Příspěvek četlo
886 total views
Stávající znění zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (známého jako krizový zákon) nezohledňuje všechny aspekty v oblasti správního trestání za porušení krizových opatření. Jedná se zejména o opakované nedodržování uložených povinností a omezení plynoucích primárně z krizových opatření vlády. Problematické je zejména to, že správní orgán při rozhodování o sankci nemá možnost zjistit, zda se daná osoba nedopouští přestupku na úseku krizového řízení opakovaně a přizpůsobit tomu rozhodování o výši uložené sankce.
Uvedené informace může správní orgán získávat z evidence přestupků, jenže podle § 106 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (tzv. zákon o odpovědnosti za přestupky) se pravomocná rozhodnutí o přestupku (ev. o účasti na amnestii) zapisují do evidence jenom tehdy, stanoví-li tak zákon. U krizového zákona není evidence přestupků definována, proto není možné zjišťovat recidivu v tak závažných případech, jakými porušování povinností a omezení uložených za účelem řešení krizové situace zajisté je. Podobná situace platí ve stávající právní úpravě také pro uložení správního trestu zákazu činnosti.
Podrobnosti naleznete zde.
V kategorii Legislativa, Společnost
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a gentleman on 17.2.2021
