Příspěvek četlo
1,101 total views
Přetiskujeme odpověď pana architekta Jiřího Geberta k rozhlasové diskuzi s architektem Adamem Gebrianem o kauze Maršmeloun.
Diskuzi s Adamem Gebrianem si můžete poslechnout zde.
Vážená paní redaktorko Koubová
v projektech jako Maršmeloun nebo u Sixtů, nejde o “líbí nebo nelíbí” jde o to, jestli si my Pražané umíme vážit našeho historického dědictví, tedy vlastní identity. Něco, co se komunisté svou ideologií snažili z našeho myšlení vygumovat a mnoho institucí, včetně škol architektury i dnes učí, že nové je z podstaty lepší a tak v trendu pokračuje myšlení velké části profese. Doktrína, že se vždy stavělo dle dobové módy, nemůže platit tam, kde jde o vzácné lokality a architektonické soubory, které jsou – nejen V Praze – ale světově jedinečné a jejich autenticitu by neměly konfrontovat stavby typu “Pěst na oko”.
To je způsob, jak se architekti snaží zviditelnit, tzv. světovostí, jakoby světovost už nepatřila celé historické Praze.
Odpovědnost za specificky českou kontroverzi má už bývalý ředitel památkové správy Magistrátu Mgr. Kněžínek, který nebyl zcela neutrální, když viděl Prahu jako melange-tutti-frutti slohů a trendů, tak kde o to investoři a jejich političtí přátelé požádali. Že se o tom mluví teprve dnes? Občanská společnost teprve nedávno se začala sebevědomě hlásit o slovo a volit nové zastupitele. Zastavit kontroverzní záměry z dob, kdy se stavělo jen po “zákulisní dohodě”, se snaží mnohé nově zvolené radnice. Skromnost, uměřenost a kontext okolí dnes dokonce předepisují architektům a úředníkům Pražské stavební předpisy.
Jiří Gebert, Architekt ByAk, ČKA, Předseda spolku Bubenečská beseda, na př. spoluautor Hotelu Intercontinental v Pařížské ulici.
Co kdybyste také nás pozvali k rozhovoru?
Všechny články o kauze Maršmeloun si můžete přečíst zde.
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 24.5.2015
