Příspěvek četlo
1,193 total views
Přetiskujeme nový příspěvek Petra Ješátka, bývalého vrchního lesního inspektora Národního parku Šumava. Přestože jsem již 6 let v důchodu, jako Šumavák a hlavně lesník, se nemohu dívat bez kritiky na současné dění v zásahovém území Národního parku Šumava, kde jsem pracoval od jeho vzniku. Vedení se různě střídalo, ovšem až do r. 2011, se každé vedení snažilo držet kontinuitu Plánů péče. Zejména pak včasné zalesnění vzniklých holin s vytěženým, z ekosystému odvezeným a prodaným dřívím, dále pak výsadbu listnatých sazenic a jedle a přeměnu smrkových, uměle založených monokultur v minulosti na lesy smíšené, ekologicky stabilnější, přírodě blízké. Cílem všech těchto opatření bylo dosáhnout v r. 2030 nejméně 50 % bezzásahovosti a zařadit tak Národní park Šumava ke skutečným národním parkům, jako je například sousední Bavorský park. Příroda v bezzásahovém území holiny nevytváří, i když spadne “kalamita”, lesní prostředí se neztrácí, ale přirozeně přetváří. Velice hezky o tom hovoří bývalý ministr ŽP pan RNDr Miko v krátkém filmu SILVA GABRETA, rovněž i v dalším článku: Petr Ješátko: Šumava či holina, kde v přílohách tohoto příspěvku jsou uvedeny dokumenty, které obsahují vědecká poznání, ověřená lesnickou praxí, že holiny způsobené člověkem z neznalosti či úmyslem jsou nejhorší věcí, která může lesní ekosystém potkat. Dnes se děje bohužel přesný opak. Současné vedení nemá žádný Plán péče, protože minulý plán péče, který obsahoval docílení 50 % bezzásahovosti do r. 2030 skončil v r. 2010. A tak současné vedení bez platného plánu péče “hospodaří” podle svých vlastních představ, nikoliv dle péče o les. V lesních ekosystémech jsou stále patrnější nezalesněné holiny po kalamitách v r. 2007 a dalších, viz příklad U jezera Laka:
místo ze stejného období takhle připravené, včas zalesněné holiny smrkem, jako krycí dřevinou pro následnou podsadbou jedle a listnáčů viz snímek smrk na holinách jako přípravná dřevina, stav 7 let po kalamitě Kyrill:
Že jsme v minulosti uměli zalesňovat a zalesňovali jsme, dokazuje tento snímek, kde smrk posloužil jako krycí dřevina a pod ním byla vysazena jedle a listnáče a dnes je již toto území úspěšně v bezzásahovosti:
Paradoxem však je, že se stále dle současného přístupu vedení snižuje v zásahovém území výsadba listnatých sazenic a jedle. Člověk, který v minulosti zkazil Šumavu pro svůj zisk, by to měl nyní napravit – a zejména v národních parcích. Dalším paradoxem v Národním parku Šumava je skutečnost, že vedení parku přizpůsobuje les těžebním technologiím, nikoliv technologii lesu. Tedy les zvláštního určení, který má dle zákona sloužit pro studium a ochranu přírodních procesů, se má přizpůsobit těžké technice pro zisk člověka, viz snímek harvestory na Oblíku:
a viz krátký film České televize : Otevřeno zavřeno. Myslím, že obojí je více než vypovídající o vztahu k lesním ekosystémům, ale i k lidem na Šumavě. Často se všichni chlubíme naší rezervací Boubínský prales, což dělá i současný ředitel NP Šumava. A právě tady je zcela jasný další důkaz o tom, že přístup jeho vedení, tedy ponechávat holiny s vytěženým, z ekosystému odvezeným a prodaným dřívím bez zalesnění, včetně používání těžké techniky, je naprosto v rozporu s vědeckým poznáním, ale zejména se zájmy přírody. Protože jsem se díky, bohužel těžké nemoci mé manželky, začal s kamarády mykology a chemiky z Bavorska zajímat o dřevožijní houby a stále více se snažím jim porozumět, dovoluji si přiložit článek mykologa Jana Holce s názvem: Chrám vzácných hub. Z něj si dovoluji citovat: “Citlivé “pralesní” druhy dřevožijních hub potřebují nabídku substrátů, tedy mrtvého dřeva v nejrůznějších stádiích tlení, vyrovnané a po většinu roku vlhké mikroklima pralesa a hlavně nepřerušený přirozený vývoj porostu. Máme pro to důkazy: o rok později děláme mykologický průzkum sousední Zátoňské hory, kde les vypadá jako prales. Ani jeden ze 17 nejvzácnějších druhů Boubínského pralesa tu ale nežije. Aha, Zátoňská hora byla před rokem 1 700 odlesněna. NIKDO TO NEPŘEŽIL!” Jasný důkaz toho, že současné vedení Národního parku Šumava, které hlásí a na svých stránkách časopisu Šumava zveřejňuje heslo: “Pilou a sekerou k pestřejšímu lesu!” je v tomto případě někde jinde než v zájmu přírody na Šumavě. Dovolte mi, abych závěrem vyslovil svůj názor a věřím, že není naprosto ojedinělý. Spíše naopak: Národní parky musí být místem, kde člověk těží z ekosystémů informace, a nikoliv dříví. Získané informace lze použít v různých oblastech lidského života. Zdá se, že právě tyto znalosti nám mohou pomoci v boji proti různým zákeřným nemocem, včetně rakoviny. (Viz článek Léčivé houby). Farmaceutické firmy rozhodně takové výzkumy nepodporují, vždyť jde, jako v případě Šumavy, pouze a pouze jen o zisk. Začněme se chovat k přírodě a zejména v národních parcích tak, jak řekl dávno Cicero: “Jedině pod vedením přírody nemůžeme nikterak pochybit.” Anebo, jak v napsal mykolog z Národního muzea pan Jan Holec v r. 2014: “Teď vím, co je přírodním chrámem svatého Víta České republiky: Boubínský prales, bájný a reálný les, kde žijí houby, co jinde nežijí. “
Petr Ješátko st. (Autor je bývalý vrchní lesní inspektor Národního parku Šumava, nyní v důchodu).
Starší pořad Petra Ješátka pro Českou televizi
Další články Petra Ješátka na našich stránkách jsou zde.
V kategorii Šumava
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 19.7.2016
