Arch. Švábová: Reakce na rozhodnutí Památkové inspekce MK v kauze Maršmeloun

Arch. Švábová: Reakce na rozhodnutí Památkové inspekce MK v kauze Maršmeloun


Příspěvek četlo

 1,719 total views

 

Přetiskuji odpověď paní architektky Švábové na rozhodnutí Památkové inspekce MK v kauze Maršmeloun.

Text rozhodnutí Památkové inspekce MK v kauze Maršmeloun je zde. Níže přetiskuji odpověď paní architektky, kterou jsme odeslali na PI MK ČR.

 

Občanský monitoring                                                                                                                      Duškova 11                                                                                                                          150 00 Praha Ministerstvo kultury                                                                                                               ředitel Památkové inspekce                                                                                                                         JUDr. Martin Zídek                                                                                                                                     Maltézské náměstí471/1                                                                                                                     118 11 Praha 1                                                                                                             27. 07. 2017

Věc: Odpověď na dopis zn. MK 46524/2017 PI ze dne 18. 07. 2017.

Vážený pane doktore,

V odpovědi na naši žádost (dále jen odpověď PI) o  provedení přezkumného řízení závazných stanovisek Magistrátu k novostavbě bytového Domu na rohu ulic U Milosrdných a Kozí nám sdělujete,  že Památková inspekce nezahájí přezkumné řízení z důvodu přijetí novely stavebního zákona, která v den nabytí své účinnosti zbavuje Památkovou inspekci pravomoci přezkoumávat závazná stanoviska, která jsou vydána pro účely postupů podle stavebního zákona. Domníváme se, že účinnost této novely stavebního zákona nastane až za 6 měsíců a je otázkou jeho retroaktivity, bude-li se vůbec vztahovat na podněty podané před datem zahájení její účinnosti.

V odpovědi PI se zdůrazňuje, že Památková inspekce se může zabývat pouze souladem vydaných stanovisek s právními předpisy.

Tento soulad jsme pochopitelně nezpochybňovali, měli jsme na mysli pouze věcný obsah závazného stanoviska ze dne 9. 12. 2016, kterým Magistrát návrh stavby bytového domu schválil. Ocenili jsme, že byla nicméně v odpovědi PI uvedena  i věcná náplň jednotlivých stanovisek včetně komentářů.  Dovolíme si proto se zaměřit především na tyto části textu odpovědi PI. Předem vylučujeme otázku barevnosti fasád, kterou jsme nikdy nepovažovali za závažnou.

Základním problémem, provázejícím celou téměř 20 letou historií různých návrhů zástavby drobných parcel mezi ulicí Kozí a areálem kláštera sv. Anežky české, je nedostatečné zdůvodňování sledu změn od závazného vyjádření NPÚ a závazného stanoviska MHMP  z r. 99 po poslední závazné stanovisko MHMP z 6. 12.2016. Jediné, co lze na průběhu těchto změn jednoznačně sledovat, je neuvěřitelný  nárůst zastavěné plochy a objemu:

Zastavěná plocha vzrostla z původních  12 x 21m = 252m2 v r. 1999 na 49,765 x 20,105 = 1000, 5253m3 v r. 2016 – to znamená téměř čtyřnásobně zvětšení zastavěné plochy (přesně 3,97x).  Objem vzrostl z původních 3805m3 v r. 1999 na 8862,7m3 (po odečtení nádvoří) v r. 2016, to znamená 2,3x.  To bylo umožněno i přidáním 2 parcel, které byly za zbořenou  ohradní zdí kláštera. Jedna z parcel byla za nejasných okolností přesunuta z majetku areálu kláštera sv. Anežky, tedy památkově chráněná, určená pouze pro využití klášterem.

První změna byla „zdůvodněna“ pouze tím, že vyjádření z r. 1999 se týkalo zcela jiného návrhu a bylo mu přesně přizpůsobeno, bez zdůvodnění uplatněných požadavků na objem a materiály. Nový návrh je zcela jiný, takže závazné stanovisko z r. 1999 nelze dále uplatňovat. Vlastní proměna návrhu zástavby zcela chybí.

Celou tehdejší situaci lze ale rekonstruovat následovně:

Závazné vyjádření NPÚ v r. 1999 vzniklo s největší pravděpodobností jako výsledek průběžného projednávání návrhu jeho zpracovatelem v rozpracovanosti s NPÚ – to je dosud povinnost a  běžná praxe. Schválené řešení bývá téměř vždy promítnuto do vyjádření NPÚ dojednanými konkrétními parametry stavby.  Dále zde můžeme snadno sledovat snahu vyhovět základním ohledům k existujícím kulturním památkám v sousedství (kontextu s prostředím): korunní římsa i střešní hřeben návrhu jsou níže položené než korunní římsa a hřeben střechy sousedního barokního špitálu na rohu ulice Kozí. Zřetelně je sledována snaha o snížení zástavby směrem od špitálu k drobné barokní uliční zástavbě ul. U Milosrdných směrem ke vstupu do kláštera sv. Anežky – dnes NG. Takže neodůvodněné stanovisko z r 1999 zřejmě nebylo, pouze důvody nebyly ve stanovisku zaznamenány a chyběla ochota jeho smysl pochopit.

V odpovědi PI doznává, že MHMP zde pochybil, že zdůvodnění změny bylo nedostatečné. V podstatě nebylo žádné.  To, že „ magistrát má za to, že“ nebo „Podle názoru Sboru expertů“ nelze za zdůvodněný argument považovat. Takže zatím co ve stanovisku z r. 1999 lze smysl památkové ochrany vydedukovat, v následném stanovisku, které změnilo parametry stavby, již jakékoli zdůvodnění, cíl ochrany hodnot, zcela chybí. I když další návrhy byly považovány  za samostatná autorská díla, bylo povinností památkové péče je posoudit z hlediska památkové ochrany.  Chybí zde totiž odborná analýza existujících urbanistických, architektonických, historických, uměleckých hodnot a symbolů, ke kterým by se měly zdůvodňující argumenty odvolávat. Pouze kvalifikovaná analýza stávajících hodnot dotčeného území může být podkladem   pro  schválení nebo zamítnutí návrhu stavby, která je do něho nově situována. Tento nedostatek si uvědomuje i MMR ve svém dokumentu Politika architektury a kultury výstavby z r. 2014, kde požaduje do konce r. 2017 zpracování analýzy urbanistických a architektonických hodnot ve spolupráci s MK. V případě Bytového domu U Milosrdných je závažné, že  další  závazná stanoviska na toto pochybení navazují, takže je tu otázka právoplatnosti celého mnoho let trvajícího schvalovacího procesu. Ve hře je ztráta nenahraditelných kulturních hodnot, to je závažnější záležitost než souhlas s právními předpisy.

Obdobná situace je i v případě posouzení stavu ochrany veřejného zájmu. Na str. 2 odpovědi PI je uvedeno, že „podle názoru Sboru expertů pro památkovou péči návrh představuje kvalitního representanta novodobé architektury, který citlivě reaguje na  historické prostředí. Opět jde o názor, který nevychází z analýzy hodnot urbanistických, architektonických, stavebně historických, historických, symbolických ani sociologických této lokality. Nikde není řečeno, že se zde jedná o mimořádně cenný soubor historických staveb, kde by mělo být zachování urbanistických hodnot nezpochybnitelnou podmínkou. Nebyla hodnocena úloha tohoto souboru v panoramatu vltavských nábřeží, kde historické soubory jako Výtoň, i Mánes s Vodárenskou věží, Staroměstské mlýny, nedokončené předmostí Štefánikova mostu,  Vodárenská věž u Šítkovského jezu jsou jedinečnými šperky v zástavbě nábřeží. Asanační zástavba v ulici U Milosrdných skončila na terénní asanační spáře – místo abychom chránili dochované hodnoty před asanační spárou na původním terénu u řeky, pokračujeme v rozšiřování měřítka asanační zástavby i do jednoho z nejcennějších historických souborů, které se v Praze dochovaly. Nebyl vyhodnocen mimořádný význam anežského kláštera jako symbolu české státnosti – těsná blízkost mohutného objektu s utilitární bytovou funkcí degraduje měřítko jeho staveb a znevažuje jeho  symbolický význam pro naši státnost. Bytový objekt převyšuje fasády kostelů kláštera o 5,6m, těsně přiléhající historickou zástavbu ul. U Milosrdných o neuvěřitelných 12,8m.

Dalším problematickým argumentem magistrátu je hodnocení staveb v památkové chráněného území jako“ jednotlivých autorských děl s konkrétními dopady na dotčené lokality“ (str. 6 odpovědi PI). Všechna evropská historická města do konce 19. století byla po staletí budována na základě priority prostoru. To znamená, že prostor určoval formu architektury, která ho vymezovala. Architektura jednotlivých objektů při zachování individuální osobitosti spolupracovala na vytváření integrity prostoru. Priorita prostoru patří k největší hodnotě  historických měst. Jejich prostory vznikaly na základě tradice i geniální intuice stavitelů, zachovávají lidské měřítko a odpovídají geneticky ukotveným potřebám a možnostem člověka pro vizuální vnímání prostředí. Tyto hodnoty historických měst jsou nadčasové, kvůli nim jsou tato města životním prostředím mimořádných kvalit a měly by být předmětem ochrany. Bohužel individualistická modernistická architektura k nim nebývá dostatečně citlivá – svou agresivní snahou o změnu a originalitu za každou cenu porušuje prostorovou integritu a tím poškozuje hodnoty městského životního prostředí. Tady je důvod mimořádné citlivosti veřejnosti na objekty jako byl bílý medvěd v Dejvicích, bytový dům (maršmeloun) u Milosrdných, na demolici urbanisticky cenného t. zv. Kozákova domu“ na rohu Václavského náměstí a Opletalovy. Město je především životním prostředím společnosti, není to galerie jednotlivých navzájem nezávislých artefaktů. Hájit bytový dům v ulici U milosrdných jako oprávněné autorské řešení je  proto  z hlediska hodnot historického města neopodstatněné.

Dům z Bofilova ateliéru na asanační spáře tak agresivně nepůsobí.Vyloženě jako architektonický přínos ho hodnotí málokdo. Je spíš spojován s poměrně úspěšnou rekonstrukcí Obecního dvora. Především je ještě v území asanace. Ploché střechy rozhodně pro střešní krajinu Starého Města přínosem nejsou. Pokud by převažovaly, změnily by podstatu identity panoramatu   města, měkké odlehčující pronikání jeho šikmých střech do prostoru je zcela odlišné od imanentní tíže ploché střechy. Tím není řečeno, že měkkou transcendenci mezi prostorem a hmotou musí realizovat jenom valba nebo sedlová střecha s taškami. Současná architektura má k disposici mnoho prostředků, jak řešit vztah k prostoru jinak než vodorovnou plochou. Důležité je zachování měřítka a vztahu s prostorem – dobrých i vynikajících výsledků je možné dosáhnout různými způsoby i materiály. Bohužel, i když má „Správní orgán za to, že výškové i hmotové řešení….vytváří přechod mezi barokním špitálem Na Františku a drobnou nízkopodlažní zástavbou areálu Anežského kláštera“, není tomu tak.“ Jak může takový přechod vytvářet objekt převyšující špitál a tudíž ještě více převyšující drobnou zástavbu Anežského kláštera  – navíc v těsné blízkosti. Přizpůsobení výšek mělo zřejmě na mysli stanovisko z r. 1999 – novostavba byla nižší než špitál a byla 31 m vzdálená od drobné zástavby anežského kláštera, zatím co vzdálenost mohutného BD se zkrátila na 2m?  Další uvedená prohlášení správního orgánu na str. 9  o citlivém začlenění návrhu je opět tvrzením bez argumentace podložené kvalifikovanou analýzou stávajících hodnot Haštalské a Petrské čtvrti.

Na str. 13 dole je často uváděné obhajování různých novostaveb poukázáním na harmonii různých slohových období, kterou je Praha pověstná.  Tato harmonie má ale své podmínky, které zaručují, že z různorodosti nevznikne chaos:

  1. všem slohovým obdobím je společná priorita prostoru – různé architektonické slohy tu respektují určující roli prostoru pro řešení stavby.
  2. Slohová architektura respektuje zákonitost členění své hmoty – sestupné měřítko architektonických článků od základních po detail. Detail, zprostředkující bezprostřední kontakt člověka se stavbou má mimořádný význam. Podrobně tuto zákonitost popisuje Nicos Salingaros, matematik a teoretik architektury a urbanismu profesor University v Texasu (2010 Principles of Urban Structure a Theory of Architecture). Ke stejným závěrům dosli i sourozenci Frankovi i další
  3. Pro Prahu je charakteristické vertikální směřování její architektury i panoramatu. Prostorové vztahy díky plastickému terénnímu reliéfu hrají mimořádnou úlohu. Vertikální směřování spojuje všechna slohová období v Praze po 19. stol.

Právě respektování těchto zásad vytváří harmonii mezi slohy i začleňování velkých architektonických objektů do drobné zástavby (příkladem může být sv. Mikuláš na Malé Straně – nečleněný hranol jeho dimenzí by ho na náměstí nenahradil, mnohé  funkcionalistické objekty se nikdy nevčlení do historických náměstí našich měst).

Odvoláváte se na Hotel Euro jako na pozitivní případ vstupu moderní skleněné architektury do historického prostředí. Palác Euro žádné protesty veřejnosti nevyvolal. Včlenil se snadno do heterogenního bulváru dolní části Václavského náměstí. Jiný je případ podobně řešeného  Květinového domu, navrženého do dnes již kultovní části horní. Dvojí charakter Václavského náměstí vytváří z dlouhé široké třídy jeden celek ze dvou částí – náměstí. Horní část je střídmá v siluetě i členění a  materiálech svých fasád. To posiluje dominantnost Musea, které ve spolupráci se sousoším sv. Václava  jen tak získává sílu ovládnout celý protáhlý prostor. Proto bylo pro veřejnost tak citlivé zboření Kozákova domu – plnil svou prostorovou úlohu dokonale a měl nárok na ochranu svého pláště. Proto odborná i laická veřejnost nevítá „květinový dům“, který vydutím své fasády, převýšením a věžovitou dominantou v nároží a v neposlední řadě celoskleněnou fasádou porušuje řád horní části náměstí  a ohrožuje tak integritu celého prostoru.

Obáváme se, že bohužel odborná úroveň našich památkových orgánů ustrnula na úrovni zákona 20/87Sb. Tento zákon předpokládal existenci určitého konsenzu v názorech na památkovou péči, který ještě dožíval v době jeho vzniku. Doba se ale po roce 1990 rychle měnila vpádem modernity (postmodernity). Tradiční hodnoty se relativizovaly, architektonická tvorba se stávala vypjatě individualistická. V takové atmosféře se památkové péči nedaří nejlíp. Proklamovaná neomezená kreativita, využívající originalitu a agresivitu forem, omezená pouze tím, že vylučuje kontext s prostředím,  je v historickém prostředí většinou v rozporu s jeho hodnotami. Proto je více než dříve nezbytné tyto hodnoty identifikovat a chránit. Jinak dospějeme od pověstné harmonie k nepříjemnému chaosu. Poslední trendy v teorii i praxi jsou u nás málo známé. Proměna názorů Rema Koolhaase je sice známá (Preservation Is Overtaking Us), ale zřejmě zůstává nepochopena. Poslední psychoanalytické vědecké výsledky týkající se významu prostoru pro vizuální percepci, významu měřítka staveb atd. se do zákona zatím nepromítly a neovlivňují ani vyjádření a stanoviska našich památkových orgánů. Důkazem je nezájem o funkční provázání s územním plánováním –  k Politice architektury a stavební kultury (MMR 2014). Sjednoceni terminologie k provázání  se stavebním zákonem opravdu nestačí.

Na str. 15 odpovědi PI je zmíněn novodobý  solitér v historické zástavbě. Tato otázka je citlivá i v případě bytového domu U Milosrdných. Opět se odvoláváme na existující urbanistické hodnoty v této lokalitě. Haštalsko Petrská čtvrt je dnes heterogenní území spojené především sítí svých historických komunikací, jejichž trasy a dimenze navazují někdy až k dávné vesnické zástavbě. Tato hodnota nebyla dosud výrazně narušena. V případě BD U Milosrdných je situace obzvláště nepříznivá – vzniká tu solitér na nesmyslně malém prostoru vzhledem ke svým dimenzím i dispozici s čestným vstupním nádvořím. Porušuje zde mimořádně významnou uliční stopu – není nutné dodržet její polohu, ulice by byla příliš úzká, ale jakési členění fasád reflektující drobné parcely nenahradí jejich jemně proměnlivou stopu v uliční síti, která se promítala dále do měřítka prostoru. V historickém souboru staveb (Anežský klášter – NKP – a kláštera sv. Šimona a Judy Tadeáše) to považujeme za hrubou chybu.

Na stranu 18 odpovědi PI odpovídáme v úvodním odstavci našeho dopisu.

Na závěr bychom rádi vysvětlili některá nedorozumění, která mezi námi (sdruženími a spolky) a památkovou péčí vznikají. Nejsme nepřátelé, chtěli jsme jednat od roku 2015, kdy jsme zpracovali naše připomínky na výzvu Dr. Špidly pro vládu. Připomínky jsme s ním osobně dvakrát projednali a v úpravě, kterou si vyžádal, odevzdali. Usilovali jsme i o přímé jednání – vždy jsme byli odmítnuti. Uplatnily se až mezi mnohými dalšími až ve 3. čtení návrhu zákona.

Uvědomujeme si některé přínosy, které zákon nabízel:  Podpora vlastníkům památkově neregistrovaných objektů v chráněných územích je jistě přínosem, ale bude-li poskytována plošně bez ohledu na urbanistickou hodnotu dotčeného objektu, může paradoxně způsobit škodu. Může totiž petrifikovat urbanistické nedostatky, které by potřebovaly nápravu. Případně podpořit úpravy, které komposičně poškodí památky, prostředí, které k nim patří. Objekt, který v důsledku své špatné kvality určené kvalifikovanou prostorovou analýzou nemá nárok na podporu své údržby, může získat na ceně pro totální vyhovující přestavbu nebo možnost demolice s následnou novostavbou. Vzniká tu i možnost uplatnění prostorové urbanity města – tj. diferenciace prostorů podle jejich hierarchie na mapě města.

Vadí nám ale, že stávající zákon ani návrh nového nedokáže zabránit nevhodným zásahům do historických měst – nechrání urbanistické hodnoty.  Vadí nám jeho dvojkolejnost. Vadí nám nedostatky v jeho věcném obsahu, které ho činí bezmocným proti tlaku developerů. Nemyslíme, že jsme „zvítězili a že se něco podařilo“ – doufáme jen, že se snad otevřela cesta k nápravě.

S pozdravem

Občanský monitoring

ASORKD

Sdružení U Milosrdných a Na Františku

 

Další články o kauze Maršmeloun na Václavském náměstí na stránkách Občanského monitoringu si můžete přečíst zde.

Další články paní architektky Švábové si můžete přečíst zde.

Další články kategorie Památky si můžete přečíst zde.

V kategorii Dokumenty, Kultura, Památky, Praha, Protest

Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 31.7.2017

Diskuze ke článku

Jméno(povinné)

E-mail(povinné)

Web

Komentáře

Další příspěvky