Příspěvek četlo
1,288 total views
Přetiskuji článek Petra Ješátka.
Lesní ekosystémy nejsou pouze zdrojem dříví, ale mají řadu dalších, daleko důležitějších funkcí. To dnes učí snad i na základních školách. Lesy v národních parcích nejsou lesy hospodářské a jsou určeny především k těm ostatním funkcím, včetně ochrany přírodních procesů. I v národních parcích byly předchozím lidským využíváním u nás silně poznamenané a vzdálené lesům přírodním. Nejinak tomu bylo i v lesích na území Národního parku Šumava. Podívejme se trochu do minulosti šumavských lesů:
Je skutečností, že díky “železné oponě” zde byly v době vyhlášení parku v r. 1991 celkem zachované lesní komplexy i s porosty s průměrným věkem více než 150 let, které přežily minulé kalamity kůrovcové i větrné. Lesy byly po staletí i úmyslnými těžbami oddalovány od lesů přírodních, tedy na většině území smíšených, těžbou zejména buku a jedle. Lidé potřebovali jejich dřevo pro kovářství, sklářství atd. Posledních 200 let jsou v péči lesníků, kdy při obnově byla dávána přednost smrku jako dřevině ekonomické a výhodné i pro hospodaření, kdy výchova je jednoznačná a obnova úspěšná. Tím však došlo k výrazné změně ekologické stability lesů a změně přirozené skladby dřevin, neodpovídajícím přírodním stanovištím. Smrk v přirozeném zastoupení má své opodstatnění na 51 % lesního ekosystému. V současnosti je to 84 % a v posledních letech se jeho zastoupení nadále zvyšuje a vytvářejí se nové smrkové monokultury, opět ekologicky labilní. Zpevňující dřeviny jako buk mají přirozená stanoviště na 21 % a v lesích dnes pouze na 6 %. Silně ohrožená jedle podle přírody rozšířená na 13 %, ale v lesích na území parku pouze 0,92 % !!! Přitom jedním z poslání národních parků je také ochrana genofondu, tedy i šumavské jedle. Více o skutečném stavu lesních ekosystémů v národním parku naleznete na Velkoplošná inventarizace lesů.
Bohužel ani zřízení národního parku nezabránilo některým, často se střídajícím vedením této organizace, “pustit” se úmyslnými těžbami do několik staletí starých porostů a začít je “vychovávat”, a to dokonce stroji na sklízení dříví – harvestory. Následné větrné a kůrovcové kalamity takto “vychované” porosty přeměnily na holiny, maximálně s následnou přirozenou obnovou smrku, tedy dalším smrkovým monokulturám, ve větším rozsahu. Přitom horské smrčiny podle přírodních stanovišť tvoří pouze 19 % a stanoviště bukosmrková 38 % a stanoviště smrkobuková 39 % , dále jedlobuková. Nejhorší situace je za posledních šest let, zde se můžete přesvědčit (viz článek Fakta)
V současné době se místo Plánů péče podle nového Zákona o ochraně přírody a krajiny připravují tzv. Zásady. Ty jsou daleko obecnější a umožňují si vykládat poslání lesních ekosystémů zejména v zásahovém území, což je většina území , naprosto jinak, třeba jako v současnosti, že musí sloužit k financování organizace. Tedy naprostá ztráta kontinuity Plánů péče od vzniku Národního parku Šumava. Na nebezpečí upozorňujeme v tomto článku Zásady
Zásady bude schvalovat ministerstvo životního prostředí do konce letošního roku, a je tedy možnost se k nim vyjádřit. V současné době je návrh těchto Zásad na oficiálních stránkách Národního parku Šumava. Dovolujeme si dát návrhy na jejich úpravu tak, aby občané měli jistotu, že si platí národní park se všemi jeho funkcemi, a nikoliv jako fabriku na dříví:
1. Provést inventarizace lesů na území parku, včetně lesů v majetku měst, které jim byly po r. 2000 navráceny.
2. Uskutečnit revizi typologického mapování (přírodní stanoviště), aby odpovídalo skutečné výškové diferenciaci lesních ekosystémů, a tak došlo k posílení péče o přirozenou biodiverzitu.
3. V rámci návratu k přirozené biodiverzitě zajistit v zásahovém území, tedy většině lesních porostů, postupný návrat a ochranu genofondu šumavské jedle, buku s cílem dosažení přírodě blízkého stavu, a odvrátit tak nebezpečí ekologicky labilních smrkových monokultur.
4. Postupně napravovat narušený půdní režim biologickou meliorací.
5. Napravovat narušený vodní režim v lesních ekosystémech.
6. Napravovat výrazně pozměněné vazby mezi základními složkami lesních ekosystémů (např. lesní porost – zvěř – predátor).
7. Zásadně nevyhlašovat území ponechané samovolnému vývoji v územích, kde nedošlo alespoň k nastartování autoregulačních procesů (vykácené holiny s odvezeným dřívím nejsou začátkem autoregulačního procesu, ale devastací lesního prostředí), porosty s nepřirozenou druhovou skladbou s nedostatečným zastoupením jedle a buku atd.
Starší pořad Petra Ješátka pro Českou televizi
Další články Petra Ješátka na našich stránkách jsou zde.
Další články na Občanském monitoringu k tématu Šumava si můžete přečíst zde.
V kategorii Šumava
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a Vitezslav Praks on 12.11.2020
