Příspěvek četlo
572 total views
Přetiskujeme projev paní architektky Švábové na demonstraci proti kauze Maršmeloun.
Přátelé, sešli jsme se tu, abychom zabránili realizaci stavby, kterou schválil Národní památkový ústav i Magistrát. Veřejnost si již uvědomuje, že v Praze probíhá divoká privatizace našeho kulturního dědictví. Jsme tu proto, že ti, kteří by ho měli bránit, které kvůli tomu platíme ze svých peněz, nám naše památky, naše kulturní dědictví ničí. V Praze je na 40 občanských sdružení, jejichž členové věnují veškerý volný čas a mnohdy i vlastní finanční prostředky na to, aby Praha neztratila svou tvář, abychom stále věděli, že jsme tu doma.
Hájíme Prahu tak, jak nám umožňuje zákon – předkládáme v zákonné lhůtě připomínky k projektové dokumentaci v bláhové představě, že budou projednány. Neděje se tak. Nikdo se neobtěžuje hledat argumenty, které by naše věcné připomínky vyvrátily – odpověď úřadu je vždy lapidární, jednoznačná a vždy stejná: zamítá se. Projednávání se tedy nekonalo, institut projednání nahradila arogance úředníků. V demokratické zemi je takové jednání nepřijatelné, nezbývá, než konstatovat, že územní rozhodnutí projednáno nebylo a my ho proto právem považujeme za neplatné.
V případě bytového domu U Milosrdných jsme upozornili na to, že navrhovaná stavba svou brutální předimenzovanou hmotou vstupuje do mimořádně cenného území, kde potlačuje a degraduje významné dominanty – národní kulturní památku – areál kláštera svaté Anežky české s kostely sv. Anežky a Františka i objekty kláštera Milosrdných bratří u sv. Judy a Tadeáše. Mezi zástavbu s měřítkem dochovávajícím historickou parcelaci vstupuje obr, kterému nestačí ani 5 původních parcel a proniká ještě na pozemek kláštera sv. Anežky, což mu správa Národní galerie ochotně umožňuje. Fasádu špitálu Milosrdných bratří v bezprostředním sousedství převyšuje o 3m, od drobné řadové zástavby vedoucí ke vstupu do Národní galerie, odstupuje pouhé 2m. Upozornili jsme na to, že je ničena střešní krajina pravobřežního panoramatu – mezi sedlové střechy s červenou keramickou krytinou přenášející měřítko středověkých parcel, se dere obrovská světlá plochá střecha. Tyto nesporné skutečnosti se jednoduše zamítly. Pro zajímavost uvádím argumenty z druhé strany – autor projektu vysvětlil při veřejné prezentaci projektu v Klubu za starou Prahu svůj přístup k historické zástavbě tím, že zhmotnil pověsti o Golemovi. Magistrát – oddělení památkové péče to ve svém závazném stanovisku z r. 2010 vidí trochu jinak – jsou tu údajně architektonickými prostředky vyjádřena Foglarova Stínadla. Praha je nádherné, zcela výjimečné město – nechceme z něho mít špatné komiksy.
Stále jsme poučováni o tom, že nerozumíme současné architektuře, že si na ni musíme zvykat. Že architektura má vždy přinést změnu, šokovat, přinášet emoce – lhostejno jaké. Ukazují nám obrázky architektury zcela neobvyklých vesměs na počítači vyrobených tvarů, která obohatila západní města. V chaotické, v podstatě monotónní zástavbě některých amerických nebo i evropských měst může podobná stavba plnit funkci orientační, vytvořit chybějící dominantu ve svém okolí. Praha má dost vlastních dominant harmonicky provázaných s okolní zástavbou i modelací terénu, nepotřebuje změny své totožnosti, ale pochopení, citlivý přístup. Toho se bohužel našim památkářům nedostává. Zdá se, že je pouze na nás, jestli ji uhájíme. Věřím pevně, že my Prahu developerům nedáme.
Facebooková událost protestu je zde: Demonstrace Anežský klášter versus Maršmeloun.
Online petice Maršmeloun versus Anežský klášter. – Děkuji za podpis, sdílení, přeposílání.
V kategorii Kultura, Praha, Protest
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 20.4.2015
