Příspěvek četlo
609 total views
Nedosti na tom, co nás sužuje už skoro rok a co naši chrabří poslanci v ukázkové spolupráci s vládou musí řešit. V těchto dnech poslanecká sněmovna odsouhlasila ratifikaci „změny přílohy VII Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (Göteborský protokol, GP), přijaté v Ženevě dne 13. prosince 2019“. Česká republika je smluvní stranou od 1. ledna 1993. Podívejme se na to, co se za kryptickým titulkem skrývá.
Rámcová úmluva pochází z roku 1979 a požadavky na omezování znečišťování ovzduší jsou postupně specifikovány v přílohách. V letech 1984–1999 jich bylo přijato osm. Upravují závazky ke snížení, popř. omezování emisí síry, oxidů dusíku, těkavých organických látek, těžkých kovů, perzistentních organických polutantů, prachových částic a prekurzorů přízemního ozonu. ČR převzala závazky Československa a posléze oněch osm příloh.
Změna přílohy VII upravuje právní vztahy pouze pro ty státy, které se staly, resp. stanou smluvní stranou GP v období 2013 až 2024. Na ČR se nijak nevztahuje a nebude mít žádný dopad na právní řád ČR, státní rozpočet, veřejnou správu ani podnikovou sféru.
Podrobnosti najdete zde. Podle očekávání se v materiálech acidifikace ani eutrofizace nevysvětluje, byť hojně vyskytuje. Pátrali jsme sami, ale asi vás zcela nepotěšíme: acidifikace je „stav vymizení neutralizační schopnosti“, míněno v životním prostředí. Eutrofizace je proces obohacování vod o živiny, zejména o dusík a fosfor. Omezování „stavu vymizení“ po překladu do člověčiny znamená nejspíš zachování schopnosti přírody neutralizovat (kyseliny), ovšem omezovat obohacování o živiny je patrně úřednický formulační nonsens, k jehož naplnění doufejme nedojde.
V kategorii Legislativa, Životní prostředí
Příspěvek četlo
Příspěvek zaslal/a gentleman on 4.2.2021
