prodej dříví, předvádí veletoč, který nemá obdoby. Jak se zdá, připravuje další kalamitu v zásahovém území. Provádí to opět, jako za ředitele Pavlíčka úmyslnými těžbami těžkou technikou strojů na sklízení dříví – harvestorů. Přestože nemá žádný Plán péče schválený zřizovatelem, což je MŽP ČR, odvrací se od předchozích plánů péče, které měly kontinuitu a byly zpracovány botaniky, zoology, odborníky na lesní ekosystémy atd a v rozporu s nimi, provádí celoplošné, velice intenzivní zásahy, výrazně prořeďující „vychovávané“ porosty. Dokonce požádal MŽP, aby mohl i v rozporu s lesním zákonem těžit touto technikou tak, aby proředění bylo větší než 7 desetin plného zakmenění (to je les hustý pod 70%). Dovede si někdo představit na tisících hektarech, které takto „ vychovává“, co by následovalo? Jak ekologicky a pro poslání národních parků zní např. z posledního plánu péče: Plošné probírkové zásahy se neprovádějí, přežívající dřeviny v podúrovni se zásadně šetří, veškeré sterilní souše se ponechávají stát, podíl dřeva ponechaného přirozenému rozpadu je nejméně 20 %, atd. Kdo byl větší z těchto všech ředitelů ekolog?

Podívejme se na jednu lokalitu, která měla do roku 2030 být zařazena do bezzásahového území. Jedná se o lokalitu mnoha návštěvníkům Šumavy známou, jako „Oblík“. Dole Šumavské Lurdy – Hauswaldská kaple, doslova posvátné místo u Vchynicko – Tetovského plavebního kanálu. Na prvním obrázku stroj na sklízení dříví – harvestor.

 

Na druhém obrázku je vidět, jak vypadá „výchovná“ těžba po něm na zemi.

Na dalším obrázku z mapy.cz uvidíte, jak vypadalo tohle území v r. 2012 ještě před nástupem současného ředitele pana Hubeného.

A na tom posledním obrázku vidíte, jak vypadá dnes.

Celistvé lesní porosty jsou přibližovacími linkami pro svoz dřeva rozděleny do pracovních polí a mezi nimi řádí ruka harvestoru, majitelů velkých dřevařských firem. Vztah k této intenzivní technologii pana Hubeného a jeho náměstka Kozla, spolu se vztahem k místním malým živnostníkům, shlédnete v pořadu České televize s názvem Otevřeno nebo zavřeno, viz odkaz.

Závěrem si položme otázku: Může někdo svéprávný požadovat takto „vychované“ porosty zařadit do bezzásahovosti? Je mi osobně líto těch mladých zanícených lidí, kteří běhají a sbírají podpisy pro Šumavskou divočinu, když jim ji úředníci, placení za ochranu přírody, za jejich peníze ničí. Jako starý šumavský fořt v důchodu vzpomínám, jak jsme o les pečovali s láskou a odpovědností k přírodě i lidem. Je mi smutno, když i v území určenému ochraně přírody vítězí lidská hamižnost.

 

Petr Ješátko st. (Autor je bývalý vrchní lesní inspektor Národního parku Šumava, nyní v důchodu).

Starší pořad Petra Ješátka pro Českou televizi Další články Petra Ješátka na našich stránkách jsou zde.

Další články na Občanském monitoringu k tématu Šumava si můžete přečíst zde.

V kategorii Šumava, Životní prostředí

Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 17.7.2017

3 Komentáře

  1. Eduard Steun 17.7.2017 20:03

    Nemá cenu se obšírně rozepisovat,neboť autor článku má v tomto naprostou pravdu.

  2. Lukš 3.12.2017 10:54

    Škoda,že NP Šumavu neřídí lidé,kteří Šumavě rozumí tak dobře jako Pan Ješátko

  3. Jiřina Kolářová 1.3.2018 08:20

    Novelou zákona 114/92 je naše krásná Šumava odsouzena k postupnému zániku. Řídit NP Šumava by měli řídit lidé, kteří problematice rozumí a srdcem a duší bojují za krásy Šumavy.Naprosto souhlasím s autorem článku. Snad už konečně v tomto státě zvítězí zdravý selský rozum nad pokřivenými rádoby odbornými názory.

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky