Příspěvek četlo
851 total views
Přetiskuji příspěvek paní architektky Švábové ke kauze stavby v petřínských zahradách.
Vyjádření k návrhu objektu WC a zahradnického zázemí ve Strahovské zahradě
Historická Praha je město plné míst s vlastním géniem loci, vlastní identitou. Všechny mají svůj půvab i historický, řekněme spirituální obsah, všechna ta místa jsou nesmírně vzácná a nenahraditelná a zároveň velmi křehká. Strahovská zahrada pod Strahovem a stráněmi Petřína je jedním z nich. Pokud z nezbytných důvodů musíme v těchto místech provést nějaký zásah, měli bychom si uvědomit a pečlivě specifikovat, v čem identita tohoto místa v oblasti, do které zasahujeme, spočívá. V našem případě jde o novostavbu – budeme tedy vycházet z rozboru identity stávající zástavby v prostředí Strahovské zahrady.
V prvé řadě je nutné konstatovat, že celou zástavbu Strahova, zahrady i přilehlé nemocnice pod Strahovem spojují do jediného celku kontextuální vazby – to znamená sdílení určitých tvarových, barevných a materiálových identifikačních prvků i obdobný vztah k terénu a zeleni. Jde především o valbové střechy, keramickou krytinu, omítané zdi s určitým měřítkem objemů i členění fasád. Tyto prvky vnímáme jako charakteristické jak při procházení zahradou, tak pro panoramatické pohledy ze Strahova, z Petřína a z Úvozu. V samotné Velké Strahovské zahradě se objevuje sporadicky drobná zástavba, zabalená do korun stromů, především na úbočí svahů Petřína. Památková hodnota Strahovské zahrady vyžaduje zachování její identity i do budoucna.Respekt i zaslouží i její vztahy k historii, drobné památníky – to vše tvoří klidnou meditativní atmosféru místa.
Funkci navrhovaného objektu – (technické zázemí pro zahradníky a toalety pro návštěvníky) by měla odpovídat nenápadná stavba, která splyne s okolím, co nejméně naruší současný stav. Není zde důvod k jejímu zvýraznění odlišností od okolní zástavby, naopak by se měla přizpůsobit jak měřítkem, tak barevností a materiály co nejvíce svému prostředí. Spojení toalet s technickým zázemím zahradníků vzniká s ostatní zástavbou předimenzovaný objekt – řešení by přineslo rozdělení do dvou samostatných objektů. Velmi citlivá je zde střešní krajina – celá zahrada je přehledná jak ze strahovských teras, tak z vyhlídkových cest ve svahu Petřína i z Újezdu.
Nedávno byla jedna z těchto cest pojmenována Promenádou Raoula Wallenberga, švédského diplomata, který podobně jako sir Nicholas Winton zachránil mnoho židovských dětí před holokaustem. Raoulovi Wallenbergovi bylo věnováno i nádherné panorama, které se z cesty vedoucí od švédského vyslanectví po vrstevnici na Petřín otevírá. Základnou tohoto panoramatu je celá Velká Strahovská zahrada, z vyšší úrovně vyhlídkových tras je přehledná jako celek. Poškození současné integrity její střešní krajiny jediným objektem znamená zničení celku. Sira Nicholase Wintona připomíná nově otevřený pramen a pamětní kamenná deska. Nový objekt toalet a technického zázemí je tohoto od pramenezřetelně viditelný a ovlivňuje nepříznivě dojem z pietního místa.
Novostavbu v kontextuálním prostředí, kterým zahrada nesporně je, nelze posuzovat jako individuální objekt, ale především v kontextu s prostředím – jak s bezprostředním okolím, tak ve vztahu k panoramatu, jehož je součástí. Z tohoto hlediska se návrh objektu technického zázemí pro zahradníky nejeví uspokojivě. Nebyl brán zřetel na jeho exponovanou polohu z výše položených vyhlídkových cest – konfrontace ploché kovové střechy s valbami s keramickou krytinou kazí panoramatické pohledy. Stejně nepříznivě působí i relativně předimenzovaný celkový objem. Vzhledem k výjimečné hodnotě Strahovské zahrady doporučujeme rozdělit toalety a informace pro turisty od zázemí pro zahradnictví do dvou samostatných objektů a přizpůsobit zastřešení objektů charakteru střešní krajiny. Objekty by měly ušetřit stávající zeleň a maximálně využít její těsnou blízkost. Doporučujme pro technické zázemí prověřit možnost využití opuštěného hřiště před vstupemdo zahrady ve Vlašské ulici, případně možnost dohody s nemocnicí o využití zázemí i pro její zahradu a získat prostor za její ohradní zdí. Škoda, že se záměrem a návrhem novostavby ve Strahovské zahradě nebyla veřejnost dříve seznámena – zachování její hodnoty pro budoucnost za důkladné zvážení všech zásahů na jejím území a za projednání s občany stojí.
Dodatek paní architektky – po vzájemné mailové a telefonické diskuzi, s jejím dovolením jej přetiskuji jako PS…
Potvrzuje se mi, že příčina všech těchto excesů je vždy jediná: Památkáři a etablované elity obecně nevnímají vztahy mezi jednotlivými objekty, nevnímají celek. Vidí samostatně (totiž naučily se tak své prostředí vidět a posuzovat) každý objekt jako individuální artefakt. To je zásadní chyba. Normální vidění (vizuální percepce) vnímá své prostředí v souvislých celcích. Pokud jsou tyto celky sounáležité, tj. kontextuální, člověk se s nimi ztotožní a orientuje se ve svém prostředí. Pokud jsou tyto celky zcela různé – liší se měřítkem, algoritmem členění povrchu (fasády) a pod. – vnímá přirozená vizuální percepce chaos. Přijímání informací vizuální cestou je ztíženo (viz Immanuel Kant o úloze prostoru, gestaltismus v pol. 20. stol. v Německu). Architektura je nemovitost – je se svým prostředím pevně svázaná. Nelze posuzovat hodnotu jednotlivých domů bez zohlednění vztahu k prostředí. Památky nestačí jenom rekonstruovat, ale je nezbytné postarat se i o to, aby jejich prostředí zachovalo jejich kompoziční hodnotu – tj. mělo odpovídající měřítko . Případ maršmelounu (bytový dům v ul. U Milosrdných) ilustruje tuto situaci velmi jasně. Bytový objekt převyšuje zástavbu areálu národní kulturní památky v těsné blízkosti o 12,5m, kostely sv. Františka a Salvátora o 5,6m, kulturní památku barokní špitál kláštera sv. Šimona a Judy Tadeáše o 3,5m. Srovnávat je nutné výšky fasád, ty vymezují prostor ulice. Exponované elity degradaci památky nevidí. Tak zv. laik na demonstraci proti maršmelounu se vyjádřil jednoznačně:
Nikdo z oficiálních oponentů návrhu nepochopil to, co bylo jasné všem lidem na demonstraci i doma: Banální bytovka svými rozměry degraduje národní kulturní památku, symbol naší státnosti. Dělá z ní sentimentální suvenýr, zhodnocující cenu luxusních bytů v její blízkosti. Památkový zákon ani jeho nový návrh nástroj, který by zabránil těmto excesům, nemá.
Ostatní dokumenty k této kauze
Článek z Reflexu popisující kauzu: Pražští úředníci útočí na Petřín, chtějí ho přestavět a zaplavit turisty. Jak ho mají lidé rádi, je nezajímá
Prezentace navrhované změny na stránkách Prahy 1
Reportáž Seznam: Místní bojují proti otevření Strahovských zahrad turistům. Praha kvůli petici stavbu odložila
Záznam diskuse s pražským primátorem MUDr. Alešem Hřibem.
V kategorii Praha, Protest, Životní prostředí
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 28.9.2019
